Ano, mnohavrstvé lakované plochy na kuchyňských dvířkách vypadají na pohled skvěle, ale máte-li doma malého caparta, který si z kuchyně udělal na odrážedle okruh Le Mans, očekávejte časté karamboly. Ty lakovanému nábytku rozhodně nesvědčí. I obyčejné lamináty brzy nesou stopy používání, zejména tam, kde přicházejí ke kontaktu s vodou.
Nízká část kuchyňské linky má pracovní desku z kaleného skla. Varná deska je kombinovaná s účinným odsavačem par Bora.
I proto patří k současným horkým favoritům kuchyně, na jejichž čelní plochy byl použitý takzvaný kompaktní laminát (HPL).
„Je stoprocentně voděodolný, na matném povrchu nejsou tolik vidět otisky prstů, snadno se udržuje. Sametový povrch je příjemný na dotek. Lehké škrábance lze za pomoci tepla snadno odstranit. Čelní plochy je navíc možné kombinovat s pracovní deskou ze stejného materiálu,“ vypočítává Klára Nováková ze studia Le bon.
Použití kompaktního laminátu
Nesporným bonusem HPL laminátu je jeho rezistence vůči vysoké vlhkosti i střídání teplot, a proto je oblíbený jako materiál nejen v kuchyních, ale také na koupelnový nábytek.
„Asi nejvíce jsou každodennímu kontaktu s vodou vystaveny horní desky koupelnových skříněk nebo umyvadlové desky. Proto například skříňky Module a Invence mají odkládací desku opatřenou povrchem s HPL, byť boky a čela zásuvek jsou z lamina. V koupelně oceníte i jeho chemickou odolnost při rozlití odlakovače nebo laku na nehty. Na tomto materiálu totiž téměř žádné kosmetické přípravky nezanechají stopu,“ vysvětluje Ing. Petr Blažek, generální ředitel společnosti Dřevojas, která se specializuje na výrobu koupelnového nábytku.
 |
HPL laminát je materiál, který má vysokou mechanickou odolnost proti odření či poškrábání, a zároveň si poradí i s vlhkostí v koupelnách, kde vedle nábytku „trpí“ vlhkostí i dveře.
„Proto tento laminát rádi využíváme pro dveřní křídla Master Door,“ říká Petr Paksi z JAP Future, „tyto dveře mají vnitřní hliníkovou konstrukci, která dává dveřním křídlům ještě vyšší pevnost. V kombinaci s vysokotlakým laminátem jsou tak opravdu maximálně odolné.“
Vysokotlaký laminát je odolný vůči nečistotám, proto stačí použít na mytí čistou vodu, neublíží mu ani běžné čisticí prostředky.
Ještě lepší laminát
A jak ještě zvýšit už tak vysokou odolnost vysokotlakého laminátu? Na pomoc přichází povrchová nanovrstva, vzniká tak unikátní materiál Softixx. Ten je nejen totálně odolný vůči nárazům či poškrábání, ale nepoškodí jej ani vysoká teplota.
V dětském či studentském pokoji je odolný a snadno udržovatelný materiál doslova k nezaplacení. Vysoké nároky splňuje právě Softixx.
„Vysoce rezistentní je i vůči suchému teplu, a to až do 160° C, ale odolá i extrémnímu vlhku,“ uvádí Martin Dusík ze společnosti Trachea, největšího českého výrobce nábytkových dvířek a panelů.
A údržba? I přesto, že jde o hluboce matný materiál, díky nanoúpravě otisky prstů nemají šanci. Z hlediska péče je tak úplně nenáročný. Zároveň povrch vytvořený nanočásticemi úspěšně zabraňuje pronikání čehokoli do povrchu nábytku. Proto ani pokreslení fixou neponičí jeho sametový vzhled.
Softixx stačí otřít nanohoubičkou a je opět čisto. „A pokud se jej i přes jeho extrémní odolnost přeci jen podaří drobně mechanicky poškodit, díky nanovláknům na povrchu, které pozitivně reagují na teplo, lze škrábance jednoduše opravit pomocí zahřátí povrchu běžnou žehličkou.
Díky mechanické odolnosti, voděvzdornosti i snadné údržbě je tento materiál vhodný nejen do kuchyní, dětských pokojů a koupelen, ale i jako materiál pro velkoplošný obklad stěn.
Jak se vyrábí vysokotlaký laminát: výroba probíhá lisováním jednotlivých vrstev materiálu ve stacionárních lisech, zpravidla o vysokém počtu lisovacích portálů. Budoucí HPL se zaváží do lisovacího portálu ve skladbě: kraftové papíry (sycené pryskyřicí), dekorační papír, overlay (krycí, ochranná vrstva). Materiál je následně stlačen za vysoké teploty po dobu přibližně 80 minut. Při tomto procesu dochází k propečení jednotlivých vrstev v kompaktní celek (Zdroj: Wikipedia)
Nebojte se skla
Skla v interiéru se mnozí bojí, avšak zbytečně. Své uplatnění najde (pro někoho možná překvapivě) i na kuchyňských pracovních deskách, které tvoří základ každé kuchyně.
Na čelní plochy skříněk použili designéři odolné „čokoládové“ lamino v matném provedení.
„U nás v Le bonu považujeme za nejlepší pracovní desku tu ze skla. Je nesmírně odolné a tvrdé díky tloušťce 12 mm a kalení v peci při vysoké teplotě. Naše pracovní desky mají příjemný matný saténový povrch, na kterém neulpívají otisky prstů a snadno se udržuje. Stačí použít pouze vlhký hadřík na nádobí,“ tvrdí Klára Nováková ze studia Le bon.
Sklo lze totiž podlakovat do jakéhokoliv odstínu, a tak desku přizpůsobit každému designu a barevnosti kuchyně. Skleněné desky jsou subtilní a nenápadné, lze je dobře kombinovat s jinými materiály.
Sklo se také výrazně prosadilo na obklad stěn v kuchyni, klasické keramické obkladačky a zejména spáry mezi nimi se totiž nedobře čistí, navíc při spojení kuchyně a obývacího pokoje nepůsobí hezky. U skla v interiéru platí ovšem vždy požadavek na kalené sklo, protože je až pětkrát odolnější vůči nárazu do plochy než běžné sklo. Díky tomu jsou tyto prvky v běžném provozu téměř nerozbitné.
„Stejné pravidlo platí i pro sklo dekorované grafikou, a to grafosklo. Nutností je však dopředu si určit všechny otvory na zásuvky, vypínače, madla či úchyty poliček, protože do kaleného skla se po vykalení už nepodaří vytvořit žádný otvor. Také zaměření jeho rozměru musí být úplně přesné, v místě montáže nezaříznete vůbec nic,“ uvádí Petr Paksi ze společnosti JAP Future.
I když dojde v kuchyni při zavařování nebo vaření k „výbuchu“, na údržbu grafoskla vám postačí houbička a trocha teplé vody.
Sklo je na údržbu a úklid, a to včetně grafoskla, velmi příjemné. K jeho čistění postačí utěrka z mikrovlákna a horká voda či běžný čistící přípravek na mytí skel. Bez problému lze použít i přípravky obsahující alkohol.
„Do koupelny je ideální opatřit si sklo s nanotechnologií Anti calc, která vytvoří na skle tenkou vrstvu laku, díky kterému kapky stékají ze skla dolů. Zamezuje tak usazení vodního kamene a usnadňuje údržbu povrchu,“ dodává Petr Paksi na závěr.
