2. Dům se slunečním trychtýřem
Vliv denního světla na dynamiku architektonického prostoru je nesporný. Zatímco svítidla jsou inertní součástí architektury, přirozené světlo jako tvůrčí nástroj umí měnit její charakter v toku času a naplnit objekt nesrovnatelnou emocionální hloubkou.
Pokud architekt obratně zachytí proud světla zvenčí, může ho dále rozptýlit, odrazit, zlomit či zaměřit i do těch nejtemnější zákoutí, a oživit tak zvláštní příchutí vše, čeho se dotkne. Je zřejmé, že architekti překonali „měřitelné“ a ukázali, že práce s přirozeným světlem je mnohem víc než jen optimalizace energetického potenciálu budovy.
Zadáním majitelů bylo rozsahem běžné bydlení pro mladou rodinu v pasivním standardu. Dana a Radek kladli jako budoucí uživatelé důraz na maximální otevřenost obytného prostoru a jeho propojení se zahradou.
„Neměli jsme sice jasnou celkovou představu o domě, ale chtěli jsme prosvětlený, vzdušný dům s obývákem a kuchyní v jednom prostoru, protože jsme velice kontaktní rodina. Chceme být pospolu a máme rádi i návštěvy. Proto jsme chtěli mít všechno tak nějak v jednom zorném úhlu. A už z prvního návrhu jsme byli nadšeni,“ přiznávají.
„Asi největší výzvou bylo vyrovnat se s pozemkem odkloněným od jihu, a přesto splnit přání klientů otevřít prostor právě jižním směrem a navrhnout dům jako pasivní,“ uvádí genezi domu architekt Vojtěch Kaas.
V projekční fázi pak bylo náročné najít správná technická řešení, aby se splnily všechny normy a regulativy pro pasivní dům a dotační program. Na tomto projektu architekty bavila především otevřenost majitelů a pozitivní energie.
Počáteční ostych z nestandardního řešení vystřídalo nadšení a touha vše dotáhnout do finále, vyrovnat se se složitým zadáním plným protikladů a využít na maximum možnosti konstrukčního systému CLT včetně pohledového dřeva v interiéru.
„Spolupráce s odvážnými a pohodovými klienty tak dala vzniknout originálnímu životnímu prostoru, jehož užívání si klienti podle pozitivní zpětné vazby náramně pochvalují,“ dodává architekt.
