Anna s manželem hledali pro svůj nový domov klidné místo obklopené přírodou. Pozemek v obci Petrovice v okrese Karviná byl prvním, kde se manželé byli podívat. Po roce hledání se na místo vrátili. Zjistili, že parcelu vlastní společná kamarádka, což usnadnilo rozhodování o koupi.
Na pozemku v mírném svahu stál původní starý dům, který bylo potřeba zbořit. Majitelé se během demoličních prací nemuseli potýkat jen s řadou byrokratických problémů, ale i jednou neobvyklou, téměř kuriózní situací.
„Policii se ozvala paní, která se v domě narodila, a sdělila jí, že musíme okamžitě zastavit demoliční a výkopové práce, protože se na zahradě vedle domu nachází nevybuchlá letecká bomba z druhé světové války. Protože šlo o náš soukromý pozemek, museli jsme si s nalezením bomby poradit sami. Okamžitě jsme kontaktovali specializované pyrotechniky, kteří naštěstí na pozemku nic nenašli. Když jsem se s paní, co zde jako dítě bydlela, spojila, byla si naprosto jistá, že nevybuchlou bombu, která jim spadla na zahradu, ze strachu v jámě nechal a zasypal její tatínek. Pokaždé, když na zahradě kopeme díru na stromy nebo keře, tak si na paní vzpomeneme,“ říká dnes již s úsměvem Anna.
Stavba domu trvala okolo tří let a rozhodně nešlo o procházku růžovým sadem. Původně katalogový (typový) dům projektantka celý překreslila podle představ majitelů. Ti změnili umístění a velikost oken, zvětšili obývací pokoj, kuchyň, chodbu a šatnu. Navíc přepracovali celý projekt střechy, aby v obývacím pokoji vznikl otevřený prostor, který se stal dominantou celého domu. Vevnitř si majitelé pohráli s některými příčkami a tmavé místnosti doplnili o světlovody.
 |
Stavba se neobešla bez problémů
„Řemeslníci nám postavili křivou základovou desku, zpracovali nedokonale střechu, kvůli které jsme museli v celém obývacím pokoji a kuchyni vytrhat už hotové sádrokartony a střešní izolaci. Hodně jsme improvizovali. Nejčastější věta řemeslníků ‚to nejde‘, se paradoxně stala motivací, jak věci řešit jinak, z čehož vznikaly kompromisy. Dodnes se na některé věci dívám a zuřím. Máme špatně a málo vylité podlahy, takže přechody mezi koupelnami a místnostmi mají schody a pod všemi francouzskými okny je dodnes až patnáctimilimetrová mezera,“ říká Anna a dodává, že většinu stavby řídila a kontrolovala ona.
Neustále jezdila pro materiál, tahala těžké věci, s řemeslníky zapojovala trubky na kanalizaci, s bagristou usazovala nádrž na dešťovou vodu a omítala ostění oken. S manželem si sami postavili krb, usazovali obložky a dveře, lepili veškerou střešní izolaci, vymalovali celý dům a postavili kuchyň. Anna byla navíc v té době těhotná, takže pro ni všechno bylo náročnější. „Moc jsem ale chtěla bydlet a rozhodla jsem se, že překonám samu sebe,“ dodává.
Když se mladí manželé nastěhovali, byla Anna v devátém měsíci. Začínali bydlet jen s postelí a malým gaučem a vše dodělávali za pochodu.
Ruinu srovnali se zemí a postavili skvost. Starý sad je teď bohatě zásobí |
Jako z filmu Sám doma
Anna nacházela inspiraci trochu netradičně v domech z amerických filmů, ve kterých dominují světlé barvy, dřevo, kámen, velké lampy, polštáře, deky a okna s mřížkami. Ta jsou i v jejich domě.
V interiéru majitelé pracovali se světlými barvami, dřevem a přírodním kamenem. Výrazným prvkem je otevřený krov. Šlo o záměr od samotného začátku. Velký obývací pokoj propojený s kuchyní je srdcem domova.
„Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit. Neustále slyšíte věty typu: to nevytopíte, teplo se bude držet nahoře, kdo bude umývat ta střešní okna a tak dále. Nakonec je to nejteplejší místnost v domě a okna se myjí jednoduše z žebříku. Mít otevřený strop už je dnes poměrně běžná záležitost a vídám ji velmi často,“ říká majitelka.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Anna si interiér zařizovala sama. Stejně tak si také sama zbudovala zahradu, kterou z nedostatku finančních prostředků před osmi lety nesvěřila profesionálům.
„Každý kousek zahrady jsem musela očistit od stavebního materiálu, promyslet, olemovat a začít sázet. Máme 2 000 metrů čtverečních pozemku, takže vše ještě není hotové, ale velká část je za mnou. Miluji džungli, kdy se stromy a květiny potkávají, prorůstají a tvoří nepropustnou bariéru. Po těch letech to už začínám pomalu vidět a každý rok se těším, čím novým mě zahrada překvapí,“ říká Anna.
„Dnes bych díky všem neuvěřitelným nápadům a inspiracím mohla překopat celý dům a udělat ho jinak. Ale jsem neskutečně vděčná za to, co máme a co jsme společnými silami vybudovali. Tolik lidí na světě nemá kam složit hlavu a bylo by rouhání si stěžovat na nedostatky něčeho, co je hezké a dobře slouží,“ zakončuje Anna, která dnes na svém instagramovém profilu inspiruje ostatní.
