Také industriální styl může působit útulně...

Také industriální styl může působit útulně... | foto: Archiv soutěže Interiér roku

Industriální styl mužům vyhovuje, nepotrpí si na zbytečné dekorace

  • 21
Romantika se dnes v bydlení příliš nenosí, industriální styl ano. Na masivní nástup „industriálu“ dnes reagují i výrobci doplňků, koupelnového či drobného nábytku.

Obdiv k industriálnímu stylu lze spojit s nástupem zájmu o lofty, který přišel už v padesátých a hlavně šedesátých letech minulého století. Jenže zatímco loftové byty dosahují v bývalých průmyslových objektech v cenách takřka astronomických výšek (a dokonce i ty v novostavbách, které se jen jako lofty tváří), industriální styl si mohou dopřát i majitelé panelákových bytů.

Majitelé se společně s architektem dohodli, že oproti původnímu návrhu ponechají dvě boční stěny (v koupelně a na toaletě) v původním „betonovém“ stavu.

Kromě kovu totiž patří k typickým prvkům tohoto stylu i beton, a toho je přece v panelácích spousta.

Beton jinak s oblibou nahrazuje betonová stěrka, k posledním módním trendům patří i použití roxorových drátů na výrobu nábytku či doplňků, stoupá také obliba nejrůznějších továrních svítidel. Chybět nesmí ani kůže na čalouněném nábytku, ovšem nesoucí stopy používání.

Kdo najde na půdě nebo někde na internetu ke koupi starou lampu nebo nějaký jiný průmyslový „artefakt“, může si s pomocí speciální barvy, takzvané kovářské, dokonce vyrobit zajímavý kousek do interiéru sám.

Jak výrazný je dnes industriální styl, lze vidět dokonce i v koupelnách, kde poslední veletrh ISH ve Frankfurtu nad Mohanem na jaře tohoto roku předvedl doslova záplavu černé barvy, která vytlačila klasický chrom.

V industriálně laděných interiérech se většinou nesetkáte se zdobnými dekoracemi, zato snadno poznáte, zda majitele zajímají motorky, kola či počítače. Používané materiály se snadno udržují. Architekti přiznávají, že tyto interiéry navrhují zejména pro muže.

Fotogalerie

Jak na beton

V panelových bytech lze při zařizování za betonovou stěrku ušetřit, často stačí jen odstranit tapety: „Je paradoxní, že se v moderních interiérech vytvářejí novodobé imitace betonu a na druhé straně ve starých panelových domech, také za nemalé peníze, naopak beton lidé pracně zakrývají perlinkou a štukovými omítkami,“ konstatuje architekt Michal Janků.

Jeho rada je proto jednoduchá: klidně jen stěny očistěte, někdy takto postačí ponechat jen jednu stěnu, a rázem máte základ pro industriální styl, který preferují zejména muži.

Efektu betonové stěrky na stěnách svého domova můžete docílit i sami. Na stěnu ji nanesete s pomocí hladítka s kulatými rohy určeného na benátský štuk.

Další možností je použití betonové stěrky nebo nátěru s efektem přírodního surového betonu s jeho charakteristickou strukturou. Ta dodá interiéru industriální vzhled a dávku originality. Aplikaci zvládne i laik.

Už název barvy, Beton efekt, dává tušit, co bude výsledkem nové výmalby.

„Pro útulnější efekt doporučuji betonovou stěrku jen na jednu stěnu. Jde o poměrně výrazný prvek v interiéru a vyplatí se jej aplikovat právě v jedné části dané místnosti, třeba za televizí, nebo naopak za sedací soupravou,“ radí designérka Alexandra Dýcková. Na takovou proměnu interiéru vám vystačí jeden kbelík s objemem 10 litrů.

Naopak betonovou stěrku se vyplatí svěřit odborníkům. Díky tloušťce přibližně 1,5 mm ji lze aplikovat téměř na všechny druhy podkladu včetně sádrokartonu, navíc je možné ji probarvit na desítky odstínů barev.

Na podklad stačí nanést speciální cementovou stěrku, aby vznikla hrubá vrstva. Přibližně po 24 hodinách se nanese další část cementové stěrky, která se takzvaně ugletuje do konečné podoby. Pak se přelakuje.

„Můžete ji dokonce aplikovat i na nábytek nebo sklo, jen musíte v takovém případě použít ještě mezivrstvu,“ vysvětluje Josef Němec ze společnosti Luxusní povrchy.

Vhodný podklad pod betonepox je flexibilní lepidlo a síťovina.

Vzhled betonu může dostat dokonce i koupelna nebo podlaha, jen se místo betonové stěrky použije betonepox. Jde o velmi tvrdou epoxidovou stěrku, která je i bez lakování (doporučuje se CC-PU ochranná vrstva laku v matném provedení) odolná vůči vodě, a to i mořské. Lak se používá na podlahách pro zvýšení čistitelnosti povrchu.

Kdo chce dosáhnout „betonové dokonalosti“, může si pořídit z betonu i vypínače nebo umyvadlo či pracovní desku. Mladí designéři ze studia Gravelli přišli s řadou nápadů, kde lze beton použít, a dokonce vymysleli průsvitný beton!

Pro šikovné ruce

Industriální styl se neobejde bez odpovídajících svítidel. Dnes je už na trhu obrovská škála výrobků ve stylu starých továrních lamp za velmi dostupné ceny, ale pokud někdo objeví nějaký zajímavý kousek, ať už jde o lampu nebo starou pracovní židle či jiný průmyslový „artefakt“, může si jej sám upravit.

K industriálnímu stylu patří původní vzhled kovu s matným surovým povrchem. Jednou z možností pro úpravu je kovářská barva. Její specifičnost spočívá v obsahu malých částeček železité slídy, která napodobuje hrubý a hluboce matný povrch železa. Alkyd-uretanové složení zajišťuje vysokou mechanickou odolnost s dlouhou životností, takže takto natřenou židli nebo podnoží stoličku nikdo „neokope“.

Povrch je nutné nejdříve přebrousit drátěným kartáčem a očistit od zbytku prachu a barvy.

Pak lze neředěnou barvu snadno nanést, zaschne za dvě hodiny.

Pokud nanesete tři nátěry kovářské barvy, je nábytek chráněný proti korozi i v exteriéru.

Barva se neředí, jen je nutné nejprve povrch přebrousit drátěným kartáčem a očistit jej od zbytku prachu a barvy. „Výhodou kovářské barvy je také to, že velmi rychle zasychá. Druhou vrstvu tak lze aplikovat už po dvou hodinách,“ radí Vladislav Vlček, odborník na barvy ze společnosti Primalex.

Pokud potřebujete natřít černou barvou i staré radiátory, kamna nebo kouřovody, pak se doporučuje barva odolávající vysokým teplotám. Na výběr je Žáruvzdorná kovářská barva nebo Žáruvzdorná barva (to je oficiální název). Rozdíl? Jen ve vzhledu, ta první vytváří hrubý a matný vzhled, zatímco druhá varianta zůstane polomatná a hladká. Opět platí, že barvu není potřeba ředit.

Retro série – rámeček vypínače z bílé keramiky v industriálním stylu vydává i charakteristický „cvakavý“ zvuk.

Historie loftů

Obliba loftů začala v padesátých až šedesátých letech v New Yorku na Manhattanu. Do opuštěných továrních hal se v důsledku hospodářské krize nastěhovali umělci, hlavně sochaři, malíři či muzikanti s mizivými příjmy. Bývalé industriální objekty zařizovali podle svých potřeb. Factory, nejslavnější loftový prostor, vytvořil Andy Warhol, který v něm použil i stříbrné tapety.

Vedle továrních hal se pro lofty využívají také mlýny, pivovary, sýpky, trafostanice či doky. Pro rekonstrukce jsou vhodné zejména budovy se skeletovým a železobetonovým, nikoliv stěnovým konstrukčním systémem, protože u nich lze poměrně snadno provést potřebné úpravy, hlavně vložit patra s ložnicemi či pracovnami.