Kdy přesně tatínek Petry Černocké chalupu koupil, si už zpěvačka nepamatuje, ale pravděpodobně to bylo po válce. Tehdy si mohli Pražáci koupit za obligace chalupu, ale museli se zavázat, že se o ni budou hezky starat.
„Vlasta Brodský, můj bratranec, tenkrát toto místo objevil spolu se svými kolegy z vinohradského divadla, protože v tomto místě má, nebo mělo chalupu hodně známých tváří. Navrhl mému tátovi, ať domek koupí, ale tomu se to moc nelíbilo, protože neměl peníze. Vlasta ho ubezpečil, že drahé to opravdu nebude,“ popisuje začátky Petra.
Její tatínek však neměl auto, a proto mu cesta do severních Čech připadala neuvěřitelně dlouhá. Později si proto koupil motorku, která mu cestu na chalupu usnadnila, a bral s sebou i Petřina staršího bratra a později, když vyrostla, i Petru. Zbytek rodiny byl odkázán na vlak či autobus.
Interiér chalupy působí velmi útulně díky nábytku, ze kterého dýchá historie. Na starožitné kousky si Petra s manželem potrpí i ve svém pražském domečku, a tak není divu, že je obklopují i na chalupě.
Mazaní Pražáci vždycky čekali, až nějaký osadník z chalupy začne vyhazovat pěkné věci, které se jim jevily jako hrozně staré. Vyhazovali malované truhly nebo krásné obrazy a na to už čekali Pražáci, kteří si nábytek brali.
„Tatínek co nepořídil, to vyrobil. Nevýhodou bylo, že se se vším nimral. Všechno dlouho měřil, takže maminka neustále uklízela papíry s nákresy, potom to dlouho řezal, tak uklízela piliny. Když k nám někdo přišel a chválil tatínka, jak je neuvěřitelně šikovný, vstávaly jí vlasy hrůzou, protože netušili, co s tím měla i ona za dřinu. Není tu nic, co by se koupilo v obchodě. Samozřejmě už máme moderní sporák, máme také koupelnu se splachovací toaletou, ale jinak všechno, co tu je, prošlo rukama tatínka. Buď to vyrobil, nebo to přinesl z nějaké skládky,“ chlubí se s úsměvem.
Petřin otec zachránil spoustu krásného nábytku, ale některé kousky, například staré truhly, jsou velmi těžké na manipulaci, a tak je zpěvačka raději ani neotvírá a je pokaždé překvapena, co v nich najde.
Obývací pokoj a ložnice v přízemí působí velmi teple a útulně.
„Je tady hodně takových míst a tajemství. Když přijede na návštěvu vnučka Coco, tak tady pořád něco objevuje. Například mou krásnou, zachovalou bižuterii nebo panenky. Nechávám jí tu dokonce staré šaty, které jsem si před dvaceti lety koupila v Paříži. Někam je vždycky schovám, aby je mohla moje malá Coco najít. Je to tady takový pohádkový barák plný překvapení.“
Poklady a překvapení však nehledá jen Petřina osmiletá vnučka Olivie Coco, kterou má od dcery Barbory. Také Petra najde čas od času nějaký ten poklad. „Je to tady sklářský kraj. Skláři si dříve vykopali za barákem v lese jámu, kam házeli nepovedené kousky skleněných nádob, jenže ne všechny se rozbily, takže se tu kolikrát dají vykopat z mého pohledu poklady. Čas od času tam najdu lékovku, kam se dávaly tinktury a léčiva. Díky tomu, že se věnuji malování, tak na ty lahvičky vždycky něco namaluji a daruji je svým přátelům.“
Vedle lahviček si zpěvačka ozdobila i kousky nábytku, které pro ni neměly ten správný šmrnc. Třeba starou lékárničku, kterou přebrousila a namalovala na ni svou milovanou Paříž s Eiffelovou věží.
O zábavu mají postaráno
Volné chvíle na chalupě tráví manželé různě. „Můj muž má nový koníček, dělá to tedy velmi amatérsky, ale s velkým nasazením. Postavil si skleník a přes celou přední zahrádku si postavil zvýšený záhon. Není to sice nic elegantního, ale nemusí se ohýbat, když pleje. Nasadil si tam fazolky, pórek, cukety, ve skleníku zase rajčata nebo okurky,“ pochlubila se Černocká.
Muzikantský pár tráví spoustu času také v lese, kam chodí na houby. Kdo by čekal, že příjemné letní večery využívají ke grilování na zahradě, ten je na velkém omylu. Přestože gril vlastní, nikdy si na něj pořádně nezvykli a v poslední době ani neholdují masu. Raději si jednou za čas v udírně, kterou postavil Petřin tatínek, vyudí dobrou rybu, třeba pstruha nebo candáta. Dalším zajímavým koníčkem, který Jiřího začal bavit teprve nedávno, je starost o včely a čmeláky.
V této chaloupce si Petra s manželem užívají volna.
„Mám tu čmelín a včelín, pro včely samotářky. Včely létají do včelína samy, ale se čmeláky je to horší. Chytají se na začátku jara, protože po zimě hledají útočiště. Musí se chytit a vypustit do čmelína. Jakmile se vloží čmelák do domečku, ucpe se díra a čeká se asi deset až patnáct minut, než si to tam prohlédne. Pak víko sundáte a čmelák má vyletět, třikrát obkroužit čmelín a odlétnout. Jakmile udělá tři kroužky, máte vyhráno. Ukáže tak, že je čmelín jeho, a umí se do něj sám vrátit. Jenže ten náš ho obkroužil jen dvakrát a už jsem ho neviděl,“ přiznává sklesle Jiří.
Ani mimo hlavní město nemá zpěvačka klid od fanoušků. „Občas lidé jedou a mávají z auta. Má to své nevýhody. Na chalupě chodím jako drban, nechci si nechat vzít tu možnost být v tom starém, opraném tričku,“ přiznává Petra. Některá setkání jsou příjemná. „Jsou tu tři nebo čtyři dámy, které se na mě před lety také přišly podívat, ale jezdí sem každý rok v létě pravidelně za odpočinkem. Takže se tu za mnou vždycky zastaví a pokecáme spolu.“
Petra nemůže zapomenout na jedno příjemné setkání, které se jí vrylo do paměti. „Na chalupě vstávám vcelku brzo, protože si tady tato rána vychutnávám, jsou opravdu krásná. Sednu si před chalupu v noční košili a pozoruji. Jednou jsem takhle seděla ve své svatební košili, kterou jsem objevila v truhle. Šla kolem mě nějaká dáma, sice se na mě otočila, ale šla dál. Jenže pak se zastavila a začala se vracet. Říkala jsem si: Sakra, poznala mě. To je otrava, jsem nenamalovaná a rozcuchaná. A ona najednou spustila: Prosím vás pěkně, nemohla bych si vás v té košili před tím barákem vyfotit? Já jsem najednou pochopila, že to myslí čistě výtvarně a ne proto, že by mě poznala. A taky že jo. Potom jsem zjistila, že fotí roky. Tu fotku jsem bohužel nikdy neviděla. Asi bych z toho nebyla nijak odvázaná, když jsem byla po ránu neupravená, ale stejně by mě zajímala ta její kompozice ženy v noční košili při ranním svitu před starou chalupou. Třeba si to paní umělkyně přečte a ozve se,“ zasní se Petra Černocká.
