Občas vás označují jako „českou Marii Kondo“. Sedí na vás toto srovnání s japonskou konzultantkou pro úklid, která razila hodně minimalistický styl uspořádání domácnosti?
Ne tak docela. Na rozdíl od Marie Kondo, která pracovala s ideálem harmonie a krásy, my stavíme estetiku na funkčnosti. To je pro mě zásadní rozdíl. Samozřejmě také třídíme věci, ale snažíme se je spíš recyklovat, poslat dál nebo využít jinak, než impulzivně vyhazovat. Estetika u nás vychází z toho, jak prostor funguje. Protože nefunkční interiér může být krásný, ale fungovat v něm dlouhodobě budete jen stěží. Doma vám musí být dobře. A to je pro mě úplně klíčové.
Lucie Kocman
|
Dokonalý pořádek tedy neexistuje?
Neexistuje. My se snažíme pracovat s každodenností a s reálným životem. Mít neustále uklizeno je skoro nemožné. Jakmile se člověk začne honit jen za estetikou bez funkce, velmi rychle se to změní ve frustraci. Najednou jste otrokem prostoru, přesouváte věci zprava doleva, dáváte je do různých aranží, ale stačí, aby se tam objevilo něco, co má jinou barvu nebo strukturu, a celý ten ideál se rozpadne.
Zní to tak, že podmínkou pro funkční domov vlastně vůbec není mít málo věcí.
Nemyslím si to. Nemusíme být asketi a nemít nic. Jde spíš o rovnováhu mezi množstvím věcí a prostorem, ve kterém žijeme. Ale pokud bydlíte v malém bytě a máte víc věcí, než se tam reálně vejde, nebude to fungovat, ani kdybyste si nás zavolali několikrát. Funkční domov neznamená všechno vyhodit, ale přemýšlet o věcech už ve chvíli, kdy si je pořizujeme. Měla bych se ptát, zda jsou opravdu nutné. Jestli je to pátý svetr v řadě, nebo jeden kvalitní kus, který mi vydrží roky.
Zůstaňme tedy u označení, které je vám milejší – královna pořádku. Kolikrát se stane, že máte doma nepořádek?
Nepořádek je důsledek kreativního procesu, aspoň u mě. Vznikne i u nás, a ne zřídka. Ale abych mohla dobře fungovat, musím ho jednoduše zlikvidovat, ideálně celý dům do třiceti minut. Ráda se totiž budím do uspořádaného prostoru. Vnímám tak daleko větší klid, nejen sama v sobě, ale také u zbytku rodiny.
Svým projektem O domově pomáháte lidem s organizací domácnosti. V jakých životních chvílích se na vás nejčastěji obracejí?
Když zjistí, že to sami nezvládnou, nebo nevědí, kde začít, a když už začnou, tak rychle skončí. Hodně často pracujeme se ženami – vzdělanými, chytrými, často velmi pracovně vytíženými.
Proč zrovna s nimi? Jsou snad nepořádnější?
Kdepak. Ale dostanou se do období, kdy je toho na ně moc, nemají čas, jsou frustrované a ten stres se začne promítat do prostoru. Domov je najednou přetěžuje. Často si myslí, že potřebují pomoct jen s jednou místností, třeba s chodbou nebo ložnicí. My se ale vždycky díváme na byt či dům jako na celek. Většinou, když klient říká, že potřebuje pomoct s chodbou, problém bývá v obýváku. Když chce řešit obývák, kořen potíží je často v chodbě. Všechno spolu souvisí.
 |
Takže nejde jen o uklízení.
Vůbec ne. Organizace není úklid ve smyslu čištění, jde o logistické nastavení prostoru. Také pracujeme se všemi smysly. Nejde jen o to, jak prostor vypadá, ale jak se v něm cítíte, jak voní, jaké má materiály, jaký pocit máte při dotyku s nimi. Pokud máme možnost být u návrhu interiéru už ve fázi, kdy se vybírají materiály a barvy, můžeme mnohé změnit a vychytat chyby, které by vás jinak pronásledovaly roky.
Jak vypadá spolupráce s klienty v praxi?
Ještě předtím, než přijdeme do bytu, se hodně ptáme. Děláme online rozhovor nebo videohovor, žádáme o fotky prostoru, snažíme se pochopit, co klientovi vadí a co nefunguje. Ptáme se na velmi konkrétní věci, skoro až intimní.
Opravdu? Na jaké?
Kdo vaří, jestli jsou v kuchyni dva lidé, co přesně snídají, jak vysoké jsou děti, jakou má partner velikost bot i velikost oblečení či spodního prádla. Podle velikosti boty totiž plánujeme hloubku botníku, abychom zbytečně nezabrali místo v chodbě. Podle výšky zase modulujeme police či tyče do šatních skříní. Jsou to někdy velmi intimní otázky, jdeme opravdu na dřeň. Čím víc informací máme, tím víc na míru dokážeme prostor nastavit. Ideální je, když je u naší práce přítomná celá rodina. Sledujeme, jak spolu fungují, jak komunikují, jak se pohybují v prostoru. Protože organizace domácnosti není jen o věcech, ale hlavně o lidech.
Hlavním cílem tedy není sterilní pořádek, ale to, aby se lidé cítili lépe.
Přesně tak. Vyhazování a třídění věcí je jen jedna část. Ráda to označuji jako terapii prostoru. Nasloucháme, vysvětlujeme, pomáháme pustit věci, které už neslouží, a to podle toho, jaký klient je.
Pokud jsme obklopeni nepořádkem, máme chaos i v sobě, říká influencerka |
Každá věc musí mít své místo
Setkáváte se při své práci s interiéry, které vypadají skvěle, ale v běžném životě nefungují?
Velmi často. Začíná to už u developerských projektů. Máte krásný byt, ale úzkou chodbu bez možnosti uložit boty nebo kabáty. A tak chaos vzniká hned ode dveří. Pokud se nad funkčností nepřemýšlí už při plánování, pak už jen hledáte kompromisy.
Ideální tedy je, abyste spolupracovali s architekty?
Ano. Nejlepší je zapojit nás co nejdřív, ne až potom, co postavíte skříně a navrtáte poličky. My neměníme návrh architekta, jen upozorňujeme na věci, které architekt řeší méně – třeba směr otevírání skříní, vnitřní uspořádání, průchodnost prostoru, každodenní pohyb.
Kde lidé funkčnost podceňují nejčastěji?
Jednoznačně v kuchyni. Je to prostor, kde se dá na malém místě udělat nejvíc chyb. Kuchyň může být krásná, ale když ji otevřete a nic se tam nevejde nebo s každým úkonem musíte udělat mnoho pohybů, začne to bolet. Špatná logistika v kuchyni způsobuje stres, hádky, narážení do sebe. Typickým problémem jsou police místo šuplíků – někdo si musí dřepnout, druhý o něj zakopne. To jsou maličkosti, které ale v každodenním provozu dělají obrovský rozdíl. Někdy říkáme, že tímto vším vlastně doma ladíme i vztahy.
Existuje podle vás nějaké univerzální pravidlo, které funguje skoro v každé domácnosti, bez ohledu na velikost bytu?
Jedno z nejzásadnějších pravidel je, že každá věc musí mít své místo. V momentě, kdy věci své místo nemají, vzniká chaos. A to platí úplně všude – v malém bytě, ve velkém domě, u rodiny s dětmi i u jednotlivce. Velmi důležité je také přemýšlet o tom, jak se v prostoru pohybujete. Domov by měl respektovat vaše každodenní trasy – odkud přicházíte, kam jdete, co děláte jako první. Když přijdete domů a zakopáváte o tašky, boty a krabice, tak ten prostor nefunguje, i kdyby byl sebehezčí. A pak je tu jednoduché pravidlo udržitelnosti – systém musí fungovat i ve dnech, kdy nemáte energii ani náladu. Pokud je úklid příliš složitý nebo zdlouhavý, dlouhodobě to nikdo neudrží.
Dá se udržet pořádek i v domácnosti s dětmi?
Dá, ale je potřeba nastavit pravidla od začátku. U nás se například jí jen a pouze u stolu, protože je to místo komunikace. A děti jsou na to zvyklé. Když se totiž pravidla nastavují pozdě, je to mnohem složitější. Velmi dobře funguje taky takzvaný bordel box.
Královna úklidu Marie Kondo rezignovala na pořádek ve své vlastní domácnosti |
Jaký, prosím?
Bordel box je nějaká bedna či krabice, do níž se rychle odloží všechny věci, které zrovna své místo nemají. Jednou za čas se roznesou tam, kam patří. V každé domácnosti takové místo existuje, jen je potřeba s ním vědomě pracovat.
Instagramové a dokonalé. Ale nefungují
Jak je to s pořádkem o Velikonocích a Vánocích? Znám jen málo lidí, kteří před svátky nelítají s hadrem jak zběsilí a nevyšilují, že musí být naklizeno.
Šílenství kolem vánočního úklidu jsem neporozuměla nikdy. Copak po zbytek roku průběžně neuklízíme? Svátky jsou skvělou příležitostí k bilancování a dekorování domovů. Pokud přesto chceme, aby náš interiér vypadal na svátky klidněji a uklizeněji, jeden tip mám.
Povídejte.
Zaměřit se na vodorovné plochy a ty odstrojit od směsi dekorací, dětských výtvorů a odložených nezbytností. Odpoutejte pohled ze špinavých oken na zářící adventní věnec a úklid nechte s klidem až na nový rok. Organizace domova může být jedním z celoročních předsevzetí. Nový rok, nový vztah, nová práce, změna ročního období – pro každého je impulzem něco jiného. Začít se dá kdykoli, tak proč se stresovat zrovna před svátky.
Na sociálních sítích často vidíme domovy jako z katalogu. Jaký rozdíl je mezi „instagramovým“ pořádkem a tím skutečným, dlouhodobě funkčním, který razíte vy?
Sociální sítě vytvářejí konstantní iluzi dokonalého domova. Inspirace je fajn, ale musí se adaptovat na realitu – kolik vás doma žije, jaký máte režim, kolik stresu snesete. Domov někdy může vypadat jako po výbuchu, ale důležité je vědět, jak ho rychle dostat zpátky do stavu, ve kterém vám je dobře. A ideálně společně.
S životním úklidem začněte klidně hned, bez ohledu na věk, radí koučka pořádku |
Nesetkáváte se u klientů s pocitem selhání, když jejich domov nevypadá jako na Instagramu?
Ano, velmi často. Právě proto si nás volají. Slíbili jim domov jako z vizualizace, ale pak přijde dítě, pes – prostě život. My se snažíme vysvětlit, že domov není soutěž. Každý snese míru chaosu, která mu vyhovuje.
S čím lidé bojují nejvíc?
Nejtěžší je si přiznat, že něco nefunguje. A pak přijmout změnu – že by to mohlo fungovat jinak a lépe. Bez vůle ke změně se nic nestane. Ale když tam ta vůle je, dá se s tím pracovat. Citlivě, v čase a postupnou diskusí dle nastavení každého z nás.
Proč je podle vás důležité domov nepodceňovat?
Protože se tam chceme cítit dobře a chceme se tam vracet rádi. Domov má obrovský vliv na naši psychickou pohodu, ale často ho odsouváme na poslední místo. A to je chyba.
