Dvojdomek z roku 1930 byl jednou z několika typizovaných staveb vybudovaných v rámci tehdejší expanze Čelákovic. Město na levém břehu Labe proslavila strojírenská výroba, ale i klenot funkcionalistické architektury, vila továrníka Volmana.
„Měli jsme obrovské štěstí, našli jsme hezké, dobře dostupné místo nedaleko Prahy. Třetí rok bydlíme v klidné vilové čtvrti v ulici, která je pěší zónou se vzrostlou zelení,“ chválí rozhodnutí manželé. Do té doby žili s prvním synem v Praze v podnájmu a přemýšleli o vlastním bydlení. Michal nechtěl o stěhování z Prahy, kde vyrůstal, ani slyšet.
A tak dodává: „Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl žít jinde. Sabina pochází z Jičína, dům si přála, ale oba jsme neměli s takovým bydlením zkušenost. Nemovitost jsme našli na realitním serveru a jeli jsme se na ni podívat do města pro nás tehdy neznámého. Jakmile jsme dům uviděli, pochopili jsme, že dlouho volný nezůstane. Den nato jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.“
Větší porce bydlení
Okolní domy si jejich majitelé během let zvětšovali různě, většinou přistavěnými dvoupatrovými kostkami. Když manželé dům pořizovali, nebyla v něm ani koupelna, ve spodní přistavěné části byla kuchyň, toaleta a prádelna.
Rozšířit plochu bydlení se nakonec povedlo na pohled elegantnějším přístupem: do hmoty stávajícího domu je nyní vetknutý kvádr přístavby.
„Z vlastní designérské praxe vím, že je ideální, svěříte-li zadání profesionálům. Projektu se ujali architekti Ondřej Fiala a Tomáš Henel z OTA atelier. Všichni jsme v malé stavbě viděli potenciál. Architekti ji nazvali snem vzhledem k možnosti přidat současnou architekturu k historické. Záměrně je tudíž přiznaná nová konstrukce, barvy a materiály. S kombinací jsme souhlasili a Ondřej s Tomášem z nevelkého prostoru dostali maximum,“ říká Michal.
Oceňuje práci architektů i stavební firmy vedené Martinem Tresou. Celková užitná plocha je nyní zvětšená (včetně sklepa) na 99 m2. Odstraněné nevhodné přístavky nahradila nová dřevostavba s funkční dispozicí. Obývací pokoj je spojený s kuchyní a jídelním koutem. Předělením ložnice v přízemí vznikla koupelna.
Do patra se vešly dva pokoje a druhá koupelna. „Děti jsou malé, ale kluci časem dostanou větší pokoj, dceři uvolníme pracovnu,“ prozrazují rodiče, kteří většinou pracují z domova.
Sabina je aktuálně na mateřské a věnuje se vlastnímu projektu Pražani (odkazuje na rodinné příjmení). Z počátečního vytváření dárků pro děti kamarádek vytvořila kolekci produktů s přírodní tematikou pro nejmenší.
Splněný domácí úkol
Michal Pražský vzhledem ke své profesi designéra navrhl tentokrát vlastní domov. „Přáli jsme si funkční prostor, zároveň útulný, s kvalitními materiály a povrchy. Ty jsou totiž základem každého dobrého interiéru. Kombinoval jsem dřevo, decentní barvy i pár výraznějších akcentů.“
Vzhledem k atypickým rozměrům nábytek i třeba dřevěná okna řešili zakázkou. „Kuchyňskou linku z IKEA truhláři z firmy vyrobime.to vylepšili výsuvným modulem, dřevěnými policemi, kompaktní pracovní deskou, vyrobili stylové úchytky. Na historii domu jsem navázal černými bakelitovými vypínači. Vnímám je jako jakýsi šperk, jak se ukázalo, uživatelsky překonaný. Děti hůř ovládají otočný vypínač, v noci cvaknutí vzbudí půl rodiny,“ komentuje zápory designových detailů Michal.
Oba manželé upřednostňují minimalistický přístup, nehromadí věci, interiér zařizovali solitérními kusy a policemi. Podle svých slov nekončí, místnosti dál vylepšují podle potřeb.
Prozrazují, že důvodem bylo i to, že samotná stavba byla finančně náročná a zpočátku muselo stačit skromné vybavení. Jsou přesvědčeni, že kombinace starého s novým je pro atmosféru domu zásadní.
Nad jídelním stolem visí kupříkladu zdejší autentická repasovaná lampa. „Vše vychází z našeho životního stylu podřízeného kupě dětí a nabitému programu. Interiér do určité míry dotvářejí právě děti různými výtvory. Jedno dílo jsme pověsili nad pohovku, přestože doteď netuším, co tím chtěli vyjádřit,“ směje se Michal.
Moderní přístavba dokázala zázrak: konečně mají velký a vzdušný dům![]() |
Krok do přírody
Větší část pozemku je obrácená k severu, ta menší k jihu. Majitelé měli v návrhu domu přece jen pár požadavků. Přáli si dostatek místa pro jídelní stůl a architekti z OTA atelier vyřešili i ten nejdůležitější bod rekonstrukce, propojení interiéru se zahradou. To se podařilo pomocí velkoformátových oken a terasy.
Majitelé postupně svépomocí mění parcelu (po stavbě holou) v zahradu. Kvůli snadné údržbě zvolili převládající travnatou plochu po stranách lemovanou vzrostlou zelení a několika záhony.
„Plánujeme tu vytvořit oázu poskytující stín a příjemné klima. Jelikož jsme nevyužili služeb profesionálů, bude trvat dlouho, než představu zrealizujeme. Pro početnou rodinu je dům skvělou volbou a zahrada tvoří jeho nedílnou součást. Pokud však není od základu navržená, nepřináší vždy jen radost,“ vypočítává majitel.
A pokračuje: „Malá zahrada nás ničím neomezuje. Máme na ní vše, co potřebujeme. Pokud se nic zásadního nezmění, ubráníme se i bazénu. Všude v okolí je totiž hodně možností ke koupání,“ uzavírá s úsměvem Michal.