Jen pár kroků od lázeňské kolonády Luhačovic stojí budova, která už devět desetiletí patří k nejvýraznějším symbolům města. Provoz zahájila právě před 90 lety, tedy v roce 1935. Společenský dům býval srdcem lázeňského společenského života a stále si zachovává kouzlo doby, kdy se tu psala historie lázeňské elegance.
Funkcionalistická perla
Na západním břehu řeky Šťávnice, přímo na Lázeňském náměstí, stojí jedna z dominant luhačovického lázeňského areálu, hotel Společenský dům. Tuto lázeňskou funkcionalistickou perlu navrhl významný pražský architekt František Roith, postavená byla v letech 1933 až 1935.
Roith připravil hned tři varianty, jednu s plochou střechou, která měla ve střední části patro s pokoji. Podle tohoto návrhu se i stavělo. Hotel neměl nabízet další velké ubytovací kapacity lázní, ale zejména zlepšit možnost společenského vyžiti v lázních. A tak je tomu doposud. Hotel nabízel hned čtyři velké sály, kde mohly hrát různé orchestry, což nemá obdoby.
Realizace stavby navázala na původní regulační plán Dušana Jurkoviče, který budovu na tomto místě naplánoval již o mnoho let dříve. Budova stojí ve svahu obklopeném lesem, který přirozeně zadržuje vodu. Už v době výstavby se myslelo na chytrá řešení. Systém čerpadel dodnes zajišťuje, aby voda z okolních kopců Společenský dům neohrožovala.
Geniální rekonstrukce lázní v Luhačovicích vás nadchne. Podívejte se |
Stavbu komplikovaly také prameny minerálních vod vyvěrající přímo na staveništi! Bylo nutné prameny zaslepit, vodu odvést mimo parcelu a celý prostor upravit tak, aby už zpátky nepronikala. Návštěvníky lázní nesměla stavba rušit, materiál se proto navážel jen pozdě večer, nebo brzy ráno.
V dobových dokumentech se tato stavba označuje za nejmodernější svého druhu v Evropě. Projekt hotelu vznikl i díky velké iniciativě ředitele lázní Františka Hohause, který bohužel zemřel ve věku nedožitých 44 let těsně před dokončením Společenského domu.
Střípky z historie
Stavba je kompozičně pevně spjata s řešením přilehlého lázeňského náměstí a harmonicky zapadá do urbanistického celku. Architektonicky jde o objekt s výraznými funkcionalistickými rysy, přesto však působí velmi klasicky. Roithova tvorba zde ukazuje sepětí s předválečnou modernou, monumentalismem a jemným smyslem pro detail, který je blízký stylu art deco.
Zatímco reprezentativní společenské prostory jsou řešeny s noblesou a elegancí, ubytovací část ve vyšších podlažích působí čistě a účelně. Budova se zachovala ve vysoké míře autenticity. V interiérech najdete původní nábytkové vybavení, dobová svítidla i původní kvalitní materiály jako ušlechtilé kovy, keramické obklady či mozaikové dlažby.
Chaloupka jako z pohádky není z perníku, ale ze dřeva. Hosté ji milují |
„I když je architektura Společenského domu strohá, architekt Roith ji rozbil barvami. Pestrobarevná výmalba dodávala prostoru život. Část této původní malby dodnes zdobí strop schodiště vedoucí do vinárny Domino a připomíná eleganci meziválečného období,“ říká Vladan Černý, ředitel Společenského domu.
Právě vinárna Domino v přízemí Společenského domu zažila tehdejší zlatou éru. V 50. a 60. letech tu byla restaurace pro pasanty a večery patřily hudbě, tanci a dobrému vínu. Během sezony se před vchodem tvořily dlouhé fronty, protože v Luhačovicích nebylo mnoho míst, kde by se tančilo.
„Vystupoval zde mimo jiné zpěvák Láďa Kerndl a aby se hosté dostali dovnitř, pomohla někdy i drobná ´pozornost´ číšníkovi. Boxy vinárny s původními zadními vstupy vytvářely intimní atmosféru, která k místu patřila,“ dodává Vladan Černý. V tomto směru měla vinárna Domino v době první republiky mnoho společného právě s pražským tanečním sálem Boccaccio.
Z minulosti do současnosti
Společenský dům dal lázním zcela nové možnosti. Nabídl nejen velký sál, ale i řadu dalších velkorysých prostor určených pro kulturní a společenský život lázeňských hostů.
„Původně se zde hosté nejen stravovali, ale také se bavili, vzdělávali a sportovali. Koncerty, knihovna s čítárnou, kulečník v saloncích nebo ping pong, to vše sem přinášelo živý ruch a radost ze setkávání. Na svou dobu šlo o mimořádně moderní stavbu, včetně unikátní vzduchotechniky, která dokázala v letních měsících přirozeně ochlazovat prostory,“ doplňuje Vladan Černý.
Kolonáda v Luhačovicích nově září barvami, obnova stála přes sto milionů |
Společenský dům dnes nadále plní svou původní funkci: slouží jako centrum společenského života a zároveň jako jídelna pro hosty, kteří nemají stravování přímo ve svém ubytovacím zařízení. Ubytování je možné v několika pokojích, které poskytují jednoduché, ale pohodlné a cenově dostupné zázemí.
Ve velkém společenském sále se pořádají velkolepé plesy Lázní Luhačovice pro více než 800 hostů, koncerty, kongresy i slavnostní akce. V roce 2009 hostil Společenský dům významnou událost, takzvanou ministeriádu během předsednictví České republiky v Evropské unii.
V prostorách Společenského domu se natáčel také seriál Četnické humoresky. Hned vedle Společenského domu najdete i zajímavost, pítko Nový jubilejní, které je vybaveno fotobuňkou a spouští proud minerální vody automaticky při vstupu do pavilonu.
Díky své výjimečné poloze naproti lázeňské kolonádě a centrálnímu parku vytváří Společenský dům nezaměnitelnou atmosféru. Je to symbol lázní, místo, kde se setkává historie s přítomností, kulturní tradice s moderním provozem. Nabízí prostor pro nezapomenutelné zážitky, ať už přicházíte za tancem, konferencí, dobrým jídlem nebo jen pro chvíle klidu v inspirativním prostředí.
První republika a její hříchyPodzemní taneční sál Boccaccio (jméno dostal po slavném autorovi Dekameronu) se otevřel hostům v roce 1927 stejně jako hotel Grand hotel Bohemia, v jehož podzemí jej najdete. Je plný umělého mramoru, zlata a křišťálu. Zatímco odpoledne zde bývaly taneční čaje, kam chodily matky s dcerami, večer se Boccaccio proměnilo v hodně rozverný pánský klub, v němž ovšem nechyběly slečny... V době socialismu si zde zase dopřávali velmi divoké večírky straničtí funkcionáři i zahraniční hosté. I proto se zde po rekonstrukci sálu natočil nejeden film o „pokleslé morálce“ první republiky, například Anděl s ďáblem v těle a další. O kvalitě práce řemeslníků první republiky svědčí například původní podlaha z dřevěných kazet, z nichž každá se skládá z devíti různých druhů orientálního dřeva. Podlaha je na dřevěném roštu, aby „pružila“ a nohy tanečníků se tolik neunavily. Přežila i obrovskou povodeň v roce 2002, kdy bylo Boccaccio plné vltavské vody… |
