Obecní prostor v podkroví starého činžáku museli náročně rekonstruovat, ale oplátkou jej dostali od městské části na 20 let do pronájmu za výhodnějších podmínek.
V rozlehlém bytě, jenž má zhruba 200 metrů čtverečních, je na každém kroku cítit umělecký duch. Tady vznikaly knihy jako Dějiny udatného českého národa, Pohádka O Bruncvíkovi nebo nově Pohádka O králi Jiřím z Poděbrad.
 |
Hned za vstupními dveřmi je malá předsíň s chodbou, ze které se lze dostat na toaletu, do koupelny a do kuchyně. Z té se pak dá projít do obývacího pokoje. Z chodby také vede cesta do šatny, přes niž se člověk dostane do dětského pokoje, útulné ložnice s knihovnou a úplně poslední místnosti v bytě, kde má malířka a ilustrátorka pracovnu.
Srdcem celého bytu je kuchyně, protože se zde odehrává nejvíce společných aktivit rodiny. Skříňky ze světlého dřeva jsou doplněny obklady v exotickém provedení.
„Původně jsme chtěli úplně jednoduchou a funkční kuchyň, žádné výstřelky. Ovšem když byla hotová, tak nám po pár dnech přišla neuvěřitelně nudná. Rozhodli jsme se proto dát sem takové obklady, které by to rozsvítily. Zvolili jsme mexické obklady, které jsou ale hodně specifické, každá z dlaždiček je originál vyráběný ručně,“ vysvětluje Petr Prchal.
Zároveň dodává, že exotické obklady nebyly z nejlevnějších, ale za pocit tepla v kuchyni to stojí. „Není jich zase tolik a určují celou atmosféru kuchyně. Navíc to není jen o dlaždičkách, patří k nim i úchyty na dvířkách skříněk.“
Obývacímu pokoji, do kterého se vchází z kuchyně, dominuje velká televize a výkonná hi-fi soustava. „Pouštím si tu muziku, občas pěkně nahlas, to abych si ji správně vychutnal. Je proto dobré, že je obývák od zbytku bytu oddělen šatnou, která zastává i funkci zvukové izolace,“ vysvětluje Petr Prchal.
Z velké televizní obrazovky mají radost zase dva synové – Antonín a Petr Jaroslav, jimž zde pouští pohádky a filmy. Že jde spíše o pánský pokoj než holčičí království, dokazuje také cvičící stroj, který byl pořádně vytížený během koronavirové krize.
Průhled všemi místnostmi naznačuje, jak je byt prostorný.
„Cvičil jsem na něm každý den, pomáhá mi to hlavně na záda,“ pochvaluje si Petr Prchal. Technickou atmosféru obývacího pokoje dokresluje proutěná geometrická lampa, kterou si manželé přivezli ze Slovenska.
Kreativní doupě
Ze šatny s vestavěnými skříněmi, které izolují obývák od nežádoucího hluku, je vidět skrz dětský pokoj s hračkami a postelí malého Toníka až do ložnice Lucie a Pancha. Za ní je pak již jen pracovna ilustrátorky. Na druhé straně ložnice je velká knihovna doslova napěchovaná knihami.
Je zde také velmi vysoký strop a kolem knihovny vedou tzv. mlynářské schody do zvýšeného patra.
„Zvýšené patro používáme jen servisně, jsou tam dvě místnůstky, ale velmi nízký strop, takže tam jen sušíme prádlo a ve druhé komůrce má Lucie uskladněné obrázky,“ popisuje umělec.
Poslední místností v bytě je ateliér Lucie Seifertové. Tomu dominuje pracovní stůl pod oknem a počítač v rohu pracovny. Dále je zde stojan na obrazové plátno a celá řada výtvarných pomůcek, jako jsou tužky, štětce, barvy, paleta a další drobnosti, bez kterých se umělec neobejde.
„Aktuálně jsme dodělali poslední, sedmou knížku z celého seriálu o českých mincích. Tato knížka je zakončena korunou českou a uzavírá celou sérii po třech letech,“ chlubí se Petr Prchal.
