Z bylinek připravují spoustu produktů pro krásu, léčení těla i duše. „Pozemky jsme dokupovali po arech a postupně jsme okolo nich vysadili stromy. Jako první jsme kvůli jeho účinkům vybrali až zázračný yzop lékařský. Mimochodem tato bylinka plnila už ve středověku záhony klášterních zahrad. Podstatné pro nás bylo i to, že je prospěšná včelám. Díky jinému osázení polí dříve patřících JZD se tu opět zabydlely tradiční byliny, třeba mateřídouška,“ říkají na úvod partneři.
Založení zahrady vylepšuje biodiverzitu, je místem setkávání a blízkého poznávání přírody.
Karolína s Danem rovněž zpřístupnili veřejnou bylinkovou zahradu a vymezili místa pro volné stanování přes platformu bezcampu.cz. Založili také občanské sdružení Přátelé bájné hory Blaník, aby se mohli víc starat o ochranu přírody, rozvoj turistiky a kultury na Podblanicku.
„Začali jsme úklidem okolí, z čehož máme dlouhodobě dobrý pocit. S pomocí kamarádů jsme zlikvidovali několik černých skládek, vyčistili zanesené tůně, zbavili je vyhozených lednic, starých pneumatik i použitých dětských plen. Každý rok jsme naplnili dva kontejnery,“ vzpomínají.
A dodávají: „Nepořádek zkrátka plodí nepořádek. Snažení mělo efekt, nikdo sem teď nic nevyhazuje. Je prostě jen potřeba začít u sebe, vytvořit si příjemné prostředí!“
Mít dobré kořeny
Inspiraci čerpají majitelé farmy z díla Marii Treben, mimo jiné autorky knihy Zdraví z boží lékárny. Prozrazují, že jejich bestsellerem se staly sádlové mastičky. Čaje jsou prý pracné, ale připravují je rádi. Voňavé řemeslo si zamilovali, přestože vyžaduje víceméně celoroční nasazení obou a spoustu energie.
Správnost volby potvrdilo zjištění, že bylinkářství mají v genech. Karolína pochází z umělecké rodiny (otec Petr Josek fotil pro Reuters, prastrýcem byl herec Hugo Haas), ovšem dědeček vlastnil na Moravě drogerii a lékárnu. K bylinkářství měla blízko i rodina partnera. Dan získával vztah k přírodě díky rodičům a také jako člen archeologického kroužku.
V sezoně slouží k sušení a uskladnění bylinek každý kout domu – třeba i část obývacího pokoje.
„Profesně jsem se ovšem po léta věnoval kreativní práci grafika v reklamní agentuře. Práce mě okouzlovala do doby, než se stala stereotypem a náplň ztrácela smysl. Byl jsem to já, kdo tlačil na Karolínu, abychom odešli z města natrvalo,“ prozrazuje.
A vysvětluje název značky Herba Roja: „Když jsem vyprávěl mé babičce, jak začínáme s bylinkami, vzpomněla si, že její předci pocházeli z italského rodu Roja. V 18. století se jeden z nich odstěhoval do východních Čech, kde zahájil výrobu léčivého koření. Tohle dědictví používáme na našich výrobcích v podobě rodové pečeti i jména.“
Probuzená jednička
„Znali jsme to tady, rodiče mají nedaleko chalupu. Tip na koupi jsme dostali od známého. Kamenné stavení bylo ruina, uprostřed které rostly stromy. Přesto jsme věřili, že vše vyklidíme, vyčistíme, dáme střechu a budeme bydlet,“ vzpomíná dvojice.
Strašákem byl ovšem každý větší déšť, kdy se z pole nad nimi valila rozbahněná řeka. Problém vyřešily vyhloubené příkopy a osázení remízků.
Tři sta let starý kamenný dům se dočkal letní kuchyně i černého bazénu |
„Když jsme začali rekonstruovat, bydleli jsme ještě v pražském bytě. Měli jsme malého syna a na stavbu, která trvala tři roky, jsme dojížděli. Dcera se narodila po několika letech už tady,“ popisuje Karolína.
A Dan líčí nečekané události: „Koupili jsme dům, začali jej předělávat a já vážně onemocněl. Vznikly dvě linky vzájemně se ovlivňující, léčivé byliny mi posilovaly imunitu a ve výsledku se staly láskou i předmětem rodinného podnikání.“
Aby se starý dům stal obyvatelným, investovali majitelé do jeho záchrany hodně peněz. Vzhledem ke špatnému stavu nosných konstrukcí se museli vyrovnat s faktem, že jej z větší části nemine demolice. K tomu, co zbylo, se následně dostavělo zateplené cihelné zdivo.
Kromě kuchyňské linky naproti, vybavené moderním sporákem, je k dispozici i klasický model.
„Památkáři všechno hlídali. Jsme nejstarší stavení v Karhuli s číslem popisným 1, našly se tu i pozůstatky černé kuchyně. Navíc jsme součástí Chráněné krajinné oblasti na úpatí Velkého Blaníku,“ upřesňují.
Rekonstrukce proběhla na původním půdorysu, zkopírovaly se i předešlé pozice oken a dveří. V plánu je ještě klasická jihočeská brána a dodělání ornamentů ve štítu.
Není na světě bylina, aby na něco nebyla!
Dům neztratil autentickou venkovskou atmosféru, na druhou stranu v něm rodina nepostrádá potřebný komfort: topí se dřevem v kamnech, jsou nainstalované radiátory. Vodu čerpají majitelé z vlastní studně, odpadní vody zpracovává domovní čistírna.
„Baví mě kombinace a kontrast starého s novým, když se vedle sebe použijí věci od popelnice či například ty vyměněné za odvoz,“ komentuje interiér Karolína a dodává: „Jedinou větší investicí, na níž jsem trvala, byly nové půdovky na podlaze. Zbytek podlahy je z borovicových prken. Svítidla jsme si vyrobili z plechovek ze skládky nebo těch od oleje, které jsme přivezli z Řecka. Visí tu plechové cedule z dovolené v Turecku, doplňují je africké vývěsní štíty.“
Od jiných domácností se tato odlišuje tím, že rýmu, kašel i záda tu většinou řeší bez léků, zato pomocí bylinek, a navíc nádherně voní. „Není tady dobrá půda pro pěstování zeleniny, o to víc se daří bylinkám. Keříků levandule máme na polích nepočítaně. Když svazky doma zavěsíme, tak to se potom nádherně spí! Ale třeba pelyněk či bezový květ musejí v určité fázi sušení rychle na půdu. Jinak sušíme na přímém slunci, sušičku nepoužíváme. Sušárnu máme všude, kde to jde, dokonce i v autě, když se vracíme z dovolené,“ uzavírá s úsměvem Karolína.
Součástí dlouhého obytného přízemí je spací kout provoněný levandulí a ozdobený z Afriky dovezeným uměním.
Partneři Karolína Josková a Dan Navrátil se rozhodli „jen“ natrvalo
odejít z Prahy na venkov a pořídili si stovky let staré stavení. Nenechali se odradit různými životními překážkami a v kouzelné středočeské krajině nakonec vybudovali rodinnou biofarmu.
