Byt ve starém komplexu činžovních domů v Holešovicích je už čtvrtým, který si zařizovala, ale doufá, že nikoli poslední. Jejím velkým snem je interiér, kde si dopřeje kuchyni spojenou s obývacím pokojem a kuchyní, kde by jí nic neuniklo, když přijdou hosté, a hlavně velkou terasu s výhledem.
Tip pro postižené povodněmiPokud vás nebo vaše přátele postihly povodně, zde najdete naše tipy na slevy až 40 % při nákupu nábytku, spotřebičů či matrací. |
V Holešovicích má jen malou lodžii 2 × 2 m obrácenou do vnitrobloku. Přesto se sem vejde spousta rostlin i bylinek nebo gril, z něhož se hlavně v létě line až dráždivá vůně do okolí. "Kamarádi, hlavně kuřáci, ji milují také, protože doma mi kouřit nesmí," usmívá se vždy dobře naladěná zpěvačka, která v posledních letech zazářila v celé řadě muzikálů.
"Mám ráda věci věci podle sebe, jsem hrozná povaha, ale když něčemu nerozumím, ustoupím," hodnotí kriticky svůj přístup k zařizování. Byt pro ni není nedotknutelné muzeum, po nastěhování mnohé změnila: zazdila dveře, druhé probourala, v jednom pokoji nechala vybudovat šatnu, z pokojíku pro služku vznikla ložnice.
Šikovný truhlář doplnil kuchyni Koryna poličkami i dalšími detaily. Posuvné dveře jsou nové, ale v duchu třicátých let.
Nevelkou kuchyň "otevřela" do vstupní části bytu posuvnými dveřmi, jejichž vzhled odpovídá 30. letům minulého století, kdy byl dům postavený. Tehdy luxusnímu projektu nechyběl ani velký bazén ve vnitrobloku nebo mramorový obklad ve vstupu. Jenže bazén nechali komunisté zasypat. Dnes celý komplex chátrá, obyvatelé marně čekali na možnost odkoupení bytů.
Modrá kuchyně
Architekti první republiky měli velký cit pro funkčnost, logickou dispozici, ctili kvalitní materiály. Parkety tak stačilo přebrousit, stejně tak přežila shodná dlažba v kuchyni i na lodžii bez úhony až do dneška. "Dýchá dobou," jak říká majitelka.
Naprosto bez problémů fungují i praktické výklopné okenní ventilace. Barvu slonové kosti na dveřích v bytě (včetně praktických vestavných skříní, spíží a dalších vychytávek) nechtěla Hanka Křížková měnit, a tak dlouho přemýšlela o barvě kuchyně. Bílá by se k ní nehodila.
A tak zvolila modrou, kterou doplnila dekorem olše. Šikovný truhlář pan Bauer vyrobil ke kuchyni různé poličky na míru, v Koryně Hanka přesvědčila výrobce, že slepé čílko nad troubou je hloupost, mnohem lepší bude umožnit jeho vyklápění, protože do úzkého prostoru nad spotřebičem se ideálně vejdou plechy na pečení.
Hanka si prostě něco vymyslí a ostatní (třeba šikovný truhlář pan Bauer) její nápady zrealizují. "Třeba ještě u rodičů jsem si přála červenobílý pokoj. Chopila jsem se balakrylu, maminka ušila závěsy do barvy," vzpomíná na své dětství.
Na malé lodžii Hanka ráda relaxuje.
Rostliny jako věčná láska
Celý život ji provázejí květiny. "Musím mít kytičky všude. Ráno, když vstanu a mám IQ minus, začínám právě jejich zaléváním. Když jedu na dovolenou nebo na koncert, pomáhá mi s nimi kamarád a můj dvorní textař Rudolf Kubík, který je chodí poctivě zalévat. A také všude sbírám kameny, říkají mi, že je mám mít doma," prozrazuje svou milou posedlost.
Fascinuje ji i oheň, je totiž narozená ve znamená lva. Oheň Hanku zklidňuje, dokonce jí stačí dívat se jen do plamenů táboráku. "Tam mlčím i já, je mi u plamenů dobře," říká.
To, že se nezbaví žádného dárku, jasně prozrazuje přeplněný secesní příborník, knihovny i poličky: dárky od přátel i od dětí s onkologickým onemocněním, s nimiž jezdí už řadu let na dovolené k moři, hraje jim, zpívá a stará se o ně, aby jim ulehčila jejich osud, tu najdete všude.
A ještě jedna vášeň ji doprovází už řadu let, vaření. Jen před pár dny vydala svou první kuchařku, o níž tvrdí, že se do ní pustila díky pětiměsíčnímu vynucenému odpočinku po operaci kolena, společně s Marií Formáčkovou. Nudila by se, a to nesnáší. Byla to třetí nabídka, a tak asi platí, že do třetice všeho dobrého.
Parkety nechala Hanka Křížková v bytě z 30. let minulého století jen zrepasovat.
Kdo vás k vaření přivedl?
Karel Černoch, k němuž jsem přešla od Petra Kotvalda. Rád vařil, rád jedl dobré věci. Vozil mi koření z cest a naučil mě je používat. Třeba když jsem v Řecku, vozím odtamtud jako dárky koření.
Ráda vařím rychlá jídla, která jsou efektní nejen pro oko, ale také pro chuťové pohárky. Na jaře a v létě tak jím zdravě, griluji rajčata, kozí sýry, papriky, žampiony, maso, teď jsem například podlehla bruschettám. Do kuchařky jsem přidala ale také recepty mých kamarádů a přátel.
Který ze spotřebičů v kuchyni nejraději používáte?
Kávovar. Je to dárek od přátel z Rakouska, kteří tam mají restauraci. Když jsme jej dostala, vyděsila jsem se, kam s tím velkým kusem, ale díky nízkému uspořádání skříněk v kuchyni se místo našlo. Dělá vynikající voňavou kávu, kterou si užívám já i moji přátelé.
Mám také výborné pánvičky, na kterých připravuji maso a zeleninu, lze do nich přidat rovnou rýži i brambory. A bez myčky bych žít nemohla, když je víc lidí, nejenže nemusíte mýt nádobí, ale je také hned uklizeno.
Zdůrazňujete, že se nezbavujete žádných dárků, jak je to ale s nábytkem?
Tam je to trochu jinak. Měla jsem v obývacím pokoji velký stůl se šesti židlemi, ale nikdo u něj nechtěl sedět. Tak jsem jej prodala a pořídila si místo něj pohodlnou pohovku.
Na Aukru se mi podařilo koupit originální židlová křesla Thon, stolek je někdy z roku kolem 1920, a postavila vše pod okno. Pohodlně se u něj nají čtyři lidé, často se přistihnu, že tady i píšu, ačkoliv mám vlastně pracovní stůl vedle.
Interiér činžovního bytu nezapře první republiku, praktické ventilace oken fungují bez problémů.
Nemáte tady žádné záclony nebo koberce...
Lapačů prachů je už tady dost, proč přidávat další. Mám tu spoustu drobností nebo keramiky, miluji třeba věci od manželů Petra Kracíka a Hanky Doušanové. Mám také ráda grafiku Egona Schieleho. V rámařství Čvančara dokážou vybrat skvělý rám, obrázek mi pak dělá stejnou radost, jako kdyby to byl originál.
A ten krásný lustr v obývacím pokoji?
Ten je originál, dostala jsem ho od úžasné sousedky, která se po šedesátce provdala do Spojených států a ve svých 93 letech se vrátila zpět domů, do Čech. Mám tady i lampičku, která vypadá jako z dob první republiky. Pokud je věc dobře udělaná, nevadí mi, že to není originál, jen nechápu, proč ji současný výrobce dal ten příšerný moderní vypínač...
Hanka KřížkováRodačka ze Strakonic měla k hudbě blízko už od mala: tatínek dirigoval divadelní orchestr, hrál na různé hudební nástroje, maminka zpívala a v mládí hrála ochotnické divadlo. Hanka už od 16 let zpívala ve své první kapele, jazzrockové skupině Rotor, v roce 1982 nastoupila na profesionální dráhu hostováním v karlovarské skupině Metronom. V letech 1984 až 1985 spolupracovala s Příbramským Big Bandem, po smrti Evy Olmerové převzala její repertoár. Poté vystupovala jako host v programu Petra Kotvalda, mezi lety 1988 až 1993 spolupracovala s Karlem Černochem. V roce 1988 získala Bratislavskou lyru, Cenu diváků a Cenu novinářů. S komponovaným pořadem vystupovala také v zahraničí (Rakousko, Švýcarsko, Polsko, Ukrajina, Holandsko a Německo). V roce 1995 nastal zlom v kariéře, a to obsazením do úspěšného muzikálu Drákula. Poté již přicházely další muzikálové nabídky: Landův Krysař, americký crazy muzikál Jeptišky, muzikál na ledě Mrazík, Pomáda (na Slovensku), Monte Christo, Romeo a Julie (na ledě), Bídníci, Golem, Baron Prášil, Švejk, Carmen, Popelka na ledě nebo Vražda za oponou. Mnohokrát se objevila i před filmovou nebo televizní kamerou, například v seriálu Ošklivka Katka, Andělská tvář či Doktor od jezera Hrochů. Diváci ji uvidí i v pokračování seriálu Sanitka nebo ve filmu Dědictví II. Její srdeční záležitostí zůstává však šanson, swing a blues. Má pravidelné recitály v Divadle na Zábradlí a se svým pořadem vystupuje po republice. Výrazně se věnuje i charitativní činnosti, zejména dětským onkologickým pacientům, protože sama rakovinu prodělala. Hanka Křížková natočila zatím čtyři alba - poslední z nich, Jak asi voní štěstí, hudebně zpracoval Martin Kumžák, texty napsal Rudolf Kubík. V červnu 2013 vydala svou první kuchařku, U stolu s Hankou Křížkovou. Přispěli jí do ní svými recepty i její přátelé, například Monika Absolonová nebo Ivana Chýlková. |
