Domek stojí v drsnějším kraji Česká Kanada, k němuž má Jiří silný citový vztah, protože odtud pochází jeho dědeček a tatínek a on sám tu každoročně trávil letní prázdniny.
„Trvale tady žijeme dvanáct let, ale já sem jezdím od dětství, jelikož tady má moje rodina kořeny. Dědeček se v téhle obci přímo narodil a táta kousek odsud. V dětství jsem tu trávil každé léto a mohu říct, že zdejší kraj opravdu miluji,“ svěřil se Jiří.
 |
Bylo mu pokaždé líto, že už skončily prázdniny a musí odjet. Vždycky tajně doufal, že tu jednou bude žít natrvalo. „Jsem šťastný, že se mi mé přání splnilo. Dům jsem zdědil a částečně odkoupil. Když jsem poznal manželku, rozhodli jsme se, že tu zakotvíme. Ženě toto místo také velmi učarovalo,“ vysvětluje.
I když Jiří hodně cestuje za prací, ať už na Pražskou konzervatoř, kde učí, nebo za svými koncerty, domů se vrací vždy rád. Bere to jako velké štěstí, že zde může bydlet.
Od nastěhování manželů proběhla v domě řada rekonstrukcí a další jsou v plánu. Všechny úpravy jsou velmi citlivé, mezi používanými materiály převažují dřevo a kámen. Celý interiér díky tomu působí hřejivým dojmem a hodí se do místního venkovského prostředí.
Stavení má poctivé silné stěny a střechu z pálených tašek. Nová špaletová okna jsou věrnou kopií těch původních. Dům je obklopen rozlehlou zahradou se zurčícím potokem a jezírkem. Je tady také vysázena řada přírodních keřů a bylin. Jako stavební materiál slouží na zahradě kameny pocházející z okolí. Některé z nich mají zvláštní tvary, dokonce připomínají menhiry.
„Uprostřed pozemku je ještě jedno menší stavení, kde byly dříve chlévy a kůlna se sklepem. Přemýšlíme o tom, že bychom v budoucnu tento objekt také zrekonstruovali, buďto jako bydlení, nebo jako další ateliér a malou galerii pro moje obrazy,“ prozradila více o svých plánech Olga.
V obýváku najdeme rozsáhlou knihovnu a krb.
Podle jejího vlastního návrhu nově vznikla také terasa domu, na níž našel domov černý kocour. V přízemí mají manželé kuchyň s kachlovými kamny a pecí, jež byla dělána nově na zakázku, ale od těch starých venkovských jsou k nerozeznání. Při bližším pohledu lze na některých kachlíčcích najít reliéfy obrázků svatých. Celá pec je samozřejmě plně funkční a majitelka v ní ráda peče.
V obýváku je pro změnu krb, u nějž rodina za chladných večerů s oblibou posedí a vychutná si atmosféru podzimu či zimy se vším všudy. Najdeme zde i velkou knihovnu a také černý klavír, na němž Jiří rád hraje nebo u něj komponuje.
Ateliéry plné inspirace
Pod střechou domu zaujmou masivní dřevěné trámy podkroví. Schodiště je vyzděno do oblouku a nechybějí na něm výklenky pro květiny a další dekorace.
Ozdobné kovové zábradlí vzniklo podle návrhu Olgy, jež má díky výtvarnému talentu pro tyto věci cit. Ostatně celé podkroví i další prvky v domě navrhovala Olga Volfová sama. Má totiž odmalička ráda architekturu a nechává se jí inspirovat i ve své tvorbě.
V prvním patře mají oba manželé své ateliéry, v nichž vznikají jejich díla. Pracovna Jiřího je vybavena klávesami, počítačem a psacím stolem, kde rovněž skládá hudbu.
„Za normálních okolností se hodně věnuji koncertování, díky svým koncertům klavírní improvizace jsem měl možnost podívat se prakticky do celého světa, i když se musím přiznat, že nejraději vystupuji před českým publikem. Teď není situace příznivá, moje koncertní vystoupení byla zrušena nebo přeložena na rok 2021,“ přiznává Jiří.
Převládajícím materiálem na terase je dřevo.
Věří ale, že vše bude brzy zase dobré a opět se bude setkávat se všemi na svých sólových koncertech, ale třeba i na nejnovějším projektu, který nese název Most přes oceán.
Vystupuje v něm spolu s americkou pianistkou Ann Park Rose, s níž se seznámil v Kanadě během festivalu improvizace, natočili spolu dokonce CD, jež nese stejný název jako celý projekt.
„Doufáme, že se nám na začátku dubna příštího roku podaří uskutečnit tři velké koncerty v Praze, Brně a Olomouci. Rovněž se těším, až budeme s manželkou opět moci pořádat Koncerty tónů a barev, což jsou netradičně pojatá koncertní vystoupení, při nichž se do tvorby programu zapojují i sami posluchači, kteří navrhují témata, já na ně tvořím vlastní skladby a Olga přímo na pódiu maluje obraz. Naposledy jsme s tímto programem vystupovali loni na hudebním festivalu v Minneapolis v USA,“ vzpomíná Jiří Pazour.
V této době se ale rozhodně nenudí, pozastavení koncertní činnosti mu umožňuje naplno se věnovat komponování hudby, na které při běžném koncertním vytížení má méně času.
„Momentálně dokončuji komorní skladbu pro tři nástroje, pracuji také na skladbě pro symfonický orchestr a na hudbě pro český film,“ prozradil umělec více o svých plánech.
Druhý z ateliérů patří manželce Olze a je plný obrazů a barev. Najdeme tu různorodé náměty a formy zpracování. V ateliéru Olga nejčastěji používá techniku olejomalby, v přírodě a na koncertech pracuje s akrylovými barvami. Inspiraci čerpá především z cest a navštívených zemí, jako je Indie, Amerika, Anglie, Francie, Portugalsko, Malta nebo Austrálie.
Ve svých dílech se často vyjadřuje k myšlenkám a otázkám podstaty života. V současné době pracuje na obrazech inspirovaných poetikou přírody a hudby a dokončuje cyklus obrazů na zakázku do Švýcarska. Její díla je možné najít v galeriích a soukromých sbírkách prakticky po celém světě.
