Svůj hrad chtěl Pavel Palacký od dětství. "Od 15 let jsem jezdil cíleně po hradech a hledal ten svůj. Nakonec se mi to podařilo," říká potomek bratra národního buditele Františka Palackého.
Horní Hrad na kraji Krušných hor našel v roce 1994 a okamžitě se v něm zhlédl. "Svou romantikou překonal veškeré mé představy. Byl zarostlý jak z Šípkové Růženky," vypráví Palacký.
Tehdy však stál šest milionů korun, což si Palacký nemohl dovolit. Když však hrad ani po dalších šesti letech stále neměl majitele a dál se rozpadal, nakonec ho získal za jeden a půl milionu.
Pak založil obecně prospěšnou společnost a postupně kolem sebe sdružil skupinu několika stovek spolupracovníků - starých známých nebo studentů, které našel na inzerát.
Většina se jich na hrad vrací několikrát do roka. Majiteli hradu svou prací ušetřili už několik milionů korun. "To místo si oblíbili, možná i proto, že když se tam po čase vrátí, vidí po rekonstrukci výrazný pokrok. Třeba komnata, kterou kopali, je po půl roce omítnutá a najdou v ní nějakou výstavu," nastiňuje proměnlivost hradu Palacký.
Hrad jako rodinný podnik
Neogoticky upravený Hauenštejn byl zříceninou teprve 40 let. Až do druhé světové války ho obýval rod Buquoyů, dokud mu ho nezabavil stát kvůli Benešovým dekretům.
Pak v něm byla ubytovna, dětský domov, ale nakonec ho stát ponechal jeho osudu. Pavel Palacký ho převzal v žalostném stavu, ale dnes už má větší část vyčištěnou, zabezpečenou a zastřešenou.
Prvních pět let pobýval s rodinou v maringotce na nádvoří. Nejdřív většinu času trávili v Praze, ale postupně se na hradě rozbíhalo čím dál tím více aktivit, takže museli být na místě stále častěji.
Dnes už jsou na hradě asi polovinu roku a brzy se sem nastěhují natrvalo. Palacký musel zanechat svého podnikání a dnes už se na plný úvazek věnuje hradu, stejně jako jeho žena, dosud na mateřské dovolené. Hrad se stal jejich rodinným podnikem.
Peníze čerpají od ministerstva kultury a Karlovarského kraje, doufají však v ještě větší pomoc od Evropské unie. Zatím je práce stály asi 15 milionů. "Kdyby se nám podařilo sehnat větší peníze, v řádu desítek milionů korun, dokončení hradu by bylo otázkou dvou tří let," doufá Palacký.
Sklepení namísto chladničky
S opravami začali od střechy. "To je základní věc, aby do objektu neteklo. Také jsme obnovili věž, abychom přitáhli návštěvníky - z ní se mohou rozhlédnout," říká majitel sídla. Vybudovali pokladnu a informační centrum, v podkroví velkou místnost pro nocování brigádníků.
Teprve poté se starali o vlastní bydlení. "Předloni jsme se přestěhovali do prvních dvou komnat. Nejdřív jsme spali na matracích, po kousíčkách jsme to opravovali, a teď už to vypadá opravdu jako na zámku. Čekali jsme na to dlouhých šest let, takže si to náramně užíváme," pochvaluje si majitel hradu. Mají tu kazetové stropy, ozdobně vykládané podlahy, používají historický nábytek a jeho repliky.
Vaří se na ohni, často ve velkém, majitelé hradu jsou schopni nakrmit i desítky pomocníků. Místo chladničky jim slouží gotické sklepení. Na hradě je vodovod i elektřina, záchody však mají zatím suché.
Jen pro návštěvníky objednávají na sezonu chemické toalety. "Sociální zařízení se na hradě udělat dá, ale to vyžaduje milionovou investici, protože je musíte schovat do skály," vysvětluje Palacký. Brzy se však i to stane realitou.
Klid mají jen v zimě
V podobném duchu, jako mají vlastní bydlení, chtějí v budově vstupní brány zařídit ještě několik dalších místností pro hosty. Interiéry jsou však podle Palackého to nejdražší, pro každou komnatu jsou náklady ve statisících.
Postupně se opravují i ostatní místnosti, ve kterých se rozrůstá celoroční kulturní centrum. "Chceme hrad naplnit životem. Rozhodně tam nebudou kroucené šňůry, které zamezují vstupu, a tradiční pantofle. Pořádáme koncerty, divadla, historické dny a další akce. Třeba v srpnu tu bude putovní divadlo poutníka Hrocha nebo festival Folková Ohře," vyjmenovává hradní pán.
V dalších prostorách jsou výstavy, třeba dřevěných plastik ze sympozií, fotografií, kreseb, nově také model hradu nebo portrétní galerie rodu Buquoyů. Různé akce se konají i v zachovalém sklepení.
Každý den se na hradě sejde minimálně deset návštěvníků, takže si Palačtí neužijí příliš soukromí. "Klid máme jenom v zimě, když je hrad hluboce zapadán sněhem. Návštěvníci nás těší, ale naše soukromí tím samozřejmě trpí," posteskne si hradní pán.
Život na hradě však manžele moc těší, stejně jako jejich syny, hlavně toho nejstaršího. "Pomáhá se mnou rozdělovat práci. A mezi lidmi, kteří na hrad jezdí, má jednoho vrstevníka, další děti se narodily, takže tam začíná být malá dětská partička," popisuje Palacký.
