„Každopádně záměr to nebyl. Nejsem myslivec ani nimrod. Ty parůžky u vchodu jsou jen designérská drobnost. Vážně!“ směje se Jiří Ryšavý, majitel neotřelého objektu.
„Nechtěli jsme modernu, ale domek, který bude respektovat okolní malebné vesnické prostředí a využije prudčeji se svažující terén pozemku s úžasným výhledem do údolí,“ vysvětluje.
S tímto požadavkem se před lety Jiří s partnerem obrátili na architekta Tomáše Podrázského, který je pozvolna posunul ke stávající podobě domu. „Je to poctivý profesionál. Přijel se podívat na náš předchozí dům, aby měl jasno o našem stylu, pak obhlédl nový pozemek. Až poté jsme začali plánovat,“ přibližuje Jiří cestu k novému obydlí.
Výhled jako úžasný dar
Majitelé si původně vysnili bungalov. „Ten nám však architekt rozmluvil. Nejen proto, že by ve svahu skoro ,zmizel’, ale především kvůli tomu, že by zanikl zmíněný výhled. Nakonec jsme souhlasili s patrovým domkem,“ vysvětluje majitel nápadité a praktické řešení.
Do domu v kopci se ze severní strany vstupuje do horního patra a po schodech se sejde do hlavní obytné sekce. Tu tvoří kuchyň, jídelní část, obývací pokoj a zimní zahrada s výstupy na terasu. Stejně podstatný jako zasazení stavby do okolní přírody byl výběr materiálů.
„Od začátku jsme věděli, že tu má dominovat dřevo, kámen, cihly, sklo. Jednoduše přírodní materiály, což architekt kvitoval s nadšením, jakož i náš souhlas s tím mít na střeše pálené tašky,“ popisuje Jiří a dodává: „Nadchl nás celou koncepcí a navíc i pojetím prosklené jižní části, především pochozí terasy, jež přechází do zimní zahrady.“
Vzhledem k tomu, že není vytápěná, stala se pro obyvatele místem, kde se bez deky posadí začátkem podzimu či na jaře. Jejich kočka i všeliké rostliny si tu však libují.
Historický nádech v moderním pojetí
Ačkoli nejde o historický objekt, ale o novostavbu, způsob použití tmavého dřeva (smrk mořený, odstín palisandr) připomíná fortelné zpracování typické pro naše předky. Díky nápaditosti architekta Podrázského pak získal dům i prvky minulosti.
„Mě okouzlilo, že navrhl otevřený prostor obou pater až po sedlovou střechu, takže jsou přiznané trámy i dřevěné obložení. A maximálně se mi líbil jeho nápad vytvořit galerii, která překrývá část onoho prostoru, tam mi pak vytvořil pracovnu,“ vysvětluje Jiří s nadšením.
Právě prostřednictvím odkrytého krovu, svorníků a sloupků se do domu vloudila jistá rustikálnost. „Napřed jsem se tmavé na trámech bál, ale zbytečně. Prosklené prostory vše vyvažují a tmavá dává prostoru určitý klid. Nicméně z něj nedělá klasickou chalupu či roubenku,“ pochvaluje si Jiří. Štěstí měl investor i na šikovného tesaře z okolí.
Čtení od sklepa po střechu
Prostorově velkorysé obydlí o užitné ploše 165 m2 disponuje řadou originálních nápadů. Jedním je bezesporu knihovna, která opticky prostupuje z přízemí skrz galerii do patra. „Geniální myšlenka, tou si mě pan Podrázský totálně získal! Už proto, že vedle ve sloupu jsou nenápadně umístěna krbová kamna a sloup též prostupuje nahoru, což působí efektně,“ upozorňuje majitel objektu.
Na spodní i horní část knihovny ze světlejšího dřeva je výhled z prostorné sedačky, která dělí přízemí na část kuchyňskou a jídelní a odpočinkovou. Relaxačně totiž působí už pohled na knihy.
Podstupně schodů vedoucích do patra zdobí černo-bílá keramika, což dokonale ladí s dubovou nášlapnou deskou i tmavým zábradlím. „Můj nápad,“ usmívá se Jiří, který tady, v lokalitě Praha-východ, žije s partnerem a zmíněnou kočkou.
Hájovna se po rekonstrukci probudila k životu, rodina si ji užívá |
Elegance a luxus
Čtyři roky bydlí tito tři v domě, kde vesměs převládá nábytek z dubové dýhy či ratanu s doplňky v převážně jemných pastelových barvách. Jiří adoruje uklidňující barvu „mint“ a vysvětluje: „Nejsme pro exhibici značek a nutně nevyhledáváme drahé věci, záleží nám na kvalitě. A také na vyznění, které se nám musí líbit.“
Dům vytápí podlahové topení (napájené z tepelného čerpadla), proto je tu jen několik kusových koberců. Mnohem nápadnější je umístění obrazů, které má tak trochu „zámecký nátisk“.
„Uskupování ve stylu galerie se nám líbí. Přitom nejde o originály ani světové tvůrce. I tady bylo podstatné, aby nám zarámované plakáty něco říkaly, oslovovaly nás. Dalo to docela práci je vyhledat, byť na úžasném e-shopu,“ konstatuje Jiří.
Obrázky dostaly obyčejné černé rámy, ale zrcadla, i ta koupelnová, si vyžádala rámy stříbrné. „Rozmar? Kdepak, drobné historizující prvky,“ říká majitel.
Budiž světlo… A je!
Barevně nejodvážnější je prosvětlená ložnice, z níž se vychází do zimní zahrady. Do neutrální černé jsou tu laděny alespoň doplňky, například světla.
„Ta jsem kompletně vybíral sám. Chtěl jsem osvětlení zajímavé, nikoli módní, ale moderní. A zase ne příliš industriální. Černá drátěná svítidla mi padla do oka, takže máme jednotný a jednoduchý styl všude,“ vysvětluje.
Z „hájenky“ mají skvělé moderní bydlení. Ale z ulice vás to nenapadne |
S černou korespondují i antracitové rámy hliníkových, na míru vyráběných oken a francouzských dveří. „Černé doplňky jsou i v pracovnách, v jídelním koutě… U nás se vlastně barevně žádná divočina nekoná, tedy kromě Vánoc. Platí to i pro provedení kuchyně, to je typická ,konfekce’. Přece jen jsme měli limitovaný rozpočet, který se musel hlídat,“ upřesňuje Jiří Ryšavý.
Do kuchyňského koutu v bílém matu se podařilo před očima návštěv schovat spíž. Stejně šikovně je pod schody ukryta komora.
Naše doma je i bez střechy
Decentní a stejně útulná jako interiér a jeho vybavení je rovněž zahrada domu, kde funguje nejen koupací jezírko, ale také hodně využívaná terasa. Tady se v letních měsících žije, odpočívá, griluje… a v permanenci bývá i pohodlná houpačka.
„Jediný trabl je, že máme na zemi dřevoplast, takže ve dnech, kdy nastane opravdové horko a slunce svítí naplno, podlaha pálí do nohou. Je sice bezúdržbová, ale tohle je její odvrácená stránka,“ připouští Jiří.
K domu sice vede příjezdová cesta a také obecní vodovod, ovšem v této části obce zatím bohužel nefunguje kanalizace. Proto musí mít objekt vlastní septik.
„To je asi jediný diskomfort. Že tu není plyn, nám zas až tolik nevadí… Ale víte, co mi doopravdy vadí? Že nemáme na zahradě třešeň, já totiž třešně miluju! Zahradníci nám sem sice jednu zasadili, ale jen jakousi japonskou, okrasnou, tedy bez plodů. Tohle prostě musím řešit. Zatím asi v nejbližší prodejně ovoce a zeleniny,“ tvrdí Jiří s nadsázkou.
