Na první pohled splňuje Markéta Faustová všechny představy o lektorce jógy. Při focení skládá své tělo do nejneuvěřitelnějších pozic s lehkostí a nemizícím úsměvem a čtvrť nám tak představuje z nečekaných pohledů.
Jógu cvičí každé ráno, během dne vede kurzy, pracuje pro Balet Národního divadla a věnuje se projektu Moje jóga s online lekcemi pro ty, kdo nemohou přijít do studia nebo chtějí cvičit doma.
Dnes módní cvičení poznala před patnácti lety náhodou při studiu na vysoké škole. „Perfektně jsem se protáhla a začala jsem vnímat své tělo jinak než při tanci, kterému jsem se do té doby věnovala. Cítila jsem, že jóga nabízí víc, než jsem chápala. Začala jsem ji studovat a cvičit a její hloubka a moudrost mě okouzlovaly stále více. Jsem pořád na cestě, která snad nikdy neskončí,“ uvažuje Markéta Faustová.
Jóga ji před třemi lety zavedla i do Braníku. Vhodný byt v zeleni stranou ruchu velkoměsta, a přesto v blízkosti centra s dostatečně velkým obývacím pokojem na cvičení, hledali s manželem dlouho. Nakonec ho objevili na Dobešce kousek od lesa a stejnojmenného divadla.
Rok po narození syna Jonatána se tak Markéta Faustová vrátila do čtvrti svého dětství. „Chodila jsem na Základní školu Jeremenkova a naproti ní bydlel můj dědeček Faust. V divadle Dobeška jsem se učila na hrnčířském kruhu u Marcely Burdové a nedávno jsme její kurz keramiky navštívili se synem,“ směje se Markéta. S čtvrtí se sžila rychle díky téměř čtyřletému Jonatánovi, s kterým ji každý den prozkoumává.
Dětskýma očima
Momentálně nejoblíbenější procházka vede přes parčík s dětským hřištěm u tramvajové zastávky Zemanka kolem zahrádkářské kolonie a vilek.
Nenápadný malý dům v ulici Na Dobešce 1 navrhl architekt Jan Kaplický pro malíře Františka Dvořáka v roce 1966, který si jej svépomocí postavil. Dokončené dílo si Jan Kaplický prohlédl téměř po třiceti letech, po návratu z emigrace.
Na návštěvě v Kaplického vile Jediným, kdo se v Česku může pochlubit tím, že bydlí ve vile od Jana Kaplického, je Ludmila Dvořáková. Vilku na pražské Dobešce navrhl architekt Kaplický dávno předtím, než se proslavil futuristickými organickými tvary. Z jeho prvotiny je podle odborníků znát spíše vliv meziválečného funkcionalismu. |
„Pozemek původně patřil otci architekta Davida Vávry, jehož vila s legendárním Divadlem Sklep stojí opodál a který také navrhl dvoumetrovou vyhlídku v blízkém lesíku, odkud koukáme dolů na řeku a auta, která vypadají jako hračky,“ provádí nás Markéta Faustová cestou zpět kolem skrytého volejbalového hřiště místního klubu v lese Dobeška na zmrzlinu do Divadla Dobeška, ve kterém od roku 1980 Divadlo Sklep sídlí.
„Chodíme sem často, nejen na Sklepáky, ale i na filmové projekce nebo na skvělé Hrátky s bubnem s Marií Lenkou Novotnou do Studia Dobeška. Název Dobeška prý pochází od starého dubu, který ve čtvrti stál,“ vypráví Markéta Faustová.
Gurmánské zastávky
Ač se v žebříčcích top podniků neobjevují, místní vědí své. Kavárny pod kopcem u Vltavy mají skvělou kávu a výborné domácí zákusky ve střízlivém interiéru, a tak tu vždy potkají někoho známého.
Esenci Braníku najdete v ulici Branická, jak vystřižené z filmu z počátku minulého století, v kavárně Periferie. „Oproti vilové Dobešce je pro mě část pod kopcem pražskou periferií v tom nejlepším smyslu. Přímo z kavárny koukáte na chátrající věž Dominikánského dvora s torzem Krista na kříži. Přímo za ním se tyčí obří panelový dům - nevzhledný pozůstatek komunistické éry. Ten kontrast mě na Braníku fascinuje,“ ukazuje Markéta Faustová.
Dominikánský dvůr se měl letos dočkat rekonstrukce a přestavby na pivovar, který zde dominikáni provozovali do roku 1899, ale radnice se s nájemcem nedohodla na podmínkách, a tak barokní klášter dál chátrá.
„Všichni se potkáváme v Periferii Cafe. O Vánocích se tu často zpívá, promítají se filmy, v létě se sedí venku. Velký světlý útulný prostor v zimě zahřívá oheň v krbu a hostil už nejednu výstavu nebo autogramiádu našich přátel,“ nadšeně vypráví Markéta.
Branický pivovar ukončil výrobu v lednu roku 2007. V areálu nyní sídlí několik společností a také minipivovar.
Hned vedle kavárny sídlí vyhlášené řeznictví, což jako vegetariánka příliš neocení, a o kousek dál znovuotevřené Branické divadlo. „Kulturním centrem je i taneční konzervatoř Duncan Centre Braník, jejíž studenti a profesoři do Periferie Cafe rádi zajdou. Dům s romantickým vchodem, dvorkem a proskleným sálem, kde v minulosti několik let sídlilo Divadlo Járy Cimrmana, čas od času prezentuje nejen práce svých studentů a pořádá kurzy tance i pro ty nejmenší tanečníky a také představení, na které ráda zajdu,“ ukazuje Markéta, která vystudovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově a publikuje mimo jiné články o tanci.
Na břehu vody stojí druhý záchytný bod - Kavárna Korkorán s dětským koutkem a obří lanové centrum. A kam zajít na pivo? Do štamgastské hospody U Báby nebo U Kaštanu. Hospody jsou duší této bezvadné čtvrti. „Braník je čtvrť patriotů. Staré i nové časy se v Braníku prolínají, a to se mi na něm líbí, je to živý organismus plný zeleně a drobných zákoutí. Je tu duch maloměsta a sousedská energie,“ uzavírá Markéta Faustová.
Braník
|
Braník je pražskou vesnicí. Projděte se s námi
6. února 2016 |
