Nejprve bydlela s maminkou u prababičky v suterénním bytě ve Štěpánské ulici, kde žila šestnáct let. Významnou část svého života pak strávila v Karmelitské ulici, v nájemním bytě, pod nímž je teď jazzový klub U Malého Glena. Na čtyřicet let strávených na Malé Straně vzpomíná Jana velice ráda.
V domě byla vinárna U Vrtbovské zahrady a jen pár kroků to měla do zahrady samé, kam si chodívala číst, a do Malostranské besedy, která byla tehdejším centrem umělců. Ostatně často tam koncertovala. „Teď tam vládnou Italové a ti, co prostě mají peníze, a už tam není ta fajn atmosféra jako dřív,“ posteskla si zpěvačka.
 |
Životní etapa na levém břehu Vltavy skončila před jednadvaceti lety, kdy jí nový majitel bytu sdělil, že si bude muset najít jinou střechu nad hlavou. „Byla jsem zoufalá, na vlastní byt nebyly peníze. A půjčit jsem si taky neměla od koho, jazzmani totiž prachy nemají. A tak jsem vystěhování dál vzdorovala, pomalu jsem se ale připravovala na to, že skončím na ulici,“ vzpomíná Koubková.
Neštěstí se ve štěstí obrátilo, když dostala nabídku, aby se přestěhovala do menšího bytu ve čtyřpatrovém domě poblíž náměstí Míru na Vinohradech. Ačkoliv má téměř za rohem zastávku tramvaje i stanici metra a blízko restauraci, venkovní ruch velkoměsta k ní do bytu nedoléhá. A to ani v noci.
„Je to výborné, když člověk vystupuje v jazzových klubech a vrací se kolem půlnoci domů. Je to super, že ještě funguje metro a tramvaj. Jsem tady v centru. Nemusím si volat taxíka, protože z těch klubů snadno dorazím. Jsou to všechno určité výhody, za které se ale platí,“ vyjmenovala jazzmanka klady stávajícího bydliště, které má ale i slabiny. „Je to starý činžák, je tu vlhko a záchod mám na společné chodbě, ale jsem tu ráda!“
Z obýváku je i zkušebna
V jejím 2 + 1 je obývací pokoj s dřevěným mezipatrem, kterému dominuje staré pianino. Ačkoliv Jana tvrdí, že není pianistka, noty a akordy čte na výbornou, a tak si zahraje, co právě potřebuje. „Občas se sem vejdeme s celým kvartetem. Tady je pianista, tady kontrabasista a bubeník s cajonem,“ řekla zpěvačka o zkouškách své kapely Jana Koubková Quartet.
Nedávno s ní natočila videoklip k písni Blues (ne)ohrožené seniorky a Bugatti step. „Ještě nikdo neotextoval Bugatti step od Jaroslava Ježka, což je můj text, a oba videoklipy najdete na YouTube,“ pochlubila se všestranně zaměřená hudebnice, která si po celou dobu návštěvy zvesela prozpěvovala a sketovala.
Knihovna je její život
Největší místností je její pracovna, která je zároveň i ložnicí. Dominantou je rozsáhlá nástěnná knihovna možná s tisícem svazků. „Ta knihovna je vlastně můj život. Proto ty knihy nechci dát pryč, některé si chci ještě přečíst znova, protože když je člověk starší, má i jiný, zkušenější názor. Číst si svou knihovnu není špatné,“ zamyslela se Jana při pohledu na police prohýbající se pod vahou vzácných knih, mezi nimiž jsou i díla beatnické generace.
„Když tady byl v roce 1998 americký básník Lawrence Ferlinghetti, tak jsem ho políbila a měla jsem pocit, že líbám celou beatnickou éru, Kerouaca, Ginsberga...“ zavzpomínala muzikantka na zážitek, který se jí nesmazatelně vryl do paměti.
Vedle klasické literatury, encyklopedií a publikací z nakladatelství Jazzové sekce mají v knihovně čestné místo i knížky, které vydala sama – Recepty proti samotě, Zutí provádím s chutí, Básně z jazzové dásně a Koubkokvoky. Dolní regály jsou obsazeny sbírkou elpíček a cédéček. Samozřejmě že mezi nimi nechybí ani Janino nejnovější album Znění a snění.
Za největší nedostatek bydlení považuje Koubková od bytu zcela oddělenou toaletu. Ta je totiž na chodbě pár kroků od jejích vchodových dveří. „Jen ten záchod jsem sem chtěla dát, abych nemusela chodit přes chodbu, ale to nejde,“ odpověděla Jana na otázku, jestli má v plánu doma něco upravovat. „Jaképak úpravy? Tady je všechno tak akorát a já už nemám místo. Nový nábytek? Kam bych ho dala?“ Přesto život ve svém malém království miluje.
