Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Zapomenutý kout Prahy vás přenese na venkov, uklidní a pohladí duši

Jednou nohou v Praze, přesto daleko za humny. Severovýchodní okraj metropole zahrnující Satalice, Vinoř či Ctěnice je působivou exkurzí do pravěku a počátků osidlování i do časů baroka, které v sobě neslo elegantní skloubení krajiny, architektury i duchovního světa. Článek přinesl magazín City Life.
Jenštejn. Impozantní sídlo pražského arcibiskupa Jana bylo původně vybudováno...

Jenštejn. Impozantní sídlo pražského arcibiskupa Jana bylo původně vybudováno jako hrad bergfritového typu, tedy stavba s okrouhlou hlavní věží, která měla ochrannou funkci. Obvykle se tento typ českých hradů stavěl na vyvýšeném místě, ale Jenštejn, postavený v údolí, je výjimkou. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Když už na výlet, tak jedině vlakem. Zejména, pokud je cílem zapomenutý kout, který sice formálně spadá pod hlavní město, ovšem pocitově dokáže přenést k příbuzným na venkov. Z Masaryčky trvá přesun necelých dvacet minut a ještě se cestou můžete kochat neotřelými výhledy a podhledy na různá pražská zákoutí. Ocitla jsem se ve filmu nebo nějaké reklamě, přepadá mě neodbytný pocit, když vystupuji v Satalicích z vlaku. Světlá fasáda drážní budovy září do dálky, je porostlá zelení a nechybí ani květináče s rozkvetlými muškáty.

Jestli tohle má být způsob, jak přivítat návštěvu, tak to tedy beru všemi deseti. Budova byla postavena v roce 1892 jako součást Trutnovsko-kralupsko-pražské dráhy, zosobňuje tedy typický příklad dobové železniční architektury Rakouska-Uherska. Není divu, že je vedena jako kulturní památka. A to vznikla vlastně náhodou, jelikož Černínové – tehdejší majitelé vinořského panství, pod které Satalice spadaly, nechtěli, aby dráha vedla přes jejich oboru.

Od nádraží mířím do středu obce a dále ke kapli sv. Anny, kde si dávám první zastávku. Upoutají mě čtyři mohutné lípy tyčící se kolem. Jak se dozvídám z informační tabule, byly vysazeny už ve druhé půlce 18. století a božímu chrámu tak dělají důstojnou kulisu. Zrovna je otevřený, mohou tak nahlédnut dovnitř: ukrývá bohatě zdobený oltář, na něm svícny a modlitební knihy položené na lavicích.

Ani se mi nechce věřit, že kaple z počátku 18. století bývala menší. Podle zápisu ve vinořské kronice ji z vděčnosti nechala rozšířit a vyzdobit hraběnka Šporková, která poblíž místa nečekaně, ale šťastně porodila dceru. Obsah pamětního spisu spadá do doby, kdy zdejší panství patřilo již zmíněným Černínům z Chudenic.

Ctěnice. Rozsáhlý areál s hospodářskými budovami a parkem má ve správě Muzeum hlavního města Praha, které ho využívá jako výstavní prostory a také jako kulturní centrum, ve kterém se konají koncerty, řemeslné trhy či akce pro děti.

Historie Satalic, jejichž název odkazuje ke strkání a rvačkám, je spojena s přilehlým územím, které spadalo pod správu jednoho z nejstarších šlechtických rodů, jehož rodokmen sahá do 12. století. První Černín se dokonce stal nejvyšším komořím Království českého. Vinořské panství koupil v roce 1650 (někde se uvádí 1652) Heřman Černín od Karla Ferdinanda z Valdštejna, vinořskou rodovou větev založil Wolfgang Maria v roce 1797 na základě odstupní smlouvy se svým bratrem Janem Rudolfem. Získal Vinoř i sousední statky Satalice, Ctěnice, Kbely, Letňany a Radonice.

Satalická bažantnice

Do konce 18. století spadá i vznik satalické bažantnice ve francouzském stylu, kde se chovali také holubi, daňci a jeleni. Dnes slouží k rekreačním účelům, protíná ji řada pěšin. Na jejím konci stojí přístřešek postavený z větví, opodál je pověšena houpačka z lana, což dělá z prostranství ideální hřiště pro děti.

Na oboru navazuje kaštanová alej, která se na podzim pomalu halí do překrásných barev. Cesta mezi statnými stromy je poseta slupkami s ostny, některé popadané plody, kterým se nezvládám vyhnout, mi křupají pod nohama, z okolních polí stoupá sytá zemitá vůně.

V duchu jsem se přenesla o mnoho let zpět a procházím se mezi poli kdesi uprostřed Vysočiny, jen kousek od vesničky, kam jsem jezdila každé letní prázdniny a často i během roku. Nořím se do vzpomínek natolik intenzivně, že se během chvilky dostávám na rozcestí, kde opět začíná lesní porost, tentokrát jde o Vinořský park.

Skály v parku

Zámecký park byl založen v první půlce 18. století, patřila k němu obora, několik alejí a později byl propojen se satalickou bažantnicí. Ve druhé polovině 19. století byl areál i jeho přilehlé části upraveny, ráz barokní kompozice jim však v mnoha ohledech zůstal zachován.

Svérázný svět pražských nádražních putyk se proměnil. Některé nepoznáte

Hned na jeho začátku jsou patrné pískovcové útvary, které postupně nabývají mohutnější a malebnější podoby, táhnou se napříč celým údolím. Líbivou scenerii tvoří spolu s tekoucím potokem u jednoho z odpočinkových míst, nepřehlédnutelný reliéf pak stojí u rybníka, kterému se říká U Kamenného stolu, kde jsou ve skále v řadě za sebou vytesány výklenky připomínající jakýsi kamenný trůn.

Perfektní místo na rande nebo na noční bojovku, bleskne mi hlavou a soudě podle nápisů na pískovci dostala podobné nápady už celá řada lidí přede mnou. K čemu přesně sloužily, není doloženo, traduje se však, že se na místě scházelo panstvo při honech, takže mohly sloužit například pážatům.

Archeologická naleziště

V parku lze narazit i na zbytky valů slovanského hradiště, které zde stávalo a skládalo se ze dvou nestejně velkých částí. Odhaduje se, že vzniklo už v 8. až 10. století, aby chránilo přemyslovské panství. Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že jeho součástí byla i sakrální stavba, dokonce se na místě našly pozůstatky tzv. vinořské princezny – dívky z vyšší společenské vrstvy.

Hradiště zaniklo zhruba ve 12. století a později ho nahradil hospodářský dvůr. Zdejší oblast byla osídlena údajně už v době neolitu, takže je na archeologické nálezy nesmírně bohatá. Ostatně aktuálně vědci zkoumají pozůstatky kruhové stavby zvané rondel, staré téměř sedm tisíc let, tvarem a rozsahem připomínající slavný Stonehenge.

Středověká stopa

Ale zpět do současnosti. Naučná stezka, po které jsem se vydala, mě vede do vinořské zástavby a dále k místním rybníkům Malá a Velká Obůrka, nad kterými se nachází jedna z největších pražských komunitních zahrad s názvem Pastvina. Následuje další úsek lesem podél potoka a za chvilku už mohu pozorovat rybáře, kteří posedávají u Cukrovarského rybníka.

Rozhodla jsem se, že se podívám i do sousedního Jenštejna, který už formálně spadá pod Středočeský kraj, může se však pochlubit středověkým hradem, respektive jeho pozůstatky. Jakmile jsem se přiblížila na dohled, upoutá mě hradní věž, která jako by zázrakem vyrostla uprostřed venkovských domků.

Invalidovna stojí v Praze už 287 let. Z devíti čtverců stojí jen jeden

Kromě ní zůstaly zachovány zbytky brány, věží i obvodová zeď na nádvoří. Původně vodní hrad pochází z půlky 14. století, později ho koupil Pavel, notář královské komory Karla IV., otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana. Ten ho zdědil a citlivě přebudoval na reprezentativní sídlo. Jenže kvůli sporům s králem Václavem IV. mu byl hrad zkonfiskován. Později často měnil majitele, na konci 18. století v něm našly domov čtyři chudé rodiny, což se promítlo do zásahů ve vnitřku věže. Ty byly částečně odstraněny při novodobé rekonstrukci.

Určitě stojí za to se vyšplhat po úzkém točitém schodišti až na střechu věže, odkud je skvělý výhled daleko do krajiny. Nevynechejte ani výstavu ve strážním domku, která je věnovaná nejen historii stavby, ale také přírodnímu léčiteli Janu Mikoláškovi, jenštejnskému rodákovi.

Proměny v čase

Vracím se stejnou cestou a vyjdu u vinořského hřbitova. Jako místo posledního odpočinku slouží i již zmíněnému rodu Černínů, jejichž hrobka je elegantní klasicistní stavbou z první poloviny 19. století. Byla zbudována z režně cihelného zdiva, střední část převyšuje krajní křídla na bocích a zadní straně, vstupní dveře jsou kovové a nad nimi je mramorová římsa, nad ní trojúhelníkovitý štít.

V kapli bylo pohřbeno šestnáct příslušníků rodu Černínů nebo jejich příbuzných. Před hřbitovem je hned několik památníků, které míjím a pospíchám ještě omrknout kostel Povýšení sv. Kříže na náměstí. Impozantní stavba je nejvýznamnější památkou Vinoře i okolí, původ kostela sahá prý až k počátkům křesťanství.

Magazín City Life

Jakmile se pokochám oku lahodící církevní chloubou, obracím se zpět a pospíchám přes park s Miranovými duby směr Ctěnice. Původní středověká tvrz byla renesančně přestavěna v 16. století, roku 1803 byl zámek přebudován ve stylu klasicizujícího baroka, poslední rozsáhlou rekonstrukcí prošel na přelomu milénia a postupně se proměnil v luxusní kulturní a gastronomický areál.

Nachází se zde butikový hotel s restaurací, bistro, obřadní síň i prostory na společenské akce. Právě probíhá jedna z nich, v budově kočárovny je v plném proudu veselka. Příchozí návštěvníky to však nemusí mrzet, mohou posedět v bistru, navštívit expozici v budově zámku nebo se jít projít do upraveného parku. Doporučuji nic z toho nevynechat, ale také si ohlídat jízdní řád. Autobusy, které vás zavezou zpět do města, tu staví jen jednou za hodinu. I když odjíždět z pohádkového místa se vám chtít nebude.

Autor:
  • Nejčtenější

Parkoviště na sídlišti obsadily karavany, dodávky a teď tu zakotvila loď

19. dubna 2024

Premium Po zavedení placených zón u nás ve městě se majitelé aut rozhodli, že budou využívat naše sídlištní...

Roubený dům ve strmém svahu si vyžádal roky práce, zařizování a trpělivosti

18. dubna 2024

Sen o novém bydlení vznikl ve chvíli, kdy se děti rozlétly do světa a Petr s Janou zůstali v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zpěvačka Rezková bydlí v Letňanech. Překonala tragédii a život nevzdává

17. dubna 2024

Jako na houpačce žije svůj život zpěvačka Šárka Rezková, prožila několik lásek a jednu životní...

V zážitkovém domě se můžete kochat uměním, a dokonce si do něj sednout

22. dubna 2024

Netradiční rodinný dům na vás dýchne svou osobitostí. Vládne zde bračský vápenec, kámen, který...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Montovaná chata se převlékla zvenčí i uvnitř do skandinávského stylu

21. dubna 2024

Malou montovanou chatu sice majitelé před pár lety vylepšili o malou verandu, vše ostatní je však v...

Nová česká miss bude bydlet v bývalém zámečku Schwarzenbergů

24. dubna 2024

Po úspěchu rodačky z Třince, půvabné Krystyny Pyszkové, nové Miss World 2024, bude o finále už...

Zpěvák Osička proměnil dům na Slovácku ve vyhledávanou hospodu s ubytováním

24. dubna 2024

V samém srdci jihomoravského Lanžhotu patří jedno ze stavení do rodiny zpěváka Břetislava Osičky....

Dům bez pergoly vypadal jako kšiltovka bez kšiltu, směje se fotograf Třeštík

23. dubna 2024

Cílem bylo, aby se v rodinném, na pohled neokázalém domě bydlelo stejně komfortně jako v pražském...

Rodiče nikdy nic nevyhodili. Potomek sedmdesátkový dům úspěšně pronajímá

23. dubna 2024

Nostalgičtí turisté si mohou užít bydlení v 70. letech minulého století. Stačí se ubytovat v...

Manželé Babišovi se rozcházejí, přejí si zachovat rodinnou harmonii

Podnikatel, předseda ANO a bývalý premiér Andrej Babiš (69) s manželkou Monikou (49) v pátek oznámili, že se...

Sexy Sandra Nováková pózovala pro Playboy. Focení schválil manžel

Herečka Sandra Nováková už několikrát při natáčení dokázala, že s odhalováním nemá problém. V minulosti přitom tvrdila,...

Herečka Hunter Schaferová potvrdila románek se španělskou zpěvačkou

Americká herečka Hunter Schaferová potvrdila domněnky mnoha jejích fanoušků. A to sice, že před pěti lety opravdu...

Největší mýty o zubní hygieně, kvůli kterým si můžete zničit chrup

Možná si myslíte, že se v péči o zuby orientujete dost dobře, přesto v této oblasti stále ještě existuje spousta...

Tenistka Markéta Vondroušová se po necelých dvou letech manželství rozvádí

Sedmá hráčka světa a aktuální vítězka nejprestižnějšího turnaje světa Wimbledonu, tenistka Markéta Vondroušová (24), se...