Otec Miroslava Macka koupil dům z roku 1910 po válce. Líbila se mu jeho poloha. Domek stál u hřbitova, a to byla pro kamenosochaře, který se zaměřoval na pomníky, skvělá strategická poloha. Rodina Macků zde bydlela nepřetržitě a dle možností a také okolností dům přestavovala
Původní vzhled domu
Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2000 až 2001, kdy se dům kompletně modernizoval. „Například se připojilo matčino křídlo k domu,“ říká Miroslav Macek a zároveň doufá, že je to již přestavba poslední. „Ještě plánuji dobudovat atrium, několik sochařských prací dám ven a chci doplnit nějaký nábytek do nově zbudované Salla Tereny.
Architekty jsme odmítli
Interiér domu je kompletně navržen Miroslavem Mackem a jeho ženou Janou Blochovou. Majitelé se několikrát obrátili i na známé architekty, ale: „Vždy to byl průšvih, protože oni vám chtějí vnutit za vaše peníze své sny,“ vysvětluje Macek, který dům přestavěl směrem dozadu a dovnitř. Důvod je zřejmý. Kvalita a případný luxus má být dle pána domu uvnitř, a nikoliv venku.
Miroslav Macek má k architektuře blízko. Dokonce ji chtěl i studovat a dodnes se o ni zajímá. Chodí na výstavy, kupuje si odborné knihy a sleduje moderní trendy. Mimochodem ty nejnovější se mu prý vůbec nelíbí. Mackovi se postupně podařilo z původního domku se sedlovou střechou postavit vilu téměř loosovsky zaměřenou. „Byť ten jeho (Adolfa Loose) absolutní plán také nemusím, on je sice velmi zajímavý, ale když na jedné straně domu někdo promluví, tak je to na druhé straně slyšet.
Když jídelna, pak jedině renesanční
Macek ve vile záměrně navrhl každou místnost v jiném stylu. Na rozdíl od jeho paní, která chtěla mít vše sladěno. V přízemí je proto renesanční jídelna, ve které se prý nejlépe tráví. „Já absolutně nechápu, jak může mít někdo v jídelně moderní obraz s červenou skvrnou na zdi. Vždyť se jim musí stáhnout žaludek.“
Jídelna s renesančním příborníkem
Dominantou místnosti je pozdně renesanční příborník z ořechového dřeva - nákladně vyřezávaný. „Je to fascinující práce. Bohužel je k příborníku absolutně nemožné sehnat jakýkoliv další kus nábytku. Možná by se dala dokoupit nějaká truhla, která ale zase není příliš funkční.“ K příborníku se proto dodělal pseudorenesanční nábytek, který je minimálně zdobný. V renesanční místnosti navrhoval Macek jak vykládaný strop, tak vitráže do oken. Zajímavostí je i vrchní zdobení dveří, které tvoří čela postelí vídeňské novorenesance.
Renesanční jídelna je kromě knihovny současně propojena i s velmi moderní kuchyní. Toto spojení vytváří velmi zajímavý kontrast. U současného kovově modro-šedivého vzhledu kuchyně stojí slavná konvice Alessi od designéra Michaela Gravese, na základě které Macek dodělal celou kuchyň, jež je barevně i stylově oddělena od celého domu. V kuchyni je známý gurmán nejpyšnější na výsuvné police, do kterých umístil kuchyňské roboty a další přístroje. Ty jsou propojeny s elektrickou zásuvkou, tudíž se s nimi nemusí manipulovat.
Koupelna a Salla Tereně
V přízemí se kromě jídelny, kuchyně a knihovny nachází také rozlehlá koupelna a ještě nezařízená Salla Terena. Koupelna je postavena přesně na míru majitele a jsou z ní díky prosklené stěně fantastické výhledy do zahrady. Zvláště pak na sousedící jezírko, jehož hladina přesně koresponduje s hladinou vody v zapuštěné vaně. Další zajímavostí koupelny jsou velké mramorové desky, kterými je koupelna obložena. Samozřejmostí je kromě jakuzzy a sprchového masážního koutu i stolek se sklenicemi na šampaňské.
Z koupelny lze přes halu vstoupit do Salla Tereny, jejíž podlaha je celá z traventínu, kterým je současně obložen i krb. V Salla Tereně se zatím nacházejí pouze umělecká díla. Jako například socha básnířky Saphó či krajiny žáků Julia Mařáka. Ze kterých by Macek - co by sběratel - jednou rád uspořádal výstavu. Prý s tím v Česku někdo začít musí.
Dle slov Miroslava Macka je na Salla Tereně nejkrásnější výhled do zahrady. A ten je díky obrovským okenicím opravdu impozantní. Do zahrady ještě přijde socha v životní velikosti, 170 centimetrů vysoký pískovec. „Je to krásná dívka s dlouhými vlasy v rozevláté říze a v ruce bude držet bronzovou misku se světlem. Samozřejmě nikoliv funkčním,“ dodává se smíchem Macek, který je vášnivým zahradníkem na plný úvazek.
Zahradníkem na plný úvazek
„Jakmile vypukne jaro, jsem dvanáct hodin na zahradě. Dva a půl tisíc metrů čtverečních dá hodně práce, zvlášť když máme tisíc stromů a keřů.“ Otec Miroslava Macka pěstoval na zahradě velké množství zeleniny, kterou musela celá rodina jíst a zavařovat. „Vždy jsem si říkal, že až bude zahrada moje, zařídím si vše jinak. Plánoval jsem si okrasnou zahradu, která bude pouze pro potěchu oka a duše. Jo pro potěchu, to je, ale práce je také hodně,“ přiznává.
Důvtipně ukrytý televizor
Dům ale nezařizoval pouze Miroslav Macek. Na současné podobě se také podílela jeho žena Jana Blochová. Ta vtiskla podobu hornímu patru, ze kterého se vchází na terasu se žulovou dlažbou. Celé patro je velmi světlé a dokonale sladěné. Veškerý nábytek je vyroben na zakázku dle návrhu Mackovy ženy. Všechen nábytek je bílý. Jen některé části jsou vyplněny světlým hedvábím.
Nejdůmyslnějším kouskem nábytku je skříň se zabudovaným televizorem. „Nemám rád televizi jako takovou, ale zde je zabudovaná ve skříňce, která se pak zavře, a nevypadá to tak příšerně,“ pochvaluje si Macek. „Na televizi se vůbec nedívám. Mám ji jen na promítání filmů. Ve všech šuplících jsou DVD a nebo videokazety.“
Na patře je také koupelnička s velmi zajímavým kulatým oknem a nádherným výhledem. Další místností je klasický dámský budoár se sklopnou dvoulůžkovou postelí a stolkem se zabudovanou toaletkou. Poslední místností je ložnice, dle Macka až puristická.
Na rozlehlé zahradě je stále co dělat.
Ačkoliv má Miroslav Macek pěkný byt v Praze, do metropole se stěhovat nehodlá. V Zábřehu na Moravě je naprosto spokojen. „Je zde překrásné okolí, lesy a nádherná příroda. Celý život jsem zde žil. Mám tu spoustu kamarádů, znám zde každé místo. Je to krajina mého srdce.“
