Chtěli jsme nejen poznávat místní kulturu a regiony, ale také si vyzkoušet autentický italský život. Už tehdy jsme si řekli, že bychom tu jednou mohli žít – i když se to zdálo jako hodně vzdálený sen.
Po návratu do Česka jsme začali podnikat. Otevřeli jsme italský street food a začali připravovat italské rizoto pod značkou Na italské farmě. V té době se nám narodil Ernest a se starší Patricií jsme už tak měli dvě děti. Potřebovali jsme začít znovu. Následující čtyři roky jsme tvrdě pracovali a šetřili na náš sen – život v Itálii. Mysleli jsme to opravdu vážně a tak chodila Patricie do italské školy v Praze, aby se snadněji naučila italsky.
 |
Rok hledání
Přestože jsme Itálii znali velmi dobře, hledání toho pravého místa jsme vzali zgruntu. Měli jsme několik klíčových kritérií: dostupnost škol a vzdělání pro děti, dobré spojení s větším městem, moře do hodiny jízdy a blízkost letiště. Vytipovali jsme si několik lokalit a začali jezdit. Nemovitosti jsme hledali hlavně přes portály Idealista a Subito. Každou dovolenou jsme naplánovali tak, abychom stihli kolem deseti prohlídek domů. Celkem jsme podnikli pět takových cest.
Nakonec jsme se rozhodli pro Toskánsko. Pokud chcete v Itálii to nejlepší ze všeho, je to ten správný region – takový koncentrát celé Itálie. Skvělé jídlo, víno, kultura, krásná města, nádherná příroda, moře, hory, a dokonce i lyžování. Nic tu nechybí. Na samotný dům jsme měli spoustu požadavků, ale ten pravý jsme našli mezi dvěma městečky (borghi) Peccioli a Palaia.
Před nastěhováním ale bylo potřeba spoustu věcí opravit a připravit. Dům měl tři apartmány, které byly ve špatném stavu, a dva z nich jsme chtěli hned začít pronajímat na dovolené. Práce bylo víc než dost. Jak najít řemeslníky? Jak podnikání s pronájmem udělat legální?
První rada? Jděte do baru! I přes naši lámanou italštinu jsme se nebáli a šli jsme. V Itálii je bar něco jako kavárna s jídlem a zároveň místo, kde se dozvíte všechno důležité. Okamžitě nás přivítali a začali nám radit. Postupně jsme získávali všechny důležité informace a všechno jsme se vlastně učili znovu.
Jak bydlí Češi v zahraničíZveřejněný příběh odměníme knihou. Pošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE
|
Například – jak si otevřít živnost? To v Itálii znamená najít commercialistu – tedy daňového poradce, který má ale mnohem širší působnost a dokáže hodně pomoct. Legalizace všech dokumentů, přihlášení k pobytu a otevření živnosti na agroturistiku nám trvalo necelý měsíc a stálo asi 600 eur (15 tisíc korun). A tím to zdaleka nekončilo. Museli jsme přihlásit všechny energie, vyřídit trvalý pobyt, zdravotní pojištění, otevřít bankovní účet, najít školu a školku pro děti a řídit rekonstrukci apartmánů. Každý krok byl náročný a každý z nich by vydal na vlastní příběh. S úsměvem to ale jde lépe.
Všichni kolem nás jsou velmi ochotní nám pomoct. Každý úředník, každá instituce nebo třeba sousedé jsou na nás milí a vždy dobře radí a pomáhají.
První sezona
Naše první sezona pronajímání se povedla skvěle. Měli jsme oba apartmány téměř každý den obsazené. Přijíždějí hosté z různých zemí, ale také naši kamarádi a přátelé z Česka.
U domu máme velkou zahradu, a protože je pozemek členitý a plný olivových stromů, pořídili jsme s domem rovnou dva starší traktory a menší bagr. Pánové tu tak mají svůj technický koutek, a někteří nás dokonce přemluvili, aby si mohli „trochu zabagrovat“. První rok jsme sklidili 450 kilogramů oliv a měli z nich 30 litrů olivové oleje. Je to samozřejmě rodinný „poklad“.
Nejlepší návštěvy. Podívejte se, jak zajímavě bydlí Češi v zahraničí |
Děti si zase oblíbily želvárium. Původní majitelé nám předali dům i se šesti suchozemskými želvami, takže jsme jim postavili nový výběh pro větší pohodlí. Děti si ve škole i školce zvykly na desítku. Nejlepší známka je tu totiž deset. Až na to, že do školy se v našem regionu chodí také v sobotu, z čehož moc nadšené nejsou. Na druhou stranu, škola je vždy jen pět hodin, takže odpoledne patří kroužkům a sportu.
Večer pak pořádáme „Pizza Night“, tedy večery s pizzou. Pizzu jsme původně péct neuměli, ale teď už za námi chodí na rychlokurz i italské sousedky.
Místa je tu opravdu hodně a lokalita je ideální, a tak jsme k urychlení turismu otevřeli menší glamping Agriturismo Tuscany Time. Přes různé platformy k nám přijíždějí i nadšení kempaři.
Jak se cítíme dnes?
Po roce v Itálii můžeme říct jediné – bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme kdy udělali. Cítíme se tady skvěle, i když to rozhodně není vždy snadné. Děti si krásně zvykly a dnes už mluví italsky s lehkostí, kterou jim můžeme jen závidět. Celá rodina tu žije klidněji, zdravěji a hlavně společně, mnohem víc než dřív.
Ještě nás čeká spousta práce, ale máme pocit, že jsme konečně tam, kde máme být. Život v Itálii určitě není pro každého, ale pro nás rozhodně ano.
