Já sám jsem měl chovnou stanici belgických ovčáků a psy mám rád, ale toto je již neúnosné. Psa má přihlášený její otec důchodce, který bydlí jinde, ale pes je v našem domě a zde nás obtěžuje. Poraďte prosím, co mám dělat.
Na dotaz čtenáře odpověděli dva odborníci, kteří se touto problematikou zabývají:
Monika Maděrová, realitní makléřka RE/MAX 4You
Jako realitní makléřka se občas při prodeji nemovitosti s rušivými elementy v okolí setkávám. Nemusí to být pouze štěkající pes, ale mohou to být jiná domácí zvířata či jakékoliv jiné imise.
Několikrát jsem zažila situaci nadměrného zápachu od sousedů z nevenčených zvířat. Všechny tyto aspekty ovlivňující sousedské soužití cenu nemovitosti samozřejmě ovlivňují.
Bohužel často také vedou k rozhodnutí vlastníků svou nemovitost prodat a přestěhovat se do jiné oblasti. Zejména v případě, pokud se sousedy není rozumná řeč a nejsou ochotni sousedský spor nijak řešit.
Často se sousedé dostanou do patové situace, kdy ani jeden nechce ustoupit a kterou je možné řešit buď soudně, nebo tím, že se přestěhují. Otázka soudního sporu je složitá a nákladná, bez pravděpodobnosti jednoznačného výsledku.
Proto v případech, kdy již není možné imise od sousedů vydržet, dochází častěji k rozhodnutí přestěhovat se. V takovém případě se však prodávající musí smířit s tím, že při prodeji pravděpodobně dosáhnou nižší ceny, než je průměr v oblasti.
Sousedé začali chovat prasePříšerný zápach je peklo Sousedé z vedlejší řadovky chovají slepice, králíky a začátkem srpna si přivezli prase. Chlívek umístili pár metrů od mého domu. Prase kvičí, chrochtá a příšerně zapáchá. Není možné větrat, ani posedět na zahrádce, stěžuje si Eva v příspěvku, který jsme zařadili do seriálu Sousedské války. |
Prodej takové nemovitosti může být navíc zdlouhavý a problematický. Podle mých zkušeností výrazněji než hluk ovlivňují cenu právě imise zápachem. Prodej domu, kde soused za plotem zřídí slepičárnu, či si zde udělá výběh pro své dvě prasata je za obvyklou cenu téměř nerealizovatelný a musí dojít k výraznému snížení ceny.
V případě, že se majitel rozhodne řešit situaci soudně, musí prokázat, že dané imise v míře nepřiměřené místním poměrům ovlivňují užívání nemovitosti. Proto lze doporučit vše poctivě dokumentovat, například v případě štěkajícího psa si zapisovat od kdy do kdy štěkal, pořídit si nahrávky. Velmi pravděpodobně bude soud požadovat i vyjádření znalce.
Nejlepší varianta řešení je pokusit se se sousedem domluvit a až když dlouhodobě není možné dosáhnout nápravy, přistoupit k jednomu z výše uvedených řešení.
JUDr. Tomas Philippi, advokát
Jakákoli záležitost mezi sousedy, kde se obě strany nejsou schopny domluvit a s pochopením si vyjít vzájemně vstříc, hrozí přerůst do sousedského sporu. I z právního pohledu bych především doporučil pokusit se zastavit za sousedkou osobně a slušně ji požádat, zda by s danou situací nebylo možné něco učinit.
Tedy aby i sousedka mohla slyšet vaši žádost a měla tak šanci se na věc podívat i z vašeho pohledu (pokud je takového náhledu samozřejmě schopna). Vždy je stále ještě možné, že jednání sousedky pramení nikoli z jejího úmyslného konání, ale pouze z toho, že si neuvědomila, že takové jednání se může i někoho jiného dotýkat (sousedka v bytě přes den není a vytí svého psa neslyší, tudíž toto nevnímá tak jako někdo, kdo ve vedlejším bytě celý den takové vytí musí poslouchat). Pokud sousedku nebylo možné zastihnout, je potřeba jí vaši žádost zaslat poštou (vždy ideálně doporučeně).
Teprve pokud by žádná z těchto cest nevedla k nápravě, nabízí se další a již typicky právní řešení. V této souvislosti je potřeba především zmínit základní právní východisko pro obdobné situace, které je obsaženo v § 1013 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, jež uvádí:
„Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“
Psi v bytě zuřivě štěkajíBydlím ve viladomu, kde je 14 bytů. Před třemi měsíci se do jednoho z nich nastěhovala nová nájemnice. Je herečka a má dva malé psy, kteří neustále štěkají. Začnou ráno a skončí v noci, píše Jirka v dalším příspěvku seriálu Sousedské války. |
I když se v daném ustanovení hovoří o pozemku, je samozřejmě možné jej vztáhnout i na jiný objekt vlastnického práva, tedy i na byt. Jinak řečeno, každý soused se mimo jiné musí zdržet všeho, co působí, že by hluk z jeho bytu vnikal do bytu souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezoval užívání bytu souseda. Pro to, aby takové jednání souseda bylo obecně možno považovat za porušující zákon, je tedy třeba, aby byly splněny minimálně tři podmínky:
- působení hluku, který vniká i do vedlejšího bytu
- míra takto vnikajícího hluku je nepřiměřená místním poměrům
- takový stav podstatně omezuje užívání vedlejšího bytu (tzn. pokud by ve vedlejším bytě nikdo nebydlel, pak nebude poslední podmínka naplněna, neboť takové jednání nikoho v užívání vedlejšího bytu neomezuje)
Vždy je tedy třeba především doložit nepřiměřenost takového hluku (tedy vytí psa), neboť pokud by následně bylo naznáno, že jeho zvukové projevy nejsou nijak místním poměru nepřiměřené (tedy v daném případě poměrům pro jeho chov v bytě), pak by tato podmínka nezákonného chování sousedky nebyla splněna.
Doporučuji mimo jiné zdokumentovat danou situaci i svědectvím ostatních sousedů, nahrávkou a případně též i posudkem znalce, který může stav dlouhodoběji monitorovat a podat tak odborné zhodnocení stavu.
Pokud by k vytí psa docházelo i v době nočního klidu, tj. zejména mezi 22:00 až 6:00 podle §5 odst. 6 zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, v platném znění, je možno zvážit podání podnětu k prošetření přestupku proti veřejnému pořádku podle §5 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Za uvedený přestupek lze uložit pokutu až do 10 tisíc korun (při opakovaném spáchání až do 15 tisíc korun).
Bez ohledu na to, zda k vytí psa dochází ve dne či v noci, je možno podat i soukromoprávní žalobu k příslušnému soudu, jejíž podstatou bude návrh na vydání rozsudku vůči sousedce, kterým jí bude nařízeno, aby se zdržela závadného jednání (tedy v daném případě, aby neobtěžovala své sousedy vytím svého psa). Pokud by byl takový rozsudek pravomocně vydán, avšak sousedka jej nerespektovala, je možné jej vůči sousedce exekuovat například formou ukládání pokut.
Pošlete příběh Svůj boj se sousedy nám pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Sousedské války. Zajímavé texty zveřejníme a přineseme i jejich řešení. |
V této souvislosti lze zmínit i ustanovení §1184 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, podle kterého: „Na návrh osoby odpovědné za správu domu nebo dotčeného vlastníka jednotky může soud nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který porušuje povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím soudu způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím práva ostatních vlastníků jednotek.“
Jde však o zjevně extrémní následek, kde by jistě i soud velmi zvažoval, zda takové žádosti vyhovět.
Pokud má sousedka byt v nájmu, pak je možné vyvinout tlak na pronajímatele bytu, aby své nájemkyni dal výpověď pro hrubé porušení povinnosti nájemce dle §2288 odst. 1 písm. a) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, nebo pro jiný obdobně závažný důvod dle §2288 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
V případě, že by měl soused byt v osobním vlastnictví, je třeba tento problém nastolit na shromáždění vlastníků a přijmout k němu příslušné usnesení. I přesto však takové vyjádření společenství vlastníků nemusí mít na sousedovo konání přímý či efektivní dopad.
I z výše uvedeného je tedy patrné, že ač právní cesty, které lze užít vzhledem k jednání souseda, existují, je konečný výsledek často nejistý a především jde o cesty značně náročné jak co do času, tak i vynaložené energie.
V daném případě, kdy je třeba hledat rychlé řešení, by se tedy pouhé odkazování na zákonné možnosti mohlo jevit jako od reality odtržený formalismus. I proto je třeba apelovat na vynaložení maximální snahy o nalezení dohody a společného řešení se sousedkou (i formou oboustranného kompromisu).
V takovém případě je totiž stále šance, že půjde o řešení rychlé, které nepovede ke vzniku dalšího typického sousedského sporu, kde po mnoha letech už účastníci možná ani nebudou vědět, co bylo jeho původní příčinou (resp. tato se stane druhotná), a jeho hlavním cílem bude vedení sporu samotného.
