Jitka žije se svou rodinou v domě nedaleko Plzně, kde sama vyrůstala. Dnes tu bydlí společně s manželem Milanem, dvěma dětmi a také svými rodiči.
Původně přitom měli s manželem úplně jiný plán. Před sedmnácti lety se chystali postavit vlastní dům. Jitka si však podle svých slov nedokázala představit, že by v jejím rodném domě bydlel někdo jiný. Její manžel se proto vzdal svého snu o novostavbě a podpořil ji v rozhodnutí zůstat. Místo stavby se manželé pustili do rozsáhlé rekonstrukce.
Dům je rozlehlý, a tak rekonstrukce rozhodně nebyla jednoduchá. Manželé se navíc do většiny prací pustili sami. Neměli předchozí zkušenosti ani přesnou představu, jak by jejich budoucí bydlení mělo vypadat. Rekonstruovali postupně, patro po patře. A přestože se na domě pracuje už řadu let, hotovo podle Jitky stále není.
„Práce jsme přizpůsobovali tomu, co síly a finance dovolily. Protože jsme se ale snažili co nejvíce věcí zvládnout vlastními silami, získali jsme postupně celou řadu stavebních dovedností. Dnes je ze mě poloviční zedník,“ vypráví Jitka.
 |
Z nutnosti nové povolání
Postupně se ukázalo, že rekonstrukce nebude pro Jitku jen nutností, ale také koníčkem. Vylepšování domu ji začalo bavit natolik, že se z toho stal jají koníček a vášeň. Během mateřské dovolené si založila instagramový účet. Začala na něm sdílet fotografie svého bydlení, tipy na dekorace a návody na tvoření.
Její domov zaujal sledující natolik, že se na ni začali obracet s dotazy. Chtěli poradit, jak zařídit vlastní interiér, co změnit nebo jak si bydlení zútulnit. Z původního koníčku se tak postupně stala práce. Jitka dnes působí jako home stagerka a nejvíce ji baví nízkonákladové rekonstrukce starších bytů a domů.
Její přístup k interiéru se za poslední roky změnil. Na začátku rekonstrukce směřovala dům k vintage a provensálskému stylu, který byl tehdy velmi populární. Postupně však většinu nábytku a dekorací vyměnila. Dnes dává přednost nadčasovým věcem, přírodním materiálům a předmětům s historií.
„Nadčasové vybavení interiéru s nádechem přírody často doporučuji i svým klientům. Je to styl, který nikdy nevyjde z módy,“ dodává Jitka.
Při rekonstrukci podkroví se Jitka naučila tahat omítky. Přibližně 90 procent stěn je její práce. Později začala experimentovat s betonovými stěrkami, které dnes používá nejen doma, ale i při realizacích u klientů. Jitčin otec je truhlář, takže řada nábytku i dekorací vznikla právě v jeho dílně. Jitčinou velkou vášní jsou bazary. Právě v bazaru našla například jídelní stůl, na který se jí lidé ptají nejčastěji. Podobné předměty podle ní dokážou interiér výrazně proměnit.
„Jsou nevšední, mají svůj příběh a každého hned zaujmou. Tuctově zařízený byt, i když je sebehezčí, většinou nikoho tolik neosloví. Originální předměty dodají domovu útulnost,“ vypráví Jitka.
Proměnili jste svůj domov? Pošlete fotky a vyhrajte skvělé ceny |
Omítka z koštěte a patinování
Nejzásadnější rekonstrukcí prošlo podkroví. Původní půdní vestavbu kdysi vytvořil Jitčin otec. Manželé se ale rozhodli ji celou rozebrat a vybudovat znovu podle vlastních představ.
„Při bourání se ukázalo, jak poctivě byla původní konstrukce udělaná. Manžel při rozebírání vytahal obrovské množství starých hřebíků a dokonce si dělal legraci, že když je odveze do sběru, tak z toho postavíme nový dům,“ vzpomíná majitelka.
Novou dispozici podkroví navrhl její manžel a s realizací pomáhal také Jitčin bratr. Většinu práce ale dělali po práci takže rekonstrukce postupovala pomalu. Nakonec Jitce došla trpělivost. Když nebyli k dispozici zedníci, rozhodla se, že si omítky udělá sama. A vznikla metoda, kterou by si možná málokdo troufl vyzkoušet.
Jitka nejprve natáhla OSB desky lepidlem a perlinkou. Pak ale nechtěla klasickou štukovou omítku. Rozhodla se proto vyzkoušet takzvanou „košťátkovou metodu“. Nakoupila čiroková košťata a pustila se do práce. Druhou vrstvu lepidla nanesla na stěnu a následně v ní pomocí koštěte vytvořila strukturu. Tahy vedla různými směry, aby výsledek nepůsobil dokonale, ale naopak ledabyle.
Výsledkem byla originální strukturovaná omítka, kterou už stačilo pouze vymalovat. Nápad se jí osvědčil natolik, že stejnou techniku později použila také u své sestry v celém bytě. Právě od omítek se postupně dostala i k betonovým stěrkám. Staré schody zase místo výměny natřela technikou patinování. Na nové schody totiž nebyly peníze a odstranění starých nátěrů by bylo příliš složité.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Právě vlastní práce je jedním z důvodů, proč si Jitka svého domova tolik váží.
„Všechno jsme si s manželem navrhli a vymysleli sami. Chtěli jsme mít originál, a ne to, co mají všichni ostatní. V podkroví například nezbylo místo na další koupelnu. Vzniklo tu proto jen WC a malá místnost, kterou využívám při práci,“ popisuje majitelka. Ani zde se Jitka nechtěla vzdát praktičnosti ani zajímavého designu. Na pračku se sušičkou proto umístila pracovní desku a na ni posadila dřevěné designové umyvadlo.
Podobně vznikla také terasa. Majitelka po ní dlouho toužila, a tak při rekonstrukci spodního patra navrhla francouzské dveře z jídelny, která se nachází nad garáží rodičů. Na dveře následně navázala terasou.
Největší dobrodružství ale přišlo při rekonstrukci prostředního patra. Právě zde se nachází kuchyň s jídelnou, obývacím pokojem a koupelnou. Celá rodina se během rekonstrukce musela sestěhovat do dvou místností v podkroví. Rozsah prací se ovšem postupně ukázal jako mnohem větší, než manželé původně očekávali.
Žádné statisíce. Za pár korun a svépomocí proměnila podkroví v útulný domov |
Během rekonstrukce byli nuceni bourat nosné zdi a vyztužovali je starými trámy. Právě trámy se nakonec staly jedním z výrazných prvků interiéru. Také u krbu se majitelé vydali vlastní cestou. V době, kdy bylo populární obkládat krbové vložky cihličkami, si nechali vytvořit imitaci pískovce.
Přestože si Jitka svůj dům zamilovala a rekonstrukce se stala její vášní, do budoucna má trochu jiný sen. Svůj dům by jednou ráda předala dětem a sama si zrekonstruovala menší domek na vesnici.
Její současný dům je důkazem, že k osobitému bydlení není vždy potřeba velký rozpočet. Někdy stačí odvaha pustit se do práce, šikovné ruce, trpělivost, nebo v Jitčině případě spíš její nedostatek, a chuť vytvořit si vlastní domov podle svých představ.
