"Vady plovoucích podlah vyplývají především z nekvalitní výroby, špatné pokládky a nevhodných podmínek v místnostech, ve kterých jsou položeny. Nejčastějšími problémy jsou spáry ve spojích, výškové přesahy, vydutí ve spojích, poškození zámků a vady dekoru," říká Martin Pertl, tajemník cechu podlahářů.
Pozor na vlhko i sucho
Rodina Bártova si do svého nového přízemního bytu na okraji Prahy také vybrala plovoucí podlahu. Aby měla jistotu, že je kvalitní, koupila si dražší typ. Podlahu pokládala profesionální firma. Už za rok ovšem rodina zjistila, že se na některých místech objevují drobné mezery.
"Podlahu jsme reklamovali, zástupce firmy uznal, že podlaha není v pořádku. Když jsme žádali o opravu, respektive o položení nové podlahy, firma nám reklamaci odmítla. Prý jsme nedodrželi podmínky o vlhkosti," stěžuje si Pavla Bártová. Tajemník cechu podlahářů Martin Pertl potvrzuje, že vlhkost skutečně může být vážným problémem.
"Spáry ve spojích jsou obvykle způsobeny nedodržením požadovaných hodnot relativní vlhkosti vzduchu. Ať už u laminátových, tak i u dřevěných plovoucích podlah je hlavním materiálem pro výrobu dřevní hmota. Ta má tendenci reagovat na změny vlhkosti vzduchu svým sesycháním nebo naopak bobtnáním. V případě velkých výkyvů relativní vlhkosti vzduchu dochází k degeneraci spojů a tvorbě spár," konstatuje Pertl.
Ukázka závady u plovoucí podlahy - mezera mezi lamelami.
Když se lamela roztrhne
Další příčinou, proč se v podlaze objevují mezery, je špatná pokládka. Podle Pertla se objevují potíže poměrně často ve dveřích, kde plovoucí podlaha volně pokračuje z jedné místnosti do druhé. Firmy zapomínají na takzvanou diletační spáru.
"V takovém případě při smršťování podlahy musí vzniklé pnutí udržet pouze velice krátká strana lamely, ve dveřích ani ne metr široká, což může mít za následek až roztrhnutí krytiny," upozorňuje Pertl.
Dalším nebezpečím pro plovoucí podlahu je přílišné zatížení podlahy extrémně těžkým nábytkem. "Pokud je takový nábytek postaven k protějším stranám pokoje a jeho váha zabrání podlaze pracovat, tvoří se spáry po celé ploše místnosti (anebo dojde naopak k jejímu vydutí) a časem se mohou spoje mezi lamelami roztrhnout," říká Pertl. Dodává však, že tyto případy jsou spíše výjimečné.
"Pokud ovšem například uvažujete o tunovém akváriu, raději to konzultujte s profesionálním podlahářem," doporučuje Pertl. Poslední možností, kdy se mohou začít v podlaze objevovat spáry, je nedostatečně pevný zámek.
"Tato bolest trápí především narážecí zámky, které sice nabízejí jednodušší pokládku, ale v případě jenom lehce nepřesného vyfrézování také podstatně menší sílu výsledného spojení lamel," poznamenává Pertl. Dodává, že i velice kvalitní zámek je možné poškodit, pokud se plovoucí podlaha položí na nerovný podklad.
"Taková chyba montáže může vyústit i k úplnému odlomení zámku, kdy kromě viditelné spáry můžete získat i dodatečný bonus v podobě různých zvuků, jako je vrzání, lupání nebo praskání," říká Pertl.
Povrchové vady
Do další kategorie závad patří povrchové vady, nestejně velké lamely, viditelné výrobní vady. "Tyto vady padají na hlavu výrobce. V takových případech by neměly být lamely vůbec instalovány, měly by být vyměněny za bezvadný materiál," poznamenává Martin Pertl. Často se stává, že podlahář takový materiál použije, i když jsou vady viditelné.
Většinou je to z důvodu, že nechce ztrácet čas výměnou vadného materiálu. Někdy také tlačí na podlaháře samotní zákazníci. Říkají: "Zítra nám přivezou kuchyňskou linku," nebo: "Nechceme bydlet dva dny na chodbě."
Pak si to ale rozmyslí, chtějí vyměnit zboží a žádají i proplacení veškerých nákladů spojených s vytrháním staré a položením nové podlahy. "Nezřídka se pak diví, že bezúspěšně," podotýká Pertl.
Častou výrobní vadou jsou i výškové přesahy, takže mezi jednotlivými lamelami jsou schody. Objevuje se i to, že lamely nejsou pravoúhlé, anebo je dekor poškozen.
| Co vadí plovoucím podlahám |
|
Stříšky na podlaze
Již zmiňovaná paní Bártová si stěžuje i na to, že kromě drobných mezer mezi lamelami se na jiných místech v jejím přízemním bytě tvoří na plovoucí podlaze jakési stříšky. Lamely jsou tak těsně u sebe, že se vzedmou.
"Tato vada obvykle padá na hlavu samotných uživatelů a je způsobena neadekvátním působením vlhkosti," tvrdí Martin Pertl. "Zdrojem vlhkosti může být vlhký podklad, vytírání podlahy příliš velkým množstvím vody nebo různé domácí katastrofy, jako je prasklé topení, vyteklá pračka či otevřené okno při bouřce," dodává Pertl.
Kdy reklamovat
Paní Bártová je ovšem přesvědčena o tom, že při údržbě své plovoucí podlahy se žádného závažnějšího prohřešku nedopustila. "V bytě vlhko nemáme, ani podle naměřených hodnot, a podlaha stejně po roce vypadá hrozně. Vytírám téměř suchým mopem jednou týdně. Nikdy už bych si do bytu plovoucí podlahu nedala," říká Pavla Bártová.
Trvá na reklamaci, ačkoli ji stavební firma zamítla. Podle Martina Pertla je ovšem otázka, kdy reklamovat, poměrně složitá. "Ne, že by pro podlahy neexistovaly normy. Bohužel pro koncové spotřebitele nejsou tyto normy v našem právním systému závazné a slouží jen jako jakási doporučení. Zásadní jsou tak specifikace dodavatele," tvrdí Pertl.
Prvním, co by měl nespokojený zákazník udělat, je pečlivě si prostudovat záruční podmínky. Pokud tedy například dodavatel určí, že spáry mezi lamelami mohou být dvakrát širší, než určuje česká státní norma, jsou takové spáry v pořádku a na základě dané normy takové spáry asi nevyreklamujete.
"Bohužel tyto záruční podmínky před nákupem prakticky nikdo nezkoumá a drtivá většina zákazníků se tak vystavuje jistému nebezpečí," varuje Pertl. Než si tedy vyberete firmu pro pokládku plovoucí podlahy, je dobré se na ni předem informovat, získat si reference.
Dobrou zprávou je, že většina dodavatelů tyto normy, které jsou navíc standardizovány s normami evropskými, ve svých podmínkách kopíruje, a tak při reklamacích obvykle na uživatele krytiny nečeká nějaké zásadní nemilé překvapení.
"Přesto je dobré si záruční podmínky prostudovat i z toho důvodu, že někteří výrobci sami sobě předepisují tvrdší pravidla. To pak může být jistým vodítkem pro výběr materiálu od výrobce, který to s kvalitou svých výrobků myslí skutečně vážně," říká Pertl.
Pokud záruční podmínky dodavatele nějakou vlastnost nespecifikují, například neudávají maximální šířku spár, máte podle občanského zákoníku nárok na zboží v přiměřené kvalitě.
Při posuzování přiměřenosti pak soudní znalci vycházejí právě z české státní normy a na reklamaci tak máte nárok, pokud podlaha v nějakém ohledu dané požadavky normy nesplňuje.
Pomůže soudní znalec
Pokud jste, stejně jako paní Bártová, přesvědčeni o tom, že dodavatel zamítl reklamaci neoprávněně, můžete se obrátit s žádostí o pomoc na soudního znalce.
"V tomto směru je neocenitelným zdrojem informací internet, kde během několika minut určitě najdete vhodného znalce z vašeho okolí. Ten pak určí, zda na reklamaci nárok máte, nebo ne," poznamenává Martin Pertl.
"Jeho kladné vyjádření obvykle bývá dostatečným argumentem pro případné jednání s dodavatelem. Pokud ani v takovém případě nepochodíte, nezbývá vám než se obrátit na soud."
Dřevěná plovoucí podlaha
V takovém případě ovšem musíte počítat s tím, že soudnímu znalci zaplatíte tisíce korun, někdy až desetitisíce. Tyto peníze pak samozřejmě můžete nárokovat na dodavateli podlahy u soudu. Například soudní znalec Josef Pavlát udává na internetu základní cenu za dokumentaci od osmi tisíc korun + náklady (například doprava) + DPH.
V případě, že nebudete chtít utrácet peníze za soudního znalce nebo zkusit, jak je v Česku zoufale dlouhé soudní řešení, můžete se ještě pokusit kontaktovat zástupce výrobce. Obvykle je to nějaký velkoobchod, který působí jako přímý dovozce daného materiálu, a opět nebývá problém na něj na internetu najít kontakt.
Poté se můžete pokusit svůj problém vyřešit s ním. Solidní firmy, které se starají o dobré jméno svých výrobků, bývají obvykle ochotné zákazníkovi nějak pomoci i v případech, že pro samotného zákazníka nejsou přímým obchodním partnerem.
Jak jsou reklamace časté?
Podle Martina Pertla reklamací plovoucích podlah spíše ubývá. "Technologie výroby je dnes již na vysoké úrovni, a tak záleží jen na strategii jednotlivých výrobců, zda se na kvalitu zaměřují, nebo jestli se snaží vyrábět zboží s nejnižšími náklady a na kvalitu zas tak nehledí."
Dodal, že je poměrně obtížné najít někoho nestranného, kdo vám pomůže s výběrem značky. "Dovozce vám vychválí svoje zboží, prodejce to, na kterém má nejvyšší zisk, podlahář to, se kterým se mu nejlépe pracuje... Proto je dobré se při výběru konkrétní značky nespoléhat na doporučení jednoho prodejce, ale konzultovat tuto otázku na více místech. Dobrým zdrojem jsou zkušenosti známých či příbuzných," doporučuje Pertl.
Reklamací podle něj ubývá i díky vyšší odborné způsobilosti montážních firem. "Samozřejmě i dnes se dá narazit na odborně slabší podlaháře. Je opět na vás, jestli si zajistíte pro pokládku renomovanou firmou, se kterou mají například dobré zkušenosti vaši známí, nebo ji svěříte sousedovi, který podlahu nabouchá za flašku domácí slivovice," říká Pertl.
"Nakonec si dovolím jednu radu. Nekupujte si zboží zvlášť, ať už ho najdete někde v akci za jakkoli výhodnou cenu, s tím, že si ho pak necháte položit podlahářskou firmou. Profesionální podlaháři s neznámým materiálem neradi dělají, navíc si takovou pokládku nechají zaplatit a v konečném důsledku vás podlaha může vyjít i dráž. Z hlediska reklamace pak dochází i při zjevných vadách k nepříjemnostem, kdy viní dodavatel materiálu a podlahář ze závady jeden druhého a takové reklamace pak bývají hodně nepříjemné a mohou trvat velice dlouho," dodal Martin Pertl.
