Ilustraci se Eliška Podzimková začala věnovat už v dětství. „Máma je výtvarnice, s bráchou jsme s ní pořád něco vyráběli, třeba meče ze dřeva, předměty z hlíny, ale dělala i kreativní workshopy pro děti a učila na základní umělecké škole,“ směje se Eliška. Po základní škole přemýšlela, jestli má pokračovat na gymnázium nebo na uměleckou školu Hollar, a tak zakotvila Na Pražačce, jediném gymnáziu s výtvarnou třídou, které vystudovala i její maminka Veronika Podzimková. Ta se věnuje scénografii a loutkovému divadlu i ilustracím dětských knih.
V druhém ročníku Elišce diagnostikovali Hodgkinův lymfom, nádor v posledním stadiu, a Eliška se nastěhovala na onkologii do Motola. Do školy se vrátila po roce a půl a dostudovala ji částečně individuálně. „Náročné byly zejména matika a fyzika, ale naštěstí mi pomohla máma a sehnala vysokoškoláky, kteří se mnou látku doháněli,“ vzpomíná Eliška na svých šestnáct let.
