Dům v tiché ulici v Melbourne působí obyčejně, přesto se na něm vyřádil tým profesionálů a dotáhl nemovitost k dokonalosti. Ačkoliv je stavba velkoryse upravená podle přání rodiny, z ulice nechce poutat zbytečnou pozornost. Malou nápovědou snad mohou být jen zeleně natřené vstupní dveře.
Proměnu má na svědomí melbournské studio Matt Gibson Architecture + Design. Pyšní se třináctiletou historií a již má za sebou desítky podobných projektů. Než jej majitel Matt Gibson otevřel, sbíral zkušenosti nejen v australských kancelářích, ale i ve Velké Británii. Dnes se na něj obracejí zejména klienti, kteří touží po kvalitní přestavbě starších nemovitostí a mají jasný názor a představu o svém novém domově.
V Austrálii se těší velké oblibě původní viktoriánské domy na předměstích. Tyto dlouhé, nízké a úzké domky stojí vždy na stejně táhlých pozemcích a na svých dvorcích skrývají utajené neumělé přístavby. Na první pohled je jasné, že majitelům přinesou více starostí než radosti.
Kvalitní architektonické studio z nich ale dokáže vymáčknout maximum. Gibson tvrdí, že pokud je původní architektura kvalitní, za žádnou cenu by se jí člověk neměl vzdávat. Spojením starého a nového získáte unikátní domov s bohatým neopakovatelným příběhem, ve kterém se vám bude pohodlně žít.
K tomuto původně viktoriánskému domu byl už v sedmdesátých letech minulého století přistavěn směrem do jižně orientované zahrady další trakt s krytou venkovní terasou. Přístavba vznikala svépomocí a horkou jehlou.
Noví majitelé se proto rozhodli nedokonalý přístavek strhnout a změnit dispozici domu dle vlastních představ a potřeb. Za domem se tak objevila přístavba ze tří různě velkých kvádrů, které architekti rozpohybovali tak, aby vznikla malá intimní zákoutí a zároveň se mohla rodina těšit z velkorysého výhledu do okolí.
Novostavbě dominuje doslova exploze zelené barvy, spojená s puristickým minimalismem a úhlednými liniemi moderního nábytku. Do zelené jsou v domácnosti laděné i ty nejmenší detaily, jako například kuchyňský robot.
Pohled na dům v kontextu s okolní řadovou zástavbou čtvrti.
Ostrost kontrastu bílé a zelené zmírňují žíhané mramorové desky nebo zástupy bílošedých bříz na efektní tapetě v patře a masivní dřevo na podlaze a palubě teras.
Nábytek je vyrobený převážně na míru. Architekti jej zkombinovali s nadčasovými a ikonickými kousky, jako jsou například jídelní židle od dánského designéra Hanse J. Wegnera nebo slavná bílá skořepinová křesílka od Vernera Pantona. Jen několik málo doplňků rozbíjí až showroomovou iluzi dokonalosti. Mezi ně patří i poděděná tradiční dřevěná soška, která stojí na krbové římse.
Dispozice domu dovoluje zapomenout na hranice mezi zahradou a domem: během letních dní, kdy jsou posuvné skleněné stěny přístavby dokořán otevřené, vzniká dokonalá iluze prázdninového sídla, ve kterém neexistují žádné limity.
