Davide, kdy jste zjistil, že vám ve vašem životě chybí chalupa?
Už je to pár let zpátky. Tenkrát jsem byl čerstvě ženatý s mou exmanželkou a ještě jsme neměli děti, tak jsme začali hledat nějakou vhodnou nemovitost. Sem jsme se přijeli podívat v den, kdy mrzlo jako blázen a všechno bylo nádherně ojíněné, všude spousta sněhu, na nebi azúro a do toho pralo sluníčko. Prostě nádhera. Majitel se toho chtěl zbavit, protože plánoval koupit pozemek, kde by mohl pěstovat zeleninu, což tady fakt moc nejde. Daří se tu jen máločemu. Třeba kopřivám, kterým říkám sudetské lilie. Bylo to tu celkově hodně zanedbané. Nicméně s majitelem jsme si hned na jaře plácli.
Byla zanedbaná jen zahrada, nebo byla třeba i nějaká větší rekonstrukce domku?
Ten domek je z roku 1969 a šlo o jeden ze dvou naprosto stejných domků, jejichž původní majitelé byli nádražáci. Ti železničáři tu původně chtěli mít jenom zahrádky, ale nakonec si tu postavili i domečky na penzi. Všechno bylo tudíž sešroubované z jim tehdy dostupných materiálů, a to z fošen z drážních vagonů. Začali jsme tedy s rekonstrukcí hned ten rok, co jsme to koupili, protože to bylo v dost katastrofálním stavu. Nicméně například střecha zůstala. Je to nějaký šindel a drží. Stropy se ale musely sundat, muselo se to vyztužit trámy, které tu vidíte, ty jsme také nechávali dělat my, aby se to nejen zpevnilo, ale také zvedlo a rozšířilo. Takže se dělaly kompletně celé vnitřky. Nahoře byly navíc jenom maličké kamrlíčky na přespání, ale nebyly zateplené, a byla tam tudíž hrozná zima.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Původní tedy nakonec zůstala jen střecha?
No, a samozřejmě půdorysy a také schodiště je původní, ale většinou je všechno nové – zdi, komín, podlahy, střešní okna…
Jakou máte zkušenost s rekonstrukcí?
Tu nejlepší. Všichni nám tu od začátku strašně pomáhali. Všechno probíhalo přes zimu a byla to ta nejveselejší a nejsnadnější rekonstrukce, jakou jsem ve svém životě zažil. Už proto, že odpadlo to peklo, co máme s řemeslníky v Praze. Přijela firma a všechno si profesně rozdělili. Tady se mezi sebou všichni znají, takže když jsem neměl nikoho na elektriku nebo vodu, tak to někdo jedním telefonátem vyřešil za mě a všechny práce jely v logické návaznosti. To, co v Praze musí člověk sáhodlouze řešit, bylo tady vyřešeno hned. Lidé jsou tu v dosahu, jsou laskaví a vděční za práci. Bylo to staveniště otevřené až do krovů a všechno se dělalo znovu, včetně hořejška, kde jsou už jen sádrokartony a je to tam teď milé a hlavně účelné – pokojík pro hosty, pokojík pro děti, náš pokoj a to je všechno. Dole se pak ještě přidělávala koupelna.
Jak chalupu vytápíte?
Máme v přízemí malinko naddimenzovaná kamínka, takže se jimi skrz výdechy krásně vytopí i patro. Navíc máme v ložnici ještě komín, takže to hřeje i skrz něj. V zimě se to tu ale vytápí docela dlouho. Jet sem v prosinci třeba na týden je v pohodě, ale na víkend to nestojí za to. Než to vytopíte, je po víkendu. Dům je totiž slepený z kdejakého materiálu. Když kopnete do zdi, najdete cihlu, kámen a ledacos, co tu zbylo z bouraček tehdejších sudetských domů. Dole je tak prostě příjemněji v létě, kdy je tam chládek, i v zimě, kdy tam hučí oheň v kamnech. A nahoře naopak. Tam je v létě horko od střešních oken a v zimě tam musí dorazit teplo odspodu.
Takový můj skandinávský sentiment. David Matásek má chalupu na vídrholci |