Není to jediný dům, který v této oblasti vlastní, necelých tři sta metrů od řadovky má několikapatrovou luxusní vilu, kterou však pronajímá. Řadovka má dvě patra.
„V nejvyšším patře bydlí děti, jelikož mají nejmladší nohy,“ směje se Adamec, který má s manželkou Janou syna Daniela a dceru Jasmínku. V tomtéž patře jako pokoj pro děti je i pokoj pro případné hosty. Pro všechny je tu i jedna společná koupelna se sprchou a WC.
První patro je územím rodičů. Zde má svou pracovnu Jiří Adamec i jeho žena. V tomto poschodí mají také společnou koupelnu se sprchou a vanou.
V přízemí se nachází část domu, kde rodina společně žije. Zahrnuje kuchyni, jídelnu, prostorný obývák, v zádveří jsou ve zdi zabudované skříně na kabáty i boty, WC a sklad. Ten ukrývá jízdní kola pro sportovně založenou část rodiny.
Kuchyně je prostor, jemuž byla z technického hlediska věnována zřejmě největší péče, tam se Jiří Adamec cítí velmi dobře. Pokud někdo v domě Adamcových vaří, bývá to on.
Na rozdíl od manželky Jany, která preferuje zdravou a lehkou kuchyni bohatou na zeleninu a ovoce, upřednostňuje režisér klasickou českou kuchyni, k níž ho přivedla jeho babička. „Svíčková pro mě není problém,“ říká s úsměvem a dodává, že umí uvařit všechna klasická nezdravá, ale strašně dobrá česká jídla.
V suterénu, jenž pod domem původně nebyl a který nechal Jiří Adamec vybudovat, je plavecký bazén, vířivka, sauna, stroje pro aerobní aktivity a masážní křeslo. V suterénu nechybí prádelna s pračkou a sušičkou či sklípek na potraviny vyžadující chlad.
Například na víno, oblíbený nápoj Jiřího Adamce. Najdou se zde vzorky červeného, bílého i růžového, nejen z Moravy, ale ze všech koutů světa. Potravinový sklípek se zásobou vína je místností, která dělá svému majiteli největší radost a přináší mu, podle jeho slov, největší osobní potěšení. Sportovní stroje využívají zejména syn Daniel a manželka Jana.
Dům si manželé zařídili tak, aby se v něm dobře žilo i pracovalo. „Vzhledem k povaze mé práce, kdy musím často něco číst, psát, přijímat nebo odesílat, potřebuji svou vlastní pracovnu. Moje žena byla nadšená z toho, že má poprvé v životě také místnost, jíž se dá říkat pracovna,“ svěřil se Jiří Adamec.
Přestože by se mohlo zdát, že bydlení na Haunspalce je idylické, není tomu tak, všude je chleba o dvou kůrkách. „Někdy bylo velmi obtížné vzdát se dobrého nápadu. Zrovna v těchto měsících bojuji s nepochopením úřadů, žiju v místě, kde je nouze o každý centimetr k parkování,“ svěřil se se svými trampotami režisér, který by rád nechal pod svou zahradou postavit garáž, ale úřady jsou proti.
Možná se Adamec v budoucnu pustí i do úpravy dalšího domu. „Objevil jsem podle mého názoru velmi krásný projekt, jehož cílem je na okraji Prahy 6 vytvořit komunitu, jaké jsou běžné zejména za Atlantikem,“ svěřuje se se svou vizí.
„Za závorou existuje určité množství domů, třeba i více než sto, jsou tam jezera, zátoky, zahrady a celé je to neprůjezdné. Zjistil jsem, že taková komunita by měla vzniknout i u nás, v Česku. Prodal jsem tedy jeden ze svých domů a získal tak prostředky na kousek půdy, a pokud to stihnu, rád bych zde postavil něco hezkého a smysluplného,“ uzavřel se zasněným výrazem Jiří Adamec, který nejspíš v minulém životě nebyl režisér, ale stavitel.
