Základem úspěchu každého domácího kutila není jeho zručnost, ale to, že vlastní své přesně vymezené místo pro nářadí. Někdo potřebuje malou dílnu, jinému stačí kufřík na nezbytnou sadu šroubováků, kleští, kladívka a vrutů. V činžovním domě bývá šance na pracovní soukromí domácího kutila minimální, spíše žádná. "Vždycky jsem si našel malé místečko v bytě - zásuvku, část nějaké skřínky, kam jsem si ukládal své nářadí. Jenže jako kdyby tam řádil šotek. Neustále mně mizelo a objevovalo se tam, kde ho nikdo nečekal," vzpomíná Tomáš Procházka z Poděbrad. "Tak jsem si pořídil kovovou rozkládací schránku na nářadí a tam mám všechno, co potřebuji pro zažehnání malých domácích katastrof." Tyto přenosné skřínky lze zakoupit v prodejnách s nářadím či ve větších obchodních domech. Jejich ceny se pohybují od tří set korun výš. Malá dílna může ovšem vypadat jako plastický obraz. Stačí, když na zeď pověsíte speciální panely na zavěšení nářadí. Vyrábějí se zejména z kovu. Lze je postupně dokupovat, což oceníte hlavně v okamžiku, kdy pro své kutění získáte další prostor. Jeden díl o ploše necelého metru čtverečního pořídíte asi za pět set korun. Ten, kdo dává přednost dřevu, může použít dřevěnou uzavíratelnou závěsnou skřínku, kterou si může nechat udělat i na míru.
Pozor na hluk!
V domovním řádu bývá uvedena doba takzvaného nočního klidu. Během léta od deseti večer do šesti do rána a v zimě od devíti večer do šesti do rána. To většinou platí stejně přes týden, jako o víkendu. Záleží však na každém, zda má odvahu na to, aby v neděli v sedm ráno budil své sousedy vrtačkou. Začít s takovou prací v sedm hodin v neděli ráno je naprosto nevhodné.Pro dobré vztahy v domě se u hlučnějších prací doporučuje sousedy předem varovat. Pokud si však myslíte, že je ve vašem domě porušována hlučnost, můžete se obrátit na příslušný stavební úřad či hygienu.
25. srpna 2000
