Jan a Petra koupili na Šumavě ruinu. Historii domu znali jen částečně - věděli, kdy byl postaven, jak dříve vypadal, ale nevěděli, kdo v něm žil. „V létě před dvěma lety sem přijelo auto, pán s paní. Nejdříve jen nesměle okukovali místo, pak pán přišel a řekl, že tu bydlel jako dítě,“ popisuje zajímavé setkání Jan.
„Přinesl obrovské album. Na těch fotografiích bylo vidět, jak byl tehdy les malý - od domu bylo vidět na Boubín, to dnes už není. Třešně, které jsme museli pokácet, byly tehdy v plné síle. Pán chodil po domě a vzpomínal, jak jim v místnosti, kde spali, přimrzala peřina ke zdi, jaká tam byla zima. Tady byl potok, tady si s kluky hráli a tady dělali dřevo. Byl velmi dojatý, vzpomínal, jak vždycky zastavil vlak a složili jim na pozemku uhlí, tady byly ty třešně. Najednou se ten dům jeví ve zcela jiném světle,“ přiznává Jan.
Roubená část je postavena ze syrového smrkového dřeva ze zimní těžby. Byla vyrobena a sestavena v továrně v Sušici, poté převezena na místo a postavena již natrvalo.
„I když jsme ve třetí zóně národního parku, neměli jsme se stavbou problém. Původní objekt měl číslo popisné, takže oficiálně šlo vlastně o rekonstrukci,“ vysvětluje Jan.
Určité kouzlo domu dodává také skutečnost, že on sám či jeho vybavení v sobě nesou své příběhy.
Další dotek minulosti
Do domu se vchází přes malé zádveří, které vede do chodby. Ta je zde hlavní komunikační zónou, protože spojuje společenskou místnost s dalšími částmi domu v přízemí a prostřednictvím schodiště také s podkrovím.
V hlavní denní místnosti stojí za pozornost kuchyně. „Korpus je z bílého lamina, dvířka a pohledové části jsou ze dřeva z panství Buquoyů na Žofíně v Novohradských horách. Když tam bourali faru, bylo mi líto, že by takové pěkné dřevo přišlo vniveč, a také jsme pořád nevěděli, z jakého materiálu kuchyni udělat, podlahové fošny o průřezu 30 × 3 cm jsem si tedy vzal. Truhlář materiál odmítl zpracovat - zničil by si na něm stroje, přes zimu jsem ho proto každý den zbavoval hřebíků, pak ho nechal vyschnout, a když jsem dřevo očistil kartáčem, napadlo mě, že by se hodilo na kuchyni. Z kuchyně mám radost, zřejmě i proto, že stála mnoho času a námahy - nejdříve mě a poté ještě truhláře.“
Chalupa stojí v těsné blízkosti lokální železniční trati.
Dominantou prostoru jsou kachlová kamna, také stavěná na zakázku. „Kamnáři jsme řekli, jak bychom si ta kamna představovali, vybrali si barvu, on nám je od ruky nakreslil už i v měřítku, takže jsme si dokázali představit, jak budou vypadat, a vcelku rychle jsme se rozhodli.“
Dalším zdrojem vytápění je ještě tepelné čerpadlo. Důvodů pro jeho instalaci bylo hned několik - vytápění bazénu, temperování objektu v zimě, když dům není obýván (výhodou je také možnost vytopit ho dálkově před příjezdem). Současně majitelé mysleli již také na to, že až zestárnou, nebudou moci třeba dřevem již topit a ztratili by tak možnost na chalupě pobývat.
Sami, těmahle rukama
„Kromě kuchyně, o které jsem mluvil, jsme natírali poloroubenku zvenku i uvnitř, a také podlahy. S nátěrem byl ale problém. Roubení jsem natřel barvou, kterou mi doporučili tesaři, kteří dělali roubenky v Srní. Jenže památkáři vyžadovali co nejtmavší odstín, nejlépe černý, že dřív byly roubenky černé. Původní nátěr byl vodou ředitelný, další už syntetický, a na dřevě už tak nedrží. A není to pouze tím, že jde o jižní, povětrnostními vlivy více namáhanou stranu,“ říká Jan.
Nyní přemýšlí, jak dřevo natřít, aby je nemusel zase znovu spárovat. Samotné natření je otázka jednoho odpoledne, ale tím, že jsou mezery vyspárované, je to problematické. „Už to odkládám dva nebo tři roky, protože nevím, jak na to,“ přiznává majitel.
Kuchyně dobře doplňuje celkový ráz domu. Korpus je z bílého lamina, dřevěná dvířka jsou vyrobena ze starých vyřazených prken, za nimi se však skrývá moderní vybavení.
Lustry v podkroví jsou také skoro všechny vyrobené. V malém obchůdku v Rakousku se manželům zalíbil konkrétní lustr, ale měli už jen jeden a žádný podobný. „Než jsem lustr namontoval, úplně jsem jej rozebral a nechal si udělat korpusy. Elektrikářské součásti se dají koupit. Stejně jsme to udělali s lampičkou.“
Petra pak už jen ušila stínidla a k tomu ještě závěsy, polštářky a dekorace. Majitelé dodělávali spoustu drobností po řemeslnících, saunu si také sestavili sami, vyzdívali příčku, dva měsíce čistili dlaždičky po spárovačce, protože ji obkladači nesetřeli hned, dělali i vyzdívky mezi trámy a ještě je čeká obložení spojů obložkami.
Technické ukazatele:
- Užitná plocha: 149 m²
- Konstrukční systém: roubený, cihelné zdivo
- Ošetření stěn: interiér - lněný olej, exteriér - syntetický nátěr
- Teplo: kachlová kamna s krbovou vložkou, tepelné čerpadlo
- Projekt: Ing. arch. Jan Míka
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
