K myslivně nebyly klíče, tak vlezli dovnitř oknem. Konečně našli tu pravou

Do Jeseníků jsme s manželem jezdili řadu let. Nejprve sami, později i s dětmi. Milujeme hory a kouzlo starých chalup. Často jsme si říkali, že jednou bychom takovou chtěli. Postupem času jsem začala sledovat inzeráty a občas jsme se jeli podívat na chalupu na prodej, píše Jana v příspěvku do seriálu Splněný sen.

Jedna vypadala nadějně, ale nevyšlo to. Tehdy nás to mrzelo, ale později jsme pochopili, že nás čekalo něco lepšího. Krátce poté jsme objevili chalupu ve Vysokém Potoku, které se říkalo U Rapanta. Fotky nás zaujaly a tak jsme se vyrazili podívat. V realitní kanceláři nám řekli, že k chalupě nejsou klíče a že si máme vlézt dovnitř oknem.

Bylo to trochu strašidelné. Vlezli jsme do první místnosti plné prachu a starých pavučin, se zabedněnými okny a okenicemi se srdíčky. Na dveřích na půdu byl křídou napsán nápis „démon noci“. Přesto jsme cítili, že jsme našli to pravé.

Chalupa byla dlouho neobývaná a díky tomu si zachovala většinu původních prvků. Až na jednu zelenou koupelnu zde neproběhly žádné necitlivé úpravy. Teprve později jsme zjistili, že nejde o obyčejné stavení, ale o lichtenštejnskou myslivnu z druhé poloviny sedmnáctého století, kde kdysi bydlel nadlesní spravující okolní revíry.

Ze starých map z roku 1783 a 1835 je patrné, že původně stálo jen přední stavení. Vedle něj byla roubenka a současné boční křídlo s chlévy a stodolou vzniklo podle letopočtu na trámech v roce 1892. Jde o jedinou dochovanou kamennou chalupu ve Vysokém Potoku. Protože oblast byla před válkou součástí Sudet, původní obyvatelé byli odsunuti a chalupu později obýval cestář pan Rapant.

Pracovali jsme o víkendech

Chalupa byla ze začátku neobyvatelná, takže jsme sem ze Syrovic jezdili na víkendy. V sobotu ráno tam, večer domů a v neděli znovu. Než vznikla studna, chodili jsme pro vodu do potoka, bylo to jako vrátit se o sto let zpět. Manžel je stavař, je velmi šikovný a práce se nebojí, takže jsme si více méně dělali vše sami.

Do chalupy dlouho zatékalo a zdi byly mokré. Začali jsme od základů. Vykopat podlahy, osekat stěny na kámen či cihlu, udělat drenáže, kanalizaci a rozvody. Když jsme zbourali příčku od staronové koupelny, objevila se krásná klenba, dnes je součástí naší kuchyně. Patří mezi nejhezčí objevy celé rekonstrukce, podobně jako nalezený porcelánový servis.

Po roce a půl se konečně začalo budovat. Nejprve jsme dodělali přední místnost s původní podlahou, kterou stačilo vykartáčovat a natřít tvrdovoskem. Tam, kde podlahy chyběly, jsme položili nové prkenné. Kde to bylo možné, zachovali jsme kamenné zdivo, takže v jednom apartmánu vyniká jeho drsná krása.

VÝZVA ČTENÁŘŮM

Zveřejněný příběh odměníme knihou.

Pošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili.

PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE.

Původně jsme se chtěli vyhnout rekonstrukci střechy, ale bylo jasné, že nás nemine. Pod eternitem se skrývala stará šindel, a tak jsme vše odstranili až na krovy. Eternit nahradil černý plech a komíny jsme opravili a nabílili, takže dnes vypadají skoro pohádkově. Milujeme, když z nich stoupá kouř, protože to dodává chalupě život.

Kameny vykopané z podlah nebo dvora manžel využil na zídky, chodníčky a terasy. Ve stodole vzniklo venkovní posezení s masivními stoly a po schodech je možné vyjít na pavlač s výhledem na louku a les. Stavba sauny vlastními silami zabrala hodně úsilí, ale výsledek stojí za to. K ochlazení slouží sto let starý sud na obilí z naší stodoly.

Do chalupy jsme vrátili život

Od začátku jsme se snažili zachovat co nejvíc původního materiálu a recyklovat staré dřevo. V chalupě nezůstal žádný nábytek, takže jsme ho sháněli po bazarech a stodolách. Sami jsme ho renovovali, a protože máme rádi originální využití starých věcí, vznikla třeba postel ze staré hoblice nebo věšák ze saní. Nechtěli jsme z chalupy udělat skanzen, a tak jsou některé kusy nábytku nové, aby celek ladil.

Češi, kteří si splnili sen o bydlení. Řešením je i zahrádkářská kolonie

Naše dcera se začala zajímat o sbírání koloniálních věcí z období protektorátu a podařilo se jí vytvořit malé muzeum obchodu, kde se mohou hosté pokochat historií.

Ačkoli je dnes chalupa zrekonstruovaná a odpovídá modernímu životu, podařilo se nám zachovat její původní atmosféru. A protože jsme si tento příběh nechtěli nechávat jen pro sebe, rozhodli jsme se chalupu nabídnout hostům přes ubytovací platformy. S radostí sledujeme, jak v ní znovu ožívá život.