Ačkoliv se narodil v Mostě, často se stěhoval a k srdci mu například přirostly i České Budějovice. Nakonec však herec Martin Hlubocký zakotvil na pražském Smíchově.
„Dřív jsem bydlel se spolubydlícími v klasickém studentském bytě. Měli jsme sdílenou koupelnu a kuchyň a byli to vážně super kluci, ale chtěl jsem se už přestěhovat do svého,“ vzpomínal Hlubocký. Když přišla osudová nabídka dvoupokojového bytu, ihned po ní skočil. „Říkal jsem si, že bych byl blbej, kdybych to nevyužil,“ smál se.
V bytě bydlí už čtyři roky. Je s ním sice spokojený, něco mu ale přece jenom chybí. „Mrzí mě jen to, že nemám balkon. Máme jen balkonky v mezipatrech, ale to není moc využitelné,“ říká. Chybějící venkovní prostor si však vynahrazuje procházkami po okolních parcích.
Dekorace podle ročního období
Martinův byt působí útulně a domácky, i když jeho vybavení vznikalo spíše postupně než podle designového plánu. „Mám tu nábytek už z minulých bydlení, něco tu také zbylo po minulém nájemníkovi, takže to všechno není v jednotném stylu. Ale jsem takový trochu kýčař, takže mi nevadí, že to spolu mnohdy úplně neladí. Naopak mám dojem, že právě to utváří ten osobitý styl,“ vysvětloval herec.
 |
„Když něco vidím a líbí se mi to, tak to prostě koupím a moc neřeším, jestli se to do toho interiéru bude, nebo nebude hodit,“ směje se. Kromě nábytku jeho byt oživují nejrůznější dekorace, které střídá podle ročního období. „Mám krabice s nápisy jako podzim, Velikonoce, Vánoce a střídám je podle aktuálního období, to mě moc baví,“ přiznává.
Bradavice na Smíchově
Zvláštní místo v jeho domově patří stavebnici Lego, konkrétně hradu ze světa Harryho Pottera. „Jsem velký milovník Harryho Pottera a už od dětství jsem dostával lego. V dospělosti jsem se k tomu právě přes Harryho Pottera vrátil. Když jsem pak viděl ty velké kusy Bradavic, tak jsem usoudil, že to zkrátka potřebuji,“ směje se Hlubocký. Stavba bradavického hradu mu dohromady zabrala zhruba dva týdny.
Na polici v kuchyni je celá řada kuchařek, vaření však podle Martinových slov zrovna není jeho silnou stránkou. „Snažím se… Moc mě to nebaví, ale baví mě do těch kuchařek aspoň koukat na možnou inspiraci,“ přiznal. Stěnu kuchyně zdobí velkoplošná tapeta s motivem města, kterou však zdědil po předchozím nájemníkovi. „Když jsem se nastěhoval, už to tu bylo. Sám bych si něco takového do bytu dobrovolně nedal, vůbec to k mému stylu nejde,“ přiznal otevřeně s tím, že vlastně ani netuší, jaké město mu zdobí stěnu v kuchyni.
Zpěvák z dua Eva a Vašek ukázal luxusní sídlo v Blansku. Žije s přítelkyní |
Na scéně i na cestách
Ačkoliv je doma rád, většinu času pobývá Martin mimo byt, na zkouškách nebo představeních. „Moc času tu netrávím, často jsem někde s divadlem na zájezdech. Ale když se sem vrátím, chci se tu cítit zkrátka jako doma,“ vysvětlil.
Má za sebou řadu menších rolí, mimo jiné i ve filmu, který získal studentského Oscara. „Hrál jsem v oscarovém filmu Krajan od Viktora Horáka, jen tedy dostal toho studentského Oscara. Ale byl i v širší nominaci na velkého Oscara,“ vzpomínal. „Tehdy to zastínily Vlny od Jirky Mádla, které byly taky nominované. Ale o Krajanovi se moc neví. Hlavní roli měl pan Štěpnička a Pavel Batěk, já jsem tam měl spíš jen takovou přicmrndávku,“ směje se herec.
Na vysněnou roli čeká
Na svou vytouženou roli na filmovém plátně však stále ještě čeká. „Moje vysněná role je princ. Snad to ještě stihnu,“ přiznal Hlubocký s úsměvem. Dostal však možnost prince ztvárnit alespoň na divadelních prknech. „Teď jsme s Metropolitním divadlem Praha oprášili pohádku Jak se čerti ženili, kde hraji líného prince Vendelína, a to se mi moc líbí,“ dodal.
Domovskou scénou Martina Hlubockého je Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, kde účinkuje například v Kytici, Třech sestrách ze Žižkova nebo oblíbené inscenaci Hotel Žižkov. Vystupuje ale i se zájezdovým divadlem Šprajc, které se zaměřuje na vzdělávací představení pro školy.
„Hrajeme představení Karkulka v síti pro první stupeň základní školy. Je o tom, že by si děti měly dávat pozor, co o sobě sdílí na sociálních sítích. Pro druhý stupeň máme hru Aféra Pizzagate, která by měla dětem ukázat, že nemůžou věřit všemu, co najdou na internetu,“ vysvětlil. „Doufáme, že si z toho naši dětští diváci něco vezmou. Obzvlášť děti na druhém stupni není zrovna jednoduché zaujmout,“ dodal s úsměvem.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
