Pro nás život nejsou čtyři stěny domu ani rutina od devíti do pěti. Je to otevřená cesta, měnící se obzory a příběhy, které čekají za každým rohem. Náš domov nemá adresu – je to 12tunový expediční vůz jménem Fuji, postavený na to, aby nás zavezl tam, kde asfalt končí a dobrodružství začíná. Naši cestu můžete sledovat na instagramovém profilu Fuji.nomads.
Náš příběh je o tom, jak jsme vyměnili předvídatelnost za svobodu a jak je naše cesta jako rodiny formována krajinami, kterými projíždíme a lidmi, které potkáváme.
Vítejte v našem světě – v životě v pohybu, kde každý den začíná možnostmi a končí s vděčností. Pojďte nahlédnout do Fuji a do života, který jsme si vytvořili na čtyřech kolech – tam, kde sny, práce a rodina tvoří neoddělitelný celek.
Mercedes-Benz 1222 Doka 4×4
Když jsme hledali nový domov na kolech pro naši pětičlennou rodinu, měli jsme jasné požadavky: prostornost, spolehlivost a schopnost zvládnout náročné podmínky cestování. A právě tehdy jsme objevili Fuji – Mercedes-Benz 1222 Doka 4×4 z roku 1984. Tento bývalý zásahový vůz německých a pak polských hasičů byl perfektním základem pro naše další cestovatelské sny.
Pod kapotou má Fuji šestiválcový atmosférický motor o objemu 12 litrů a výkonu 220 koní. Při váze 12 tun, výšce 4 metry a spotřebě kolem 25 litrů na 100 km je to sice trochu žíznivý stroj, ale zato nezastavitelný. Diferenciální uzávěrky na obou nápravách nás vytáhnou z jakékoliv šlamastyky – ať už na písečných plážích nebo v bahnitém lese.
Když jsme Fuji koupili, měla najeto jen 49 tisíc km, pro jistotu jsme ale nechali kompletně vyměnit chladicí systém – termostaty, vodní pumpu a chladič. Bylo to rozhodnutí, které nám dodnes šetří nervy na každém kopci.
 |
Praktická přestavba, ale s duší
Při přestavbě jsme chtěli zachovat praktičnost, ale zároveň vytvořit prostor, který bude působit jako domov. A tak se Fuji stal dýchajícím organismem – dřevěná odvětrávaná fasáda s dřevovláknitou izolací udržuje příjemnou teplotu v létě i zimě.
Díky této konstrukci vůz „dýchá“ a netrpí problémy s kondenzací, což je klíčové při pobytu v blízkosti moře. Rám boxu je nerezový, frontální plocha, střecha a zadní část jsou ze slzičkového (protiskluzového) plechu, což poskytuje dostatečně pevnou ochranu vozu při jízdě.
Interiér je jednoduchý, ale funkční. Nábytek z Ikey má své kouzlo – je dostupný, odolný a snadno vyměnitelný, pokud děti (nebo my sami) něco zničíme. Kromě rámu boxu, jeho uložení a průlezu do kabiny jsme celý domeček postavili svépomocí.
Jak bydlí Češi v zahraničíZveřejněný příběh odměníme knihou. Pošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE
|
Tam, kde spíme, pracujeme a sníme
Každý koutek Fuji má svůj jasný účel. Kabina s osmi sedadly je víc než jen místo k sezení – je to naše jídelna, pracovna a když je třeba, dokonce i ložnice pro hosty, díky rozkládací posteli. Tady se plánují další cesty, tvoří nové projekty a místo, kde trávíme čas u dobrého jídla a nekonečných rozhovorů s přáteli.
Nad kabinou se tyčí alkovna. Náš klidný přístav s manželskou postelí, která je pohodlná, prostorná a vždy připravena nás přijmout po dni plném objevování. Dole se nachází kuchyň – srdce našeho domova. Pracovní deska z masivního mangového dřeva nese stopy všech těch společných jídel, která jsme tu připravovali. Lednice a indukční deska nám umožňují vařit jako „doma“.
Jen ingredience se mění podle toho, kde zrovna jsme – většinou pochází z místních trhů, a mísí se s vůní dobrodružství, které nám každý den přináší.
Za kuchyní máme praktickou koupelnu se sprchovým koutem a separační toaletou – něco, co jsme dlouho ladili, aby splňovalo naše potřeby i pohodlí na cestách.
Ale co nás nejvíc těší, je náš „ústřední centrální prostor“. Odmítli jsme ho zastavět úzkými uličkami a kompaktními řešeními, jaké jsou běžné v obytných vozech. Místo toho jsme vytvořili otevřený prostor, kde si můžeme pověsit houpací křeslo, zacvičit jógu nebo prostě jen existovat jako pětičlenná rodina. Když zapálíme oheň v kamnech, vůz se zaplní útulným teplem, a my jen tak jsme – spolu, doma.
Děti mají svůj vlastní „pokoj“, kde je jejich malé království. Rozkládací postýlky, hrací prostor plný hraček a knížek, obrázky na stěnách a poličky s poklady z cest – všechno je tu jejich. I když je pokojík malý, vytváří pocit bezpečí, radosti a dobrodružství, které sdílí mezi sebou.
A pod dětským pokojem se skrývá garáž – naše základna pro aktivní život. Paddleboardy, dětská kola, kočárek, koloběžky, longboardy, ale také všechna elektrika a nádrže na vodu. Navíc máme venkovní úložné boxy na nářadí, gril a další nezbytnosti, aby nám nic nechybělo, ať už jsme kdekoli.
A pak je tu terasa. Vysouvací plošina, kde začíná většina našich dnů. Káva v ruce, výhled na hory nebo moře a ten neuvěřitelný pocit, že jsme přesně tam, kde máme být.
|
Topení na dřevo a houpací křeslo v obýváku
V chladnějších dnech se o tepelnou pohodu starají dvoje kamna – klasická na dřevo a dieselové topení Webasto. Topení na dřevo navíc během chvíle odstraní i vyšší vlhkost, kterou s sebou přináší život u pláže. Když děti usnou, stačí přiložit pár polínek, zavěsit houpací křeslo a užívat si klid u praskajícího ohně.
Energetická soběstačnost
Naše energetická nezávislost je zajištěna 1600W solárními panely na střeše, které dobíjejí bateriovou stanici Ecoflow Delta Pro. Poskytuje dostatek energie pro elektrickou indukční desku, ohřev vody v 16litrovém bojleru i další spotřebiče. K dispozici máme 250litrovou nádrž na vodu, která nám vystačí zhruba na týden.
Připojení k internetu nám zajišťuje Starlink – rychlý, spolehlivý a někdy i jediný způsob, jak řídit naše grafické studio na cestách.
Jak jsme se k Fuji dostali
Před sedmi lety jsme udělali první krok do neznáma. On, kluk z podhůří Orlických hor, a ona, Francouzka s vášní pro cestování. Bylo nám jasné, že dlouhé zimy nejsou nic pro nás – chtěli jsme teplo, svobodu a příběhy, které si sami napíšeme. Pořídili jsme malou dodávku, které jsme říkali Lilu, a vydali se na cestu do Španělska. To nám otevřelo svou hřejivou náruč – jeho pláže, hory a ospalá bílá rozkvetlá městečka se staly láskou na první pohled.
Ten první rok na kolech byl jako zkouška ohněm. Naučili jsme se, jak žít na cestách, jak plánovat trasy, které nás vedly od pláží k horám, a jak si užívat maličkostí. Lilu byla malá, ale stačila na to, co jsme potřebovali. Naučila nás, jak spolu vydržet 24/7 a nezbláznit se. Když jsme vydrželi toto, vydržíme všechno. A pak, po roce dobrodružství, přišla nová kapitola – čekali jsme našeho prvního syna, Theodora.
S Theem na cestě jsme věděli, že Lilu nám už stačit nebude. Pořídili jsme Iveco Eurocargo, první opravdový „truck.“ Přestavěli jsme ho na pojízdný domov a brázdili s ním Francii a Španělsko, zatímco svět se zavíral do lockdownů. Iveco bylo naším úkrytem i útočištěm.
Jenže, když se narodil Liam, naše rodina byla větší a Iveco najednou menší. Tři sedačky pro čtyři lidi – začalo být jasné, že musíme něco změnit. A věděli jsme, co hledáme: auto, které zvládne písek i hory. Něco, co nám dá svobodu zůstat tam, kde asfalt končí.
Poslední rok a půl jsme strávili v Ivecu, většinou ve španělské Tarifě, kde dny voněly solí a vítr nám po večerech šeptal příběhy oceánu. Ale v hlavách už dozrával sen o větším autě, které by bylo skutečným domovem. A tak jsme pořídili Fuji. Do toho nám přišla do života ještě dcera Emma a nové auto se tak stalo domovem pro tři děti, dva dospělé a jednoho psa.
Přestavuje dodávky na bydlení. Správný obytňák se bez WC neobejde, říká |
Co nám dává život na cestách
Fuji není jen auto – je to náš domov, místo, odkud každý den začíná nové dobrodružství. Žijeme a pracujeme v pohybu, mezi horami, plážemi a městy, která neznáme jménem, ale podle vůní, které z nich cítíme. Život na cestách nám přináší něco, co bychom nikde jinde nenašli – svobodu být tam, kam nás srdce táhne.
Svým dětem (5, 3 a 1 rok) ukazujeme, že svět je bezpečnější, než se často říká, a že dobrodružství čeká za každým rohem. Když ráno vstanou a slyší moře, cítí vítr, nebo pozorují pasoucí se ovce, učí se něco, co žádná škola nenaučí. Svět je jejich učebnicí. Kultura, jazyk, dovednosti, které přijdou jen tehdy, když žijete v souladu s přírodou a vším, co nabízí.
Ale nejsme tu jen pro pohledy na východy slunce. Život na pár metrech čtverečních nás učí něco možná ještě cennějšího – být spolu. Neustále. Když není kam utéct, musíte mluvit. Řešit. Vyříkat si věci. A i když to není vždycky snadné, výsledkem je rodina, která spolu opravdu funguje.
Cesty nás spojují nejen mezi sebou, ale i s ostatními. Pokaždé, když s někým sdílíme jedno místo na týden, měsíc, poznáváme je opravdu do hloubky. V dobrém i zlém. Vidíte, jak lidé žijí, slyšíte jejich příběhy, sdílíte radosti i starosti. Je to lidskost ve své čisté podobě – a to je něco nádherného.
Život na kolech nám připomíná, jak je svět velký a jak málo z něj opravdu známe. Každá cesta přináší něco nečekaného. A flexibilita, kterou to od nás vyžaduje, je dar – naučili jsme se přizpůsobit čemukoliv, co přijde. Změna plánu? Jasně. Nečekaná bouře? Žádný problém. Tento způsob života nás učí, že nic není překážka, jen příležitost.
A nakonec – inspirace. Ta je všude. V barvách trhu, v liniích hor, v příbězích lidí, které potkáme.
Jako tvůrci, grafici a fotografové čerpáme nápady z každého dne, každého místa, každého okamžiku. Život na cestách není jen o tom vidět svět – je o tom ho žít, dýchat a tvořit. Tady, v pohybu, jsme doma.
Děti si přejeme učit doma, na cestách sociální izolací netrpí, protože stále potkáváme další rodiny, ať české či jiné národnosti. Našim snem je zakotvit ve Španělsku, kde bychom se rádi integrovali natolik, aby pro ně španělština byla právoplatným druhým jazykem.
Alena Zárybnická žije na čtyřech kolech. Obytňák využívá na práci i odpočinek |
Cesta na východ
Letos jsme se rozhodli prozkoumat Balkán – oblast, která je jako tepající srdce nezkrotného dobrodružství. Po letech objevování známých koutů západní Evropy jsme toužili po něčem syrovém, po něčem novém. Chtěli jsme cesty, kudy se moc nejezdí, krajiny, které berou dech, a kultury, které nás posunou za hranice toho, co známe.
Albánie nás přivítala svými divokými horami, kde drsné vrcholky stojí jako pradávní strážci nad údolími, která zůstala netknutá časem. Řecko nás okouzlilo svými sluncem zalitými plážemi, tyrkysovými vodami a vesnicemi, které jako by se zastavily ve zlatavém světle historie. I když musíme přiznat, že počasí nám moc nevychází!
A pak je tu Turecko – země, kterou jsme ještě nepoznali, ale na kterou se těšíme nejvíc. Láká nás svými starobylými městy plnými příběhů, pestrými bazary vonícími po koření a barvách, a tím, že stojí na křižovatce kontinentů. Turecko je snem na obzoru, kapitolou, kterou už se nemůžeme dočkat, až napíšeme.
Každá zastávka na této cestě nás učí odvaze a propojení. Projeli jsme klikaté horské stezky, spali pod oblohou posetou hvězdami, kochali se tím nejtyrkysovějším mořem a sdíleli čaj s cizinci, kteří se stali přáteli.
Cestování není o tom odškrtávat místa na mapě. Je o cestě za sny, o přijetí neočekávaného a o hledání pocitu domova všude, kde zaparkujeme Fuji. Protože domov není pevný bod; je to pocit, moment, vzpomínka – a my ho vytváříme každý den.
