Jako mladá dívka zhlédla Janick film Clauda Leloucha Začít znovu. Brzy se jí podařilo vypátrat místo jeho dějiště - záhadné městečko ležící v Sommské zátoce v Pikardii na pobřeží La Manche. Při nejbližší příležitosti se tam plna očekávání vypravila.
Psal se rok 1977, všechny domy na nábřeží byly na prodej a cizí návštěvník tu vyvolával asi takový rozruch jako mimozemšťan. Janick však tomuto neobvyklému místu naprosto propadla a rozhodla se koupit jeden z domů s výhledem na zátoku.
Janick si pochvaluje, že z ložnice, salónu i pracovny má výhled na zátoku
"Byla jsem jednoduše očarovaná," vzpomíná, "pohled na vodu mne velice uklidňuje, a to je jedna z věcí, které mi v rušné Paříži vždycky chyběly. Jenže tohle není ledajaká voda. Řeka tu přechází v moře a naopak; živly, fauna i flóra se navzájem doplňují. Takových míst mnoho nenajdete."
Tenkrát byly místní reality ohodnoceny směšnou částkou, a tak za neuvěřitelných 100 000 franků (tedy asi 375 000 korun) koupila Janick vlastně dva domy v jednom.
Přední sekce s okny na nábřeží pochází z přelomu 17. a 18. století. Původně sloužila jako rezidence majetnějším občanům městečka, jehož historie se váže až k vítězným tažením Viléma Dobyvatele do Anglie.
Úzkého prostranství mezi domy využili nájemníci k vybudování točitého schodiště. Díky prosklené střeše proniká dovnitř vždy dostatek světla.
V této části domu byl také objeven tajný průchod do sousedství. Podle rafinovaného rozmístění zrcadel (díky nimž světlo prostupuje celým domem) a štukových detailů na stropě i stěnách Janick soudí, že dům byl vystavěn jako důmyslná skrýš pro milenku vlivného měšťana.
Druhá část domu, orientovaná do zadní ulice, má nepoměrně nižší stropy a skromnější dekorace. Jeho přízemí, kde bývala pobočka banky, se později proměnilo v kuchyni.
Z postele s nebesy poslouchá Janick před usnutím šumění moře
Jako vášnivá kuchařka totiž považovala Janick právě tuto místnost za nejdůležitější, a proto první energii a peníze investovala právě do její přestavby.
Na tehdejší dobu velmi nezvyklý byl její záměr umístit velikou pracovní desku doprostřed prostoru. O několik desítek let později se stalo právě toto řešení jedním z hlavních rysů moderních kuchyní.
I obrazové dekorace ladí s prostředím zátoky
Místo je silnější než lidé
Již od prvního momentu měla Janick jasno, že musí respektovat jak původní podobu domu, tak i jeho okolí. Většina nábytku tak pochází z bleších trhů a doplňuje starobylý charakter interiéru.
Při volbě barev měla designérka na paměti kontext zátoky. Proto se rozhodla celý dům vymalovat krémově šedou, po vzoru písku lemujícího zátoku. "Když jsem se tohle snažila vysvětlit malířům, měli mě za blázna," směje se.
Celému interiéru dominuje krémově šedá a bílá, tedy barvy typické pro okolní krajinu
Vždy měla ohledně své profese jasno a po čtyřiceti letech je ve světě designu jako doma. Již jako osmiletá aranžovala maminčino oblečení do imaginárních ‚výloh‘, vyráběla koláže z obrázkových časopisů a ze všeho nejraději malovala.
Později uspěla ve výběru na jednu z nejprestižnějších pařížských univerzit zaměřených na umění.
Prostorné koupelně, která je přístupná z obou částí domu, dominuje stylová vana
Janick Schoumacher* 1947 Vystudovala pařížskou École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs. Poté pracovala jako redaktorka časopisu o bydlení 100 idées (100 nápadů), na pozici kreativní ředitelky ve společnosti Kenzo (8 let) a porcelánky Gien (17 let). Dnes je na volné noze a dále spolupracuje především s většími firmami (např. s výrobcem textilních doplňků Jacquard Francais). Sestavuje výlohy pro jejich hlavní pobočky v centru Paříže, připravuje katalogy a prezentace na veletrzích. |
Stěny ložnice zdobí oblíbené obrázky člunů
V nejhornější části domu zbudovali majitelé pracovnu, z níž je vidět na celou zátoku
