Při pohledu na útulnou pavlač plnou muškátů by asi jen málokoho napadlo, že se za jedněmi z jejích dveří skrývá třípokojové království herce Jiřího Štěpničky. Už při vstupu do bytu na každého návštěvníka dýchne atmosféra starých prvorepublikových časů, a to díky úctyhodné sbírce krásného nábytku, která hercovu domovu dává nezaměnitelnou atmosféru.
V zákoutí za vstupními dveřmi je menší místnost, kde má herec svou osobní dílnu. „To bývala kuchyň, pak jsem z toho udělal kotelnu a teď tu mám dílnu,“ vysvětlil. Za precizně roztříděné nářadí a kutilské drobnosti by se přitom nemusel stydět leckterý řemeslník.
Manuální práce totiž Jiřímu v žádném případě nejsou cizí. Sám má v bytě na svědomí celou řadu úprav. „Celý byt jsem dělal já, všechny ty kachlíčky a dlaždice. Asi jsem i zručný, ale hlavně jsem nepříčetný, když vidím nějakého řemeslníka, který to neumí. Mockrát jsem už vyhodil řemeslníka,“ řekl herec pragmaticky.
 |
Vzácný nábytek z Rakouska
V první místnosti se nachází obývací pokoj plný klenotů v podobě nábytku, který jako by vypadl ze vzácných muzejních sbírek. Svou úctyhodnou sbírku přitom dával dohromady porůznu. „Něco přišlo například od babičky z Rakouska, něco od mojí kolegyně z divadelního ústavu,“ vysvětloval herec.
Obývacímu pokoji dominuje hned několik originálních a vzácných kusů. Olivově zelená sedací souprava je kromě řady obrazů, včetně autoportrétu Jiřího tchána a několika obrazů jeho otce, akademického malíře Jana Samce, doplněná i velkou skříní, která, jako řada dalších kousků, putovala až z Rakouska. Ukrývá se v ní například několik porcelánových servisů a nejrůznějšího nádobí, mezi kterými nechybí ani typické karlovarské cibuláky.
Kousky plné vzpomínek
V rohu místnosti si také nelze nevšimnout skleněné vitrínky, které vévodí sbírka nejrůznějšího nádobí. V ní je i drobný tyrkysový hrneček se zlatými detaily a podšálkem, který má pro Jiřího zvláštní hodnotu. „Ten je od pana režiséra Kršky, dal mi ho k narozeninám,“ vysvětlil Štěpnička.
Dále je v místnosti klasický prvorepublikový sekretář, vedle kterého je na stěně pověšený další téměř muzejní kousek v podobě vzácného koberce. Jak Jiří sám říká, původně šlo o klasický koberec na podlahu, ale jeho hodnota se vyšplhala tak vysoko, že ho raději pověsil.
Richard Krajčo s manželkou koupili zchátralý kostel. S láskou ho opravují |
Kanape z obrazu
Obývací pokoj je původními dvoukřídlými dveřmi propojen s prostřední ložnicí, ve které se vystřídala velká část Jiřího rodiny, avšak nyní v ní spí sám. „My jsme původně spali spolu s Janou tady, pak jsme tu měli děti a ještě jsme tu měli babičku, která byla v posledním pokoji,“ vysvětlil Štěpnička.
Vedle druhé ložnice se původně totiž nacházel ještě jeden pokoj. „Dnes mi vadí, že už nemám ten čtvrtý pokoj,“ přiznal herec. „Prodali jsme ho sousedům, kteří si ho od nás vyprosili a ve chvíli, kdy ho odkoupili, byt prodali,“ dodal Jiří smutně.
Kromě tmavého pracovního stolu z poctivého masivu se v pokoji nachází také rotoped, na kterém Štěpnička poctivě cvičí, a pruhovaná sedací souprava, jež má také svou barvitou historii. „To je nábytek z ateliéru mého tchána. A když se podíváte na obraz nad ním, tak ta žena sedí právě na tomto divanu,“ vysvětlil herec a poukázal na akt nad kanapem.
Další ložnice byla především královstvím Jiřího zesnulé manželky. „Tady byla etablovaná hlavně moje žena,“ poznamenal herec smutně. Pokoj je plný dalších kousků originálního nábytku, ale i celé řady knih, ostatně jako celý byt. „Moje žena byla velká čtenářka a já také,“ řekl herec. Co se žánru týče, není nijak zvlášť vyhraněný. „Je to různé. Detektivkou počínaje, Jiřím Adamcem a Werichem a Voskovcem konče,“ vysvětlil. Kromě sbírky knih, které lemují stěny prakticky v celém bytě, má Jiří i úctyhodnou sbírku videokazet a gramofonových desek nejrůznějších hudebních žánrů.
Umění na každém kroku
Nelze si také nevšimnout originálních obrazů, které jsou prakticky v každém pokoji. V drtivé většině případů jde přitom o obrazy jeho tchána, akademického malíře Josefa Říhy.
Kromě hereckého talentu po své matce Štěpnička zdědil i kus výtvarného nadání po svém otci, a tak se svým tchánem spolupracoval například na výrobě litografických obrazů. „To je velmi pečlivá a náročná práce. Do velkého lisu se vkládají takové bílé, leštěné kameny a na tu leštěnou plochu se nanáší barva a pak se to tiskne,“ vysvětlil Jiří složitou tvorbu. Kromě toho má ve své sbírce i několik obrázků výtvarníka Jana Zrzavého.
8. února 2020 |
