Kvůli náročné rekonstrukci devadesát let staré stavby, která původně sloužila jako výměnek patřící k hospodářskému stavení, v němž žije tchán, utekl z Prahy a pustil se do díla. Přitom obývací pokoj ještě před pár dny vypadal jako staveniště.
„Tady jsem dával perlinku, dělal štuk, maloval jsem a všechno sám. Podlahy jsem si taky pokládal. Obývák jsem dělal jako první, když jsem ještě nevěděl, že je dobré na ten beton nalít samonivelační stěrku, aby se to srovnalo, takže já říkám, že mám plovoucí dlažbu,“ komentuje Hynek s úsměvem své podlahářské začátky.
Obývací pokoj bude vzdušný a stroze vybavený. „Já nemám rád nábytek a nohy, takže tady bude jen rohová skříňka, která je ve výrobě, za ní budou schované kabely a na ní bude televize,“ vysvětluje Karel Hynek svůj záměr s nábytkem, který má dopředu dobře promyšlený.
Připravil i osvětlení za televizí zabudované do podhledu. „Ještě zbývá obložit strop, jen jsem zatím nevymyslel, z čeho bude,“ přemýšlí nahlas zručný komik.
Chalupa s podkrovím prošla první rekonstrukcí před pětadvaceti lety, kdy tam Hynkovi bydleli trvale. Později se přestěhovali do Prahy, avšak Karel Hynek se při své časově náročné práci rozhodl provést druhou vlnu rekonstrukce, která si žádá zásadnější úpravy týkající se také koupelny a kuchyně.
„Koupelna je stará pětadvacet let, ale vymyslel jsem ji tehdy tak, aby byla nadčasová. Rekonstrukce se bude dělat v létě a je to poslední místnost, která se musí dodělat,“ svěřil se s plány bavič, který si denně rád dopřává relax ve vaně.
„Kuchyň je v podstatě hotová celá. Jediné, co chybí, jsou lišty. Když jsem to tady začal předělávat, byla vlastně kuchyň jedinou místností, kam jsem si pozval dělníka, aby mi udělal omítku, štuk a další. Když jsem to sledoval, řekl jsem si, že to zvládnu taky,“ prozradil komik, jenž se práce opravdu nebojí.
Skromně zařízený obývací pokoj vypadal ještě nedávno jako staveniště, nové omítky a podlahu udělal Karel Hynek vlastníma rukama.
Za kuchyní je místnost, na a niž je Karel Hynek opravdu u hrdý. „Než se udělalo podkroví, byla tady ložnice. Dřív tu bylo jen okno, a když se začalo bydlet nahoře, skladovaly se zde věci. Takže jsem okno vyboural a zvětšil a udělal jsem z toho takovou letní zakrytou verandu. Bude tady jen takové proutěné sezení, takže když přijde návštěva, nebo když člověk maká a chce se najíst, nemusí se chodit do obýváku. A začal jsem si tady vystavovat fotky z cest, mám tu i mapu, na které člověk seškrabává, kde už byl, a pak u toho rozjímám. Já taky hraji poker, mám pokerový stůl, u kterého se scházíme s kamarády. Vedle sezení si tu chci nechat udělat přes celou stěnu takovou skříň s posuvnými dveřmi, za kterými bude schovaný pracovní ponk a nářadí. Bude to taková schovaná dílna,“ vysvětluje Hynek plány na zvelebení svého království.
Dceřin pokoj je tabu
Podkroví, kam vede úzké dřevěné schodiště, vybudoval Karel Hynek před dvaceti lety. Jsou tu ložnice a pokoj dcery, v nich však v blízké době žádné změny nechystá.
Ačkoliv dcera žije s přítelem v Praze a přijede na chalupu do Podkrkonoší jen jednou za čas, její pokoj je všem nepřístupný. Holčičí tajemství tak zůstávají pod zámkem.
Na chodbičce spojující dětský pokoj a ložnici má komik dočasně šatnu, kterou časem doplní o skříň, kam schová veškeré oblečení.
„Ložnice je se záchodem a sprchovým koutem, takže nemusíte chodit dolů. Dáte si sprchu a šup do postele,“ přibližuje Hynek chod jeho části podkroví, kde je příjemná teplota, ačkoliv je dům vytápěn jen jedněmi kamny na dřevo umístěnými na chodbě v přízemí. Díky otevřeným prostorům se teplo rozptýlí po celém domě.
Vedle několika málo řemeslníků, kteří se na stavbě podíleli, má Karel Hynek také dva elektrické pomocníky – vysavače. „Jeden vysává s mou pomocí a druhý je robotický. Říkal jsem si, že budeme dávat souboj, kdo bude vysávat častěji, a robot vyhrává. Vysává denně a vůbec mě k tomu nepouští. Je to super věc zvlášť v baráku, kde se hodně práší, takže ho vždycky ráno pustím, ať to tady proběhne. Pamatuji si, když jsme ho před pár lety koupili, jak jsem ho poprvé pustil a šli jsme pryč. Stál jsem ve dveřích s rukou na vypínači a přemýšlel jsem, jestli potřebuje světlo, nebo jestli mu můžu zhasnout. Nebo kdysi jsem nějak špatně nastavil samočinné spouštění. Spíme a ve tři ráno se najednou ozvalo tramtadadááá a vrrrrrrrrrr,“ popisuje Karel Hynek trampoty s elektrickým pomocníkem s humorem sobě vlastním.
