„Tenkrát se to tak nebralo, in bylo bydlet v paneláku na sídlišti a domy v centru města byly kolikrát tmavé a zanedbané,“ vysvětluje Hudečková. „Ale když jsem později hledala bydlení, ať už k pronájmu, nebo ke koupi, padla mi tahle čtvrť do oka. Je tu blízko do centra, hned u domu mám Riegrovy sady, spoustu obchodů, kaváren a trhy na Jiřáku,“ dodává.
Byt, do kterého nám dala nahlédnout, koupila v době, kdy byly ceny nemovitostí nízké, jako investici a sama bydlela s partnerem, režisérem Jurajem Herzem, v pronájmu v nedaleké ulici. „Do toho pronajatého bytu jsme při rekonstrukci investovali dost peněz a chtěli jsme si to odbydlet,“ vysvětluje.
 |
Po smrti partnera už se sem přesunula sama, ale Herz jí ještě stihl byt schválit. „Měl hrůzu z výšek, tak nejdřív vletěl na balkon a vykřikl: Musí se tu postavit zděné zábradlí, abych neviděl ven, jinak to nepřežiju,“ směje se Martina. Byt je vybudován z půdy a velkou výhodou bylo, že byl důmyslně vyprojektován architektem.
„Každý den mu žehnám za ty úložné prostory, kterými je byt vybaven,“ pochvaluje si herečka. „Je tu využit skutečně každý milimetr prostoru, ať už na šatní skříně, nebo na jakési šuplíky, do kterých se vejde opravdu všechno, včetně lyží,“ vypočítává spokojeně.
Do bytu krásně zapadá i kuchyň, nadčasová a koncipovaná tak, aby v prostoru nerušila a majitel si ho mohl zařídit podle svého vkusu. Její součástí byl i bar s židličkami, ale ty Martina zlikvidovala. Jednak se jí to nelíbilo, navíc má ráda pohodlné posezení a barové stoličky jí připadaly krajně nepohodlné. Původní stěnu baru využila na pověšení obrázků a dekorací, jichž je ostatně plný byt.
„Nejsem zastáncem studeného moderního bytu, kde jsou holé zdi, byt musí vyjadřovat osobnost majitele, měl by o něm promlouvat,“ vysvětluje. „Moje srdcovka je trojrozměrná fotografie mě a Juraje, vyrytá ve skle. Nechal ji udělat v Thajsku, mám to moc ráda,“ ukazuje svou oblíbenou dekoraci.
Z chodby rovnou na gauč
Kuchyňská linka je součástí velkého otevřeného prostoru, který se návštěvníkovi otevře hned za vchodovými dveřmi, v bytě totiž není předsíň. „Nejdřív jsem z toho byla nesvá, to, že se vejde rovnou do obýváku, jsem viděla jen v amerických sitcomech. Vadilo mi, že tu bude vidět na kabáty a boty, ale zvykla jsem si a neměnila bych,“ tvrdí herečka.
Obývací pokoj je tím pádem opravdu velice prostorný, vejde se do něj jídelní stůl, sedačka i velký konferenční stolek plný pohoštění pro návštěvy. Nepřehlédnutelnou dominantou je vzácný barokní sekretář, rodinný poklad, který s Martinou putuje po všech bytech. „A nevěřili byste, jak je praktický, má spoustu zásuvek, úložných prostor na cokoli, včetně lahvinky dobrého pití,“ směje se hostitelka.
Co ale ocenila při první návštěvě bytu nejvíc, je velký balkon s krásným výhledem do vnitrobloku plného stromů, které ovšem nebrání výhledu až do Suchdola. Sedět na něm při skleničce dobrého vína a pozorovat západ slunce je jejím velkým potěšením, tedy pokud zrovna nehraje v divadle.
Vedle častých návštěv kamarádů jí dělá společnost kovová soška vrány, která jako originální strašák brání náletům nevítaných ptačích vetřelců. Balkon je plný květin a krásné výzdoby, která však na zimu mizí a objevuje se díky majitelčiným šikovným rukám zase na jaře.
Bez knih to nejde
V bytě nechybí knihovna se spoustou knih, bez kterých si Martina život neumí představit, na horní polici má místo i několik cen Juraje Herze. Zaujme i velká americká lednice v netypické červené barvě.
„To byl dárek od Juraje, miluji led, dávám si ho téměř do každého nápoje, a protože už byl takový, koupil rovnou celou lednici, jejíž součástí je i výrobník ledu. Když jsme ji vybalili, trochu jsme se lekli toho stříbrného zdobení, s tím jsme úplně nepočítali, ale nakonec se nám to zalíbilo, je to prostě naše Las Vegas lednice,“ usmívá se Martina.
Byt má dvě koupelny, jednu menší se sprchovým koutem, kterou používají i hosté, kteří zde přespávají, a druhou velkou s vanou, jež přímo navazuje na Martininu ložnici.
Ta je zařízena v romantickém duchu, jsou tu i plyšáci. „Ne, nejsem ještě tak infantilní,“ vyprskne smíchy herečka. „Ale máme v rodině malé děti, které mě často navštěvují, a jejich největší potěšení je skákat mi po té pečlivě srovnané posteli a hrát si s plyšáky, což jim s radostí dopřávám.“
Další, menší pokoj slouží jako pracovna, i když Martina přiznává, že nakonec většinou skončí s notebookem na pohodlné sedačce v obýváku. „Ale mám tu i rozkládací křesla, a tak to tu slouží i jako druhá ložnice pro návštěvy,“ vysvětluje a na závěr dodává: „Celkově jsem se s tím bytem sžila, je mi tu dobře a doufám, že si ho ještě dlouho ve zdraví užiju.“
