Autoři projektu, architekti Michal Kuzemenský a David Macháček, se s takovými klienty ještě nesetkali. "Přišli a měli představu, že by se jejich dům mohl podobat autobusové zastávce, kterou město plánovalo postavit nedaleko jejich parcely."
Neboli jednoduché, neokázalé a nekomplikované. Takovou měli představu. "Po dlouhém vstupním rozhovoru jsme zjistili, že to sice musí být jednoduchá, ale velmi romantická autobusová zastávka," vzpomíná Michal Kuzemenský.
Jinak však zadání znělo jednoduše: dvougenerační dům, který však musí nabídnout vlastní pokoje i dalším dvěma generacím. Architekt Kuzemenský si chtěl nejdříve na vlastní oči prohlédnout místo a okolí, kde se rodina rozhodla stavět.
"Vše jsem prošel i s nejstarším členem rodiny, který měl na zahrádku silnou citovou vazbu. Parcela na kraji Karlových Varů pro něho byla útočištěm, místem klidu, kde se stýkal s přáteli a přes léto pobýval. Nechal jsem si přímo od něj vyprávět, co má rád, co pro něho znamená každý strom, který tu roste. To, jak projekt přijme, bylo důležité pro mě i jeho rodinu," tvrdí Michal Kuzemenský.
Dům, který architekt navrhl, proto respektoval jak podmínky nevelké a přitom romantické parcely vklíněné mezi rodinné vily a zahrádkářskou kolonii, kolem níž se vine rušná silnice i oblíbená pěší trasa do lesoparku, tak také rodinné vazby. Snažil se akceptovat rozvolněnou okolní zástavbu, kde najdete vily, ale také garáže, park i starý hřbitov.
Nakonec byl hodně odvážný. Na další schůzku s celou rodinou přivezl místo skic rovnou hotový 3D model. "Tohle chci," rozhodl se dojatý muž s více než osmi křížky. Projekt totiž respektoval jeho milované stromy. A hned si "vykolíkoval” podle plánu plochu domu, stoupal si na štafle, aby viděl, kam opravdu z oken navrženého domu uvidí. Zda architekt neslibuje nesplnitelné.
Dům pro čtyři generace
Aby zůstala zachována co největší plocha zahrady, podlouhlý hranol se ocitl co nejblíže k severnímu okraji lichoběžníkové parcely se vzrostlými břízami, za nimiž se téměř ztrácí. Oken je tu však minimálně, právě kvůli hlučné silnici. Byť je na sever nejlepší výhled – do údolí města a dále na Krušnohoří.
Tento rozpor architekti vyřešili jedním velkým oknem prolomeným i do střechy domu, kolem něhož chodí obyvatelé každý den po schodech a které propouští denní světlo až do přízemí. "Celému domu to dodává vzdušnost a prostor," říká Michal Kuzemenský.
Stejně funguje ”provokativní” půlkulaté okénko na schodišti v části pro nejstarší generaci. Výstup do patra si přece jen občas vyžádá odpočinek, tak proč jej nespojit s pěkným výhledem. Když se dům před čtyřmi roky stavěl, nebyl pro seniory problém schody vyjít. Dnes už občas použijí tzv. sklápěcí schodišťové křeslo, které je snadno vyveze nahoru.
"Pro dům bylo podstatné navrhnout jeho odlišné vnímání z různých vzdáleností. Zadní fasádu domu – severní - jsme pracovně nazývali ´zapomenutá´. Celek je jen tušený za rastrem bříz, které byly od počátku chápány jako součást fasády," vysvětluje Michal Kuzemenský.
Při chůzi tak můžete objevovat jednotlivosti, jak postupně prosvítají břízami. "Obraz je analogií na zarostlé monumentální romantické lázeňské vily. Je to oblíbené téma Trnkovy Zahrady: poetické dobrodružství za zdí,” dodává.
Dům "žije” především z jižní strany, která směřuje do zahrady. Protože jde vlastně o rodinný viladům, není zde jediný vstup, ale hned několik. Vzniklo zde dlouhé zápraží, které supluje venkovní terasu. Ovšem v podobě intimní součásti domu, kde je důležité soukromí. "Z jihu má být kolemjdoucím člověkem dům chápán jako periferní domek, jako součást chatařské kolonie,” tvrdí architekt Kuzemenský.
Dům pojal jako bariéru chránící jižní zahradu před hlukem. Podélná dvoutraktová dispozice řeší odstínění obytných částí přízemí od rušné komunikace. V severním traktu jsou umístěny obslužné prostory - sklady, koupelny schodiště a chodby - v jižním všechny pobytové místnosti. Objekt je příčně rozdělen na dvě bytové jednotky, se společným průchozím vstupním prostorem.
Výrazná červená barevnost posloužila na severní fasádě k vnímání celého objemu stavby za břízami, z jihu představuje červená barva dialog s chatařskou kolonií.
Výjimečný dům pro výjimečnou rodinu
Smysl pro humor, láska k přírodě a výjimečné rodinné vztahy - takový je tento dům. Dokazuje to třeba přístup k všetečným dotazům sousedů, kterým na začátku stavby podoba prvního podlaží s řadou stavebních otvorů doslova zamotala hlavu. "To budou garáže,” smáli se budoucí majitelé.
Teprve když přibylo druhé podlaží, bylo jasné, že o garáže nepůjde. Právě v patře jsou pokoje pro tři děti, jejich partnery a potomky. "Losovali, který pokoj komu připadne, pak připláceli na svůj díl,” objasňuje úžasné vztahy, které v čtyřgenerační rodině panují, architekt Kuzemenský.
Zatímco generace 80+ (letos zde budou slavit dokonce devadesáté narozeniny) a 50+ žije v domě trvale, mladí přijíždějí pravidelně na návštěvy.
Zajímavý byl i výběr stavebních firem. Kdo nechtěl respektovat požadavek na uchování stromů, ten měl smůlu. Interiéry však architekti ponechali zcela na majitelích. Klienti dostali na centimetry promyšlený vnitřní rozvrh domu, navrhovat nábytek či povrchy však Michal Kuzemenský pokládal v tomto konkrétním případě za nemístné. "Očekávali jsme zabydlení a dotvoření domu klientem. A tak se také stalo,” konstatuje.
Velmi citlivě se přistupovalo také k zahradě domu. Návrh i proces stavění byl zcela podřízen její nedotknutelnosti. Respekt patřil nejen vzrostlé "hodnotné zeleni", ale i tzv. náletové, ke všem bizarním a útulným zákoutím zahrady.
technické údajestudie a projekt: 2004 realizace: 2006 statika: Ivan Beneš plocha parcely: 776 m2 zastavěná plocha: 154 m2 užitná plocha: 235,3 m2 obestavěný prostor: 1087m3 Konstrukce domu: zděná s keramickými stropy. Dům je nepodsklepený s plochou bitumenovou střechou. Délka celého objektu: 25,7 m, šířka 6,25, výška římsy v nejvyšším bodě nad terénem 7,35 m |
autorIng. arch Michal Kuzemenský Absolvent Fakulty architektury ČVUT Praha. V roce 1994 zakládá s Janem Šépkou skupinu Nová Česká Práce a také otevírá vlastní projekční kancelář. web: www.myarchitekti.cz výstavy knihy |