Proč vést dlouhé řeči o větrání, vždyť stačilo vždycky jednoduše otevřít okno, řeknou si mnozí. Jenže mezitím se změnila situace, okna jsou těsnější, takže nedochází
k přirozené výměně vzduchu netěsnostmi. Navíc kvůli vysoké ceně energií se mnozí snaží větrat co nejméně. Takže se ve vzduchu v místnosti hromadí škodlivé oxidy uhlíku a další zplodiny z vaření plynem, u starších budov dokonce radon, formaldehydy z nábytku i pachy z čisticích prostředků.
V porovnání s dřívějším způsobem bydlení je proto zřejmé, že větrání by se němělo nechávat náhodě. Zvláště v místnostech, kde se nejčastěji používají plynové spotřebiče, jako je kuchyň, anebo v koupelně, kde vzniká velké množství páry, je třeba na častou výměnu vzduchu myslet. Už jenom proto, že se tím zabrání vzniku alergií a plísní.
Přirozené větrání je nejlevnější
Nejjednodušší a nejlevnější je větrat krátce a intenzivně. V zimě zhruba na 5 minut, v létě na 25 až 30 minut. Za tuto dobu by se měl kompletně vyměnit vzduch v celém bytě.
V létě odborníci doporučují také větrat během noci nebo časně ráno, aby se zdi ochladily a mohly plnit svoji akumulační funkci. Během horkého dne pak zchlazují vnitřek bytu.
Základní chybou je vyklopit v zimě okenní křídlo do polohy větrání na delší dobu. I když je škvíra jen například šesticentimetrová, dokáže propustit až 130 m3 vzduchu za hodinu, což je příliš. (Jeden obyvatel bytu potřebuje větrání s intezitou kolem dvaceti až 30 m3 za hodinu, tam, kde se kouří, je potřeba tuto hodnotu zvýšit asi o dvacet metrů krychlových). Při stálém otevření ventilace hrozí v zimě prochladnutí parapetů, okenních rámů, okenních špalet a překladů a provlhnutí vysráženou vodou. V takových místech se časem mohou začít tvořit plísně.
Dokonalé okno umožní výměnu vzduchu
Po prvním nadšení z prvních dokonale utěsněných oken se ukázalo, že každá mince má dvě strany. Mnoho lidí po rekonstrukci svého domu zjistilo, že sice ušetří za energii, ale zato jim začínají vlhnout zdi v koupelně či kuchyni. V současné době už poučení výrobci nabízejí pro svá okna systémy, které umožňují prostup čerstvého vzduchu. Nejlevnější řešení počítá s tím, že se v části okenního profilu usadí tenší těsnění, takže okno „těsní hůře .
Podle odborníků je však potřeba pro každou příležitost určit individuálně velikost škvíry. Tento způsob větrání totiž závisí na tlacích na opačných stranách domu, síle větru a výšce podlaží. Protože se prakticky všechna okna vyrábějí na míru, měl by v každé solidní firmě být k dispozici odborník, který je schopný podobný výpočet provést.
Výrobci také mají možnost osadit okna celoobvodovým kováním, které umožňuje takzvané mikrovětrání. V jedné z poloh se okno povolí v rámu a vznikne štěrbina, kterou se do místnosti dostává vzduch. Okna opět musí být umístěná proti sobě.
Někteří výrobci oken také používají okenní mřížky nebo klapky, které je možné otevírat nebo přivírat podle potřeby. Tyto mřížky však mohou okno prodražit řádově až o tisíce korun. Nepatrně zmenšují plochu skla, na druhou stranu je však možné řízeně zvětšovat a zmenšovat proud vzduchu podle ročního období, teploty a síly větru.
V novostavbě pozor na vlhkost
S problémem větrání souvisí i vlhkost. Dříve se vlhkost z místnosti vysrážela na skle a odtokovým kanálkem vytekla ven, případně se sklo jednoduše utřelo. Zbylá vzdušná vlhkost se vyvětrala netěsnými okny. V současné době je tomu jinak. Dokonalé zasklení zajistí, že skla nejsou tak studená jeko u starého jednoduchého zasklení, proto veškerá vhkost zůstává v ovzduší.
„Zvláště v novostavbách se musí s intenzivním větráním počítat. Dnes se staví příliš rychle, stavba přes zimu nevymrzne. Z malty, lepidel a jiných čerstvých stavebních materiálů se do místnosti dostává neuvěřitelné množství vody, upozorňuje Vladimír Beneš z firmy VKS, která se specializuje na montáž vzduchotechniky. „To nejmenší, co pro zdravé bydlení může člověk udělat, je koupit alespoň vlhkoměr, aby věděl, v jakém prostředí vlastně žije, dodává Beneš. Malý a přesný digitální vlhkoměr například od firmy Bionaire lze koupit asi za tisícikorunu. S koupí by se nemělo otálet hlavně tam, kde se začínají objevovat jakékoliv odchylky od normálu - orosené dlaždičky, okenní skla nebo dokonce začínající projevy růstu plísní.
Jsou ale i byty, kdy je problém opačný. Například tam, kde je ústřední topení, bývá relativní vlhkost nízká. „Zatímco lékaři doporučují udržovat vlhkost mezi 40 a 55 procenty,
v panelácích bývají tyto hodnoty daleko nižší. Vinu na tom mívají často ale i sami obyvatelé domu, protože místnosti přetápějí, uvádí Vladimír Beneš. (viz box a nákres).
Kolik vody se vypaří
Člověk: lehká aktivita: 30 - 60 g/h
středně těžká práce 120 - 200 g/h
těžká práce 200 - 300 g/h
Koupelna: koupel ve vaně 700 g/h
sprchování 2600 g/h
Kuchyně: vaření 60 - 1500 g/h
denní průměr 100 g/h
Pokojové květiny: 5 - 10 g/h
Rostliny v květináči: 7 - 15 g/h
Co je to relativní vlhkost
Na teplotě prostředí závisí, kolik vlhkosti obsáhne metr krychlový vzduchu. Například při +30 °C obsahuje kubík vzduchu 30,3 gramu vody, při -20 °C je to jen 0,9 gramu. V praxi se však tohoto nasycení dosáhne jen zřídka, jde jenom o určité procento z maxima. Toto procento se označuje jako relativní vlhkost.
Z uvedeného pro praxi vyplývá, že při pokojové teplotě obsahuje vzduch určité množství vody, pokud se však ochladí (například u okna či promrzlé zdi), musí se část vody vysrážet. Kdo tedy v zimě vyvětrá, „pustí do pokoje sušší venkovní vzduch a sníží tím i celkovou vlhkost v pokoji. Naopak - kdo má pocit, že má v místnosti příliš suchý vzduch a přitom pokoj přetápí, může relativní vlhkost zvýšit pouhým snížením teploty. Zdroj:Ikar
