"Dům se tomu nedá říct, je to takový moderní styl chalupy," tvrdí Švandová o svém venkovském obydlí nedaleko Prahy. Je dílem rodinné kamarádky, nizozemské architektky Saskie Fokkemy, a je tedy přirozeně postaveno v holandském stylu. Podílel se na něm i hereččin manžel, projektový manažer Pavel Satorie. "Je to hlavně práce Saskie a Pavla, já jsem typ, který se v plánech moc nevyzná, neumí si podle nich výsledek představit a kecá do toho, teprve když vidí maketu," říká s úsměvem.
Téměř dva roky trvající stavba na pozemku o velikosti čtyři tisíce metrů čtverečních přinesla nakonec kýžený výsledek - praktické, světlé, vzdušné a pohodlné útočiště manželů i jejich návštěv. A to je přesně to, co známá herečka pro relax potřebuje.
Nejšťastnější je, že si oproti manželovým původním plánům vybojovala bazén. Není prý sice moc velký, ale když nestačí pár temp, pomůže protiproud. "Bez vody si to neumím představit, za prvé v létě moc nejezdím k moři, protože si chci od lidí odpočinout, a za druhé jsem rak, takže je to pro mě nezbytná věc."
Zvykala si na koupelnu bez dveří
Vtip chalupy, jejímž základem je ocelová konstrukce, kterou pokrývá dřevo, izolace a sádrokarton, je v tom, že se v ní chodí kolem dokola - z obývacího pokoje s kuchyňským koutem do ložnice a koupelny. Kolem dokola jsou také okna, která zajišťují dostatek světla. Herečka si podle nizozemského vzoru bydlení zvykla rychle i na fakt, že okna nemají záclony a že žaluzie používá jen v koupelně a v ložnici.
Koupelna je mimochodem průchozí a nemá dveře. I na to si musela zvykat. "Nejdřív mi vadilo, že je takhle otevřená, ale časem jsem přivykla. Co je pro mě ale hodně důležité a bez čeho bych si už vybavení koupelny nedovedla představit, je bidet. Mám ho na chalupě i v pražském bytě a je to velice příjemná záležitost," tvrdí.
Prostory, v nichž se herečka zdržuje nejčastěji, jsou obývací pokoj s kuchyňským koutem a terasa. Od kuchyně očekává funkčnost a pohodlnost. Osvědčilo se jí i spojení kuchyně s obytným prostorem a bar se židlemi. "Když přijdou hosté, člověk může vařit a přitom s nimi komunikovat, což je docela příjemné. Nechybí mi ani v pražském bytě. Jinak mám ráda, když je kuchyně skladná a nezabírá moc prostoru. Jen škoda, že ještě někdo nevymyslel, aby se trouby čistily samy. Ať je čistíte jakýmikoli přípravky, stejně jsou cítit."
Zajímavými designérskými prvky interiéru chalupy jsou železné sloupy natřené na černo či různé kovové vzpruhy. Ve spojení s převládající šedou barvou působí na první pohled trochu studeně, ale teplejší ráz chalupy zajišťuje dřevěná podlaha a barevné doplňky. "Mám ráda veselé barvy, takže se jimi snažím interiér oživit. Zrovna se rozhlížím po nějakém barevném konferenčním stolku a barevných polštářích."
Herečka má ráda moderní design. V době, kdy chalupu s manželem zařizovala, se o něj důsledně zajímala. V současné době se sama na sebe trochu zlobí, že se nechala ukolébat částečným zařízením interiéru a přestala se o něj zajímat. "Jakmile člověk chalupu alespoň zčásti zařídí, tak trochu zpohodlní. Teď bych ale chtěla vyrazit na nějaké výstavy. Navštěvuji je ráda, moderní design je totiž úžasný, má neuvěřitelné materiály i nápady."
Nechci být otrokem chalupy
Herečka našla za dobu obývání chalupy i několik jejích nevýhod. "Chalupa má jedno poschodí, kde jsou dva pokoje, jeden z nich je pro hosty, a také sklep. Myslím, že tyhle dvoje schody mohou být ve stáří problém. A taky jsme nemuseli mít vnitřní krb, stačil by bohatě venkovní a ušetřilo by se místo," vypočítává Švandová.
Problém vidí i v detailech, kterých si dřív nevšimla. "Myslím, že jsme neměli lakovat podlahy, protože se na nich dělají rýhy. Nebo jsme si měli lépe ohlídat, jestli jsou nohy od sedací soupravy nebo od židlí u stolu opatřené filcem. Hýbe se s nimi často a podlaha je od nich nejvíc poškrábaná. To jsou ale věci, na které člověk přijde až praktickým používáním."
Co se jí ovšem vyplatilo, bylo najmutí zahradníka, který přilehlou zahradu vymyslel přesně tak, jak si představovala. "Chtěla jsem zahradu, která by zapadala do kraje, zkrátka s ním srostla. A pak jsem si přála, aby byla udělaná tak, abych se o ni nemusela moc starat. Roste na ní spousta keřů a nenáročných stromů, kterým se daří v chladnější a větrnější oblasti. Občas si koupím nějakou kytičku a zasadím ji, ale jediné, co pěstuju, jsou bylinky. Nechci se stát otrokem zahrady a nakonec ani chalupy. Někdo to má rád, já mám ale chalupu k tomu, abych si odpočinula," přiznává.
I když je Jana Švandová na své chalupě spokojená a vždycky si tam příjemně odpočine, nechtěla by na ní žít pořád. "Člověk jakoby zleniví, začne na sebe kašlat, nemaluje se, nečeše, chodí v teplákách, navštěvuje místní hospodu a stává se z něj pomalu buran. Tohle nechci a proto musím vždycky zpátky do Prahy trochu se zkulturnit. O víkendech a přes léto ale buran jsem," uzavírá se smíchem Švandová.
