Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvParta lidí se zamilovala do nádraží Kovářská, které stojí na hřebeni Krušných hor v Ústeckém kraji. Spolek Nádraží Kovářská tvoří novináři: Štěpán Macháček, Jakub Vrána, Pavel Polák a Břetislav Tureček, ke kterým se přidaly i jejich manželky a rodiny.
Nechybělo moc a z nádraží v Kovářské v Krušných horách se stala zaplevelená plocha s betonovou budkou pro občasné cestující. Zmizet měla kamenná výpravní budova z devatenáctého století a s ní ohromný genius loci celého prostoru. Demoliční buldozery se chystaly k misi, kterou na stejné trati už završily v Černovicích, Domině, Rusové či ve Vejprtech. Naštěstí to dopadlo jinak.
Na poslední chvíli budova utekla bagrům z lopaty, když se skupině nadšenců zdevastovanou ruinu podařilo v roce 2014 od státu odkoupit. A od té chvíle společně vracejí kouzelné stanici bývalou krásu a život.
„Pracujeme na tom ve svém volném čase, kterého máme vzhledem k velikosti projektu hrozně málo. A financujeme to ze svých soukromých zdrojů, které jsou také dost omezené. Ale nenaříkáme a pokračujeme, protože nás to baví,“ říkají odhodlaně.
 |
Jeden společný cíl
Cílem je vrátit unikátnímu drážnímu celku v krásné krušnohorské krajině jeho přívětivost a život. Na dříve vytíženém nádraží dnes zastaví už jen motoráček o víkendech od jara do podzimu.
„To k nám ale také zavítají pamětníci, kteří na nádraží v Kovářské sloužili, a pomáhají nám skládat dohromady střípky zdejší železniční historie. Doufáme, že se nám tuhle historii podaří uchovat pro budoucnost a že ji budeme předávat místním i pocestným,“ popisují situaci současní majitelé, kteří svou činnost prezentují na facebookové stránce Nádraží Kovářská.
Trať, kterou postavila společnost Buštěhradská dráha, sloužila pro přepravu hnědého uhlí z Podkrušnohoří do Saska. Po druhé světové válce nákladní doprava skomírala a v roce 2006 zamkl výpravní budovu v Kovářské poslední drážní zaměstnanec. Začalo období velmi rychlé devastace.
Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvUbytování ve stylových vagonech
„Čtyři služební vagony odstavené na našem nádraží slouží k ubytování nejen našemu, ale i veřejnosti. Přišli jsme na to, že je to výborný způsob, jak můžou lidé přispět na další rekonstrukci nádraží, které se nachází v nadmořské výšce 850 metrů,“ říkají majitelé a dodávají, že jakmile koleje zapadnou sněhem, lze nazout běžky a vyrazit po trati směrem na Měděnec či Vejprty.
Zateplený vagon využívá spolek k pohodlnému bydlení i v nejtužší zimě. Architekt Štěpán Řehoř a truhlář Stanislav Vaverčák pojali prostor jako jednoduché studio. Pobyt zpříjemňuje vestavěná malá koupelna s teplou sprchou a splachovacím záchodem. Součástí je i plně vybavená kuchyň. Velká panoramatická okna poskytují výhled na okolní krajinu.
Kde se vzaly glampingové vagóny – hytláky
Takzvané hytláky (z německého Hüttelwagen) jsou služební vozy, které v menší míře dodnes slouží na české železnici. Vyráběly se ve vagonce v České Lípě od roku 1948. Bývají zařazené na konci nákladního vlaku, kde se v nich veze vlaková četa, případně i balíky.
Vlakové čety měly na starost posun a přepřahání vagonů v jednotlivých stanicích. V hytláku si topily v kamínkách uhlím a dřevem. Vozy byly vybavené toaletou, kanceláří, pohovkou, velkými postranními posuvnými vraty a dynamem s bateriemi, které poskytovaly proud ke svícení.
Lesní hytlák (první z opravených vagónů) spatřil světlo světa v České Lípě v roce 1955. Dostal výrobní číslo 20503 a u společnosti ČD Cargo dosloužil pod označením 30 54 940 5462-3.
VÝZVA ČTENÁŘŮMZveřejněný příběh odměníme knihou. Pošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
„Podařilo se nám získat fotografii našeho vozu z roku 2010 na nádraží Praha-Hostivař, krátce po jeho poslední opravě v dílnách. O devět let později jsme ho nalezli v zuboženém stavu na odstavném nádraží Ústí nad Labem – Západ. Tam už měl své neplatící nájemníky a čekal na plameny autogenu. V červenci 2020 ale náš hytlák, spolu s dalšími třemi bratříčky, vytáhla z odstavného nádraží lokomotiva a po několikadenní cestě a několikerém přepřahání dorazily všechny čtyři hytláky na nádraží Kovářská. Tam, po odstavení na dlouho nepoužívanou čtvrtou kolej, začaly žít po důkladné přestavbě svůj nový život,“ vzpomínají na začátky majitelé.
Vechtrovna – strážní domek
Opravená vechtrovna také poskytuje ubytování a stojí na samém konci nádraží. Tam, kde se v lese sbíhají koleje, tedy na vejprtském zhlaví. Vechtr, tedy obyvatel vechtrovny, byl hlídač trati. Bděl nad stavem kolejí, šroubů, výhybek, odstraňoval popadané stromy.
Dnes tvoří vechtrovnu dvě podkrovní ložnice, které jsou vhodné pro maximálně čtyři dospělé, nebo pětičlennou rodinu. Do podkroví vede úzké točité schodiště. Vechtrovnu vytápějí kachlová kamna, doplněná přímotopy v podkroví a podlahovým topením v koupelně. Teplou vodu zajišťuje boiler.
Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvModerní koupelna má teplou sprchu a splachovací WC. Kuchyň ve světnici je vybavená vším potřebným. „Během topení využíváme k vaření i menší plotnu na kachlových kamnech, případně vestavěnou troubičku. Bonusem je teplá lázeň v koupacím sudu,“ pochvalují si majitelé.
Po trati jezdí vlaků sice málo, ale jezdí. „Vechtrovna stojí těsně vedle kolejí. Odděluje ji od nich jen symbolický provazový plůtek. Kromě pravidelných osobních vlaků jezdí občas i vlaky zvláštní, nákladní či pracovní. A na to je třeba myslet,“ upozorňují.
Po dokončení vechtrovny se spolek s pracemi přesunul do hlavní budovy a už je to vidět. „Doufáme, že v létě otevřeme přízemí se vstupní halou a expozicí veřejnosti. Součástí se určitě stanou i rozhovory s pamětníky, kteří na nádraží kdysi pracovali a které se nám podařilo natočit. Rádi bychom v budově začali pořádat koncerty či výstavy, pár vlaštovek už jsme v minulých letech konec konců vypustili. Oprava nádraží tím ale zdaleka neskončí a na naše ruce čekají další a další prostory velké výpravní budovy i jejího okolí,“ těší se na budoucnost Štěpán Macháček.
