„Chtěla jsem přízemní bungalov – schody nesnáším. A dřevostavba mi zněla dobře, což se mi potvrdilo při návštěvě firmy. Nejsem ale odborník, pochopitelně,“ říká majitelka, která dům, kde původně bydlela, darovala synovi.
Její nová dřevostavba vyrostla na parcele, kterou vlastnila 20 let. Místo se jí vždy velmi líbilo, protože je sevřené dvěma slepými ulicemi a díky tomu je zde klid. „Všechno bylo dle mého návrhu. Dům jsem si nakreslila, vše prodiskutovala s dodavatelem, který k tomu dodal odborné parametry,“ vzpomíná majitelka.
Stavba, zahrada i interiér byly do detailu promyšlené. „ Chtěla jsem korkovou (teplou a nehlučnou) podlahu. Nechtěla jsem na zahradě ohyzdnou zahradní boudičku, takže mám v domě technickou místnost a prádelnu – je to výborné. Chtěla jsem, aby se vnitřní dveře zasunovaly do zdí. A další drobnosti,“ vypočítává.
 |
Nejdřív bylo třeba na montovanou dřevostavbu připravit pozemek. Také bylo nutné postavit opěrnou zeď ve svahu apod. Dům má velmi dobrou izolaci. V létě se nepřehřívá a v zimě drží teplo.
Okna mají izolační trojskla. Díky nim je v domě ticho. „Praha totiž neustále hučí,“ přiznává majitelka, která je přesvědčená, že drahé a obtížně vyměnitelné kusy nábytku, jako je například kuchyňská linka mají mít neutrální barvy, které se nezprotiví. „Mám ráda jednoduchost, prostor (to je luxus), aby člověk nemusel obcházet nábytek a kvalitu jako vlněné koberce,“ přiznává.
Některé kusy nábytku si majitelka přivezla s předchozího bydlení. Ani ne jako vzpomínku, spíš proto, že jsou kvalitní a nezničené a vyhovují jejímu vkusu. Dřevostavbu vytápí elektrokotel a solární panely. Také designový krb od norské firmy.
Problémem byla zahrada. Zahradní architekti měli mnohaměsíční termíny, takže zahrada rostla „organicky“ za pochodu a proměňuje se stále dál. Pomohli hodně až šikovní zahradníci. Dům nemá sklep a majitelka přiznává, že je to dobrá věc. Ale stál by prý jako celá stavba.
Bydlení bez starostí. Skvěle postavený bungalov má vše, co si manželé přáli |
V domě se majitelce žije výborně a nevadí jí ani okolní bytové domy. „Dokonce nemám ani záclony. Z té strany, kde je bytový dům, mám technickou místnost a prádelnu a ještě je zvenku pergola – stání pro auto. Z dalších dvou stran domu je také pergola. Teď je zahrada vzrostlá, takže v létě sem přes zeleň není vůbec vidět. A nedovedu si představit, že by se někdo bavil tím, že by koukal, jak vařím nebo jak sedím u počítače,“ říká spokojeně.
A dodává, že by dnes na svém domě nic neměnila. „Vyplatilo se nespěchat a vše si důkladně a pečlivě promyslet. A také se nevzdávat a obcházet dodavatele a hledat,“ vzkazuje všem.
Rady majitelky pro začátečníky:
- Osvojte si techniky vyjednávání a nedejte se. Slušně, ale pevně: železná pěst v sametové rukavici.
- Nastavte si své očekávání na to, že např. 20 % půjde špatně. Tak to totiž v životě chodí. Ve skutečnosti šlo jen asi 5 % špatně, takže jsem nepřišla o nervy, elán a radost.
- Stavba domu, jednání s dodavateli, sousedy a podobně je škola života. Naučila jsem se víc než na nějakém kurzu.
