Pavel s partnerem Robertem koupili prvorepublikovou vilu z roku 1933 ve Staré Huti u Dobříše v roce 2016. Ještě téhož roku se nastěhovali do zrekonstruovaného přízemí a zbytek domu pak dodělávali postupně. Pavel zvládl za pomoci svého otce nakonec dokončit celou rekonstrukci svépomocí.
Pořizovací cena domu byla 1,9 milionu. Pavel vlastnil v té době v Mníšku pod Brdy byt, který byl zatížen hypotékou. Jelikož šly tehdy ceny nemovitostí strmě nahoru, rozhodl se byt prodat. Ze zisku pak po doplacení hypotéky pořídil vile novou střechu, opravil fasádu, přistavěl zimní zahradu a zrekonstruoval starý zahradní domek, který dříve sloužil jako ateliér.
Své rozhodnutí o prodeji bytu hodnotí zpětně jako velice dobré. „Pravdou je, že kdybych tenkrát byt neprodal, finančně bychom se v tom plácali dodnes. Zároveň je třeba říci, že rekonstrukce před devíti lety a dnes jsou samozřejmě finančně úplně někde jinde,“ přiznává majitel.
Kousky z bazarů dodaly interiéru osobitost
Dům má zastavěnou plochu 102 metrů čtverečních a celková podlahová plocha čítá 160 metrů čtverečních. V přízemí se vedle verandy a koupelny nacházejí obývací pokoj s velkou jídelnou, kuchyní a přistavěnou zimní zahradou. V patře je malá koupelna s WC, šatna a jedna velká obytná místnost, která slouží jako ložnice s pracovnou.
 |
„Jelikož jsem sběratel všeho možného i nemožného, úmyslně jsem při rekonstrukci podkroví nechal udělat jednu velkou místnost, abych neměl další pokoje na střádání zbytečností,“ říká Pavel a dodává, že je vše nachystáno pro případ, že by chtěl místnost časem rozdělit na dva pokoje.
Pavel je podle svých slov milovník starých věcí, takže často objíždí bazary, antiky a prohlíží i různé prodejní skupiny na sociálních sítí. Není tedy náhodou, že s partnery část nábytku putovala už z předchozího bydlení. „Mám rád hezké a zajímavé kousky nábytku. Vůbec mi nevadí, že jde o různé styly. V tom je možná ta osobitost,“ myslí si Pavel.
Po nastěhování zařídili partneři interiéry ve stylu Provence a většinu nábytku natřeli na bílo. Jak šel čas, změnil Pavel názor a vpustil si do bytu barvy. „Miluji ratan a proutí a v tomto duchu jsme naše bydlení doplnili o hodně dřevěných věcí. Dokonce máme teď černé skříně, což by dříve bylo nemyslitelné,“ usmívá se.
Dodává, že k celkové proměně interiéru došlo při rekonstrukci podkroví, kde vznikla šatna, ložnice a pracovna, ke kterým pak majitelé doladili přízemí. „Nesnáším stereotyp a nedokázal bych celý život žít v jednom zařízení. Potřebuji věci točit, hýbat s nimi po domě. To mě udržuje neustále ve střehu,“ vysvětluje Pavel.
VÝZVA ČTENÁŘŮMZveřejněný příběh odměníme knihou. Pošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Zahrada inspiruje veřejnost
Další výzvou byla rekonstrukce zahrady, která je dnes chloubou celého stavení. „Když jsem konečně dodělal zahradu, tak jsem si myslel, že tak zůstane už po zbytek našeho života. Dřevěné obrubníky, kůra a trávník. Jednoho dne jsem se ale rozhodl, že chci kamenné zídky z šedého porfyru s jezírkem uprostřed. Všechno muselo ven a začali jsme znova,“ vypráví Pavel, který má dnes konečně vysněnou zahradu.
Časem na ní vzniklo nespočet malých, ale pro Pavla velmi zásadních projektů. Těmi byly například vyvýšené záhony, rekonstrukce terasy nebo skleník ze starých oken, protože majitelé nechtěli použít plast, který by nezapadal do celkového konceptu.
„Celkově mi šlo o to vybudovat na zahradě o pěti stech metrech čtverečních i několik míst pro odpočinek, aby čas strávený venku nebyl jen o práci. Rádi se na zahradě scházíme s přáteli a rodinou a prostor je tomu teď perfektně uzpůsobený,“ pochvaluje si Pavel.
Neobvyklé prvky v interiéru jí řemeslníci rozmlouvali. Dnes inspiruje ostatní |
Instagramový profil a facebookový profil partnerů Atelier Můj Domov sleduje přes 270 tisíc fanoušků. Jde převážně o ženy, které milují krásu domova a zahrady. Kromě interiérových a exteriérových projektů tam partneři sdílí svůj běžný život.
„Myslím že hlavním důvodem, proč nás sledují převážně ženy bude určitě to, že jdu do všeho po hlavě. Nebojím se mnohdy ani náročné, těžké práce a velkých projektů. Často se mi podaří vymyslet levnější variantu, než je obvyklé,“ říká Pavel.
O projekt je tak velký zájem, že partneři dvakrát v roce otevírají brány veřejnosti, a to konkrétně při vítání jara a Velikonoc a v předvánočním čase, kdy je vše krásně vyzdobené. Velká část návštěv chce vidět zahradu a osobně si popovídat s majiteli.
„Často říkám, že jsem moc rád zavřený v naší sociální bublině. Upřímná radost a podpora není v dnešní době samozřejmostí, a proto si vážíme toho, že nejsme zasypáváni hejty. Mám štěstí na fanoušky a fanynky a když se to propojí s osobním setkáním, je to radost dvojitá,“ uzavírá Pavel.
