Kuchyň za 10 tisíc? Soňa proplouvá nájemním bydlením se vtipem a fajn nápady

Kuchyň za 10 tisíc z druhé ruky, linoleum z výprodeje, matrace místo postele a koberečky, které spolehlivě zakryjí téměř vše. Soňa žije s rodinou v nájemním bytě ve Zruči nad Sázavou a přiznává, že na rekonstrukci ani designový nábytek peníze nemá. O to víc při zařizování zapojuje kreativitu, praktičnost a humor.

Soňa žije s mužem a dvěma dcerami ve Zruči nad Sázavou. Nejstarší dcera se nedávno osamostatnila, ale neodešla daleko. Bydlí jen o několik pater nad původním bytem, takže ji rodiče mají stále na blízku.

„Náš panelák pamatuje ještě dobu Gustáva Husáka. Zruč nad Sázavou měla svého času velké ambice a měla se stát jakýmsi druhým Zlínem. Z velkolepých plánů nakonec sešlo, my to tady ale máme i tak upřímně rádi,“ vypráví Soňa.

Byt i Soňa potřebovali nový začátek

„Život mě poměrně brzy naučil spoléhat se hlavně sama na sebe. Už během mateřské jsem začala podnikat v úklidových službách, hlídala děti a starala se o seniory. Potřebovala jsem vydělávat a naštěstí jsem nikdy neměla problém najít si práci. Pak přišlo těžší období. Žila jsem s partnerem, který měl problém se závislostí, a situace postupně dospěla do bodu, kdy už pro mě nebyla únosná. Musela jsem odejít. Právě tehdy mi úplnou náhodou kamarádka nabídla podnájem ve Zruči. Byt byl starší, dlouho v něm nikdo nebydlel a potřeboval rekonstrukci. Já zase potřebovala především místo, kde budu moct s dětmi začít znovu. Vlastně jsme si docela sedli. Byt i já jsme potřebovali nový začátek,“ vypráví Soňa

Velký rozpočet na zařizování Soňa neměla. A protože o sobě s nadsázkou říká, že byla vždycky trochu finančně negramotná, zvolila jednoduchou strategii: když nejsou peníze na nový nábytek a pořádnou rekonstrukci, bude se alespoň kreativně maskovat realita.

Kuchyň byla ve špatném stavu, proto Soňa pořídila jinou z druhé ruky. Stála přibližně deset tisíc korun. Původní podlahy šikovná nájemnice zakryla koberci nebo linoleem koupeným ve výprodeji. V obývacím pokoji dodnes zůstala starší okna a jejich nedostatky schovává neprůhledná záclona.

Původní interiérové dveře se skleněnými výplněmi musely pryč. Do domácnosti totiž postupně přibyli další členové domácnosti a Soňu začal nedostatek soukromí přivádět k šílenství.

Při zařizování bylo třeba řešit především nedostatek místa. V ložnici proto Soňa i její rodina dodnes spí na matracích položených přímo na podlaze. „Tentokrát nejde ani tak o úsporu peněz jako spíš o praktičnost. Kdybychom si pořídili klasickou postel, zablokovala by nám přístup k oknu,“ obhajuje Soňa neobvyklé řešení.

Největší místnost v bytě partneři přenechali dětem. Také koupelna je poměrně malá, takže museli hledat místo pro spotřebiče jinde. Pračka se sušičkou proto skončily v kuchyni. V nájemním bytě navíc nelze dělat svévolně velké stavební zásahy. Místo bourání a kompletní rekonstrukce tak musí nastoupit jednodušší řešení.

Jekor v pokojíčku a umakart v koupelně. Pamatujete si materiály svého dětství?

„Mám jeden trik, který se v našem bytě osvědčil dokonale, a to jsou koberečky. Najdete je skoro všude. Nejsou jen dekorací, ale také mimořádně praktickým pomocníkem. Dokážou zakrýt fleky od čokolády, rtěnky nebo rajské omáčky a poradí si dokonce i s prasklou dlaždičkou,“ vypráví Soňa. Dodává, že její byt rozhodně není výstavní interiér, ve kterém se člověk bojí něčeho dotknout. Žije v něm rodina a podle toho také vypadá.

Hypotéku neřeší. Důležitější je pro ni domov

Vlastní bydlení pro Soňu ani dnes není reálné. Ve 45 letech pobírá částečný invalidní důchod a nepočítá s tím, že by pro banku byla ideálním kandidátem na hypotéku. Její muž je na tom finančně podobně.

„Ani to ale neznamená, že by nájemní byt nemohl být skutečným domovem. Když mě kolem čtyřicítky zdravotní problémy donutily zpomalit, musela jsem změnit také svůj pracovní život. Doplnila jsem si vzdělání a dnes pracuji jako zubní instrumentářka. Práce mě baví a zároveň pro mě není tak fyzicky náročná jako úklid, kterým jsem se živila dříve,“ vypráví Soňa. Dodává, že aby rodinný rozpočet zvládali, ve volném čase stále uklízí, věnuje se poradenství v oblasti úklidu a příležitostně také administrativě.

VÝZVA ČTENÁŘŮM

Pošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili.

PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE.

„Kdybych měla říct, na co jsem v našem bytě nejvíc pyšná, nebyl by to žádný drahý kus nábytku. Nejcennější jsou pro mě věci, které mají příběh. Na lednici v rohu kuchyně mám fotografie dětí, schovávám jejich obrázky, přáníčka a dárky. V obývacím pokoji stojí stůl, který pamatuje rodinné oslavy už od sedmdesátých let. Mám také cukřenku po babičce a staré zrcadlo z antikvariátu, které se mnou absolvovalo většinu mých stěhování. Na odkládání šperků zase používám lastury z ušně,“ vypočítává Soňa.

Vztah má i ke kuchyni z druhé ruky nebo obyčejné komody z Ikey, protože útulný domov podle ní nemusí být složený z drahých věcí.

Právě takový život ukazuje na svém instagramovém profilu. Podle Soni je to přiznaný chaos života ženy, která se snaží zvládnout práci, rodinu, vztahy, zdraví i domácnost a přitom neztratit humor.

„Nechci vytvářet dojem, že žiji v dokonalém interiéru, kde je všechno nové, sladěné a bez jediné skvrny. Ukazuju realitu takovou, jaká je. Někdy člověk mele z posledního, něco se nepovede a na něco jednoduše nejsou peníze. To ale ještě neznamená, že se kvůli tomu musí vzdát hezkého bydlení nebo dobré nálady,“ zakončuje Soňa.