Jiří vystudoval Střední rybářskou školu ve Vodňanech, ale od dětství ho zajímalo dřevo. Jak z hlediska materiálu, tak konstrukčního systému. A to nakonec vyhrálo – nestal se rybářem, ale srubařem.
Sruby se naučil stavět v Severní Americe. Pak se vrátil domů, doplnil si tesařský výuční list a založil firmu. A postavil první srub – pro sebe a svou rodinu.
„Tento srub je z klád o středovém průměru asi 30 centimetrů, dnes děláme sruby z klád ještě o něco širších o průměru 36 až 37 centimetrů. Snížili jsme také stropy – původně měly 2,9 metru, což je zbytečné, nyní děláme 2,7 až 2,75 metru, v závislosti na průměru klád. Z klád o menším průměru nestavím, je to pracnější, ale především stavba nevypadá tak dobře. Ovšem dřevo se lépe shání…,“ vysvětluje.
Jiří pochází z vesnice, manželka vyrostla v okresním městě Třebíč. Bydlela v paneláku a po určitou dobu v něm byla spokojená. Do srubu se stěhovali z přechodného bydliště v Brně. „Dnes se ženě více líbí v přírodě a pro děti je to určitě lepší prostředí a také bezpečnější, jsou pořád jako na prázdninách. Při dnešním shonu je třeba se čas od času zastavit a připomenout si, co místo k životu člověku a rodině dává.“
Srub je patrový, v přízemí je obytný prostor: kuchyně, jídelna, obývací pokoj, v němž rodina tráví společný čas. V přízemí je kromě vstupního prostoru ještě koupelna. Faktickým rozšířením obytné plochy je zde velká terasa, přístupná z obýváku.
Středem domu vede do patra dvouramenné schodiště s využitelným prostorem pod schody. V patře je koupelna, ložnice, dětský pokoj, šatna a odkládací prostor. Další úložný prostor pro sezónní věci je na půdě.
„Chodba nahoře je možná o trochu větší, než bylo nezbytné. Kdybychom ji zmenšili a integrovali naši šatnu do ložnice, pokoje by mohly být větší, stačilo by jen trochu upravit dispozice. Tady už nic nezměním, ale do dalších domů už byly tyto úpravy zapracovány. V patře je ještě má pracovna, kde pobývají často i děti, protože se jim líbí ‚malůvky‘ na papírech,“ dodává s úsměvem Jiří.
Teplo od krbu
„Krb jsme chtěli kamenný. Kámen jsem tedy nasbíral, ale krb jsem si nechal postavit. Chtěl jsem, aby vypadal lehce nedbale, aby kameny působily jako na sucho vyskládané. Samotný komín je stavebnice z keramických tvarovek. K vytápění slouží fan-coily (zařízení na bázi konvektoru určené k distribuci tepla) a radiátory. Podlahové topení nemáme a ani bych ho nechtěl. Stejně tak neuznávám termostaty, které v domě hlídají nastavenou konstantní teplotu. Člověk je přece živočich a tak, jako kolísá teplota venku, mění se i v domě. Ale to není diskomfort, není to špatně, je to přirozené. Ovšem dnes bych se rozmýšlel mezi krbem a kachlovými kamny, která mají setrvačnost při vyhřívání prostoru. Dobře by tu také fungovala klasická krbová kamna, která rychle vyhřejí dům a mají nízkou spotřebu dřeva. Případně by bylo možné rozvést horký vzduch z kamen po domě.“
V interiéru je stavba natřena tvrdým transparentním podlahovým olejem, venku byl použit opět olejový nátěr, ale probarvený. „Nyní bych možná nechal dřevo zcela bez povrchové úpravy. Takto jsem ho jednou natřel, dnes už to nedělám, protože to je taková nekonečná práce, byť jen každý zhruba třetí rok. Nechávám ho tak, protože se mi v poslední době líbí přirozená barva dřeva – šedá nebo zašedlá patina.“
I velký obytný prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem je takový sofistikovaný ring volný. A kolem krbu vede třeba stezka odvahy.
Kdybych stavěl znovu
Pokud by Jiří stavěl srub znovu, z hlediska koncepce, půdorysu či vnitřních dispozic by nic neměnil. Vymýšlel jej sám na základě svých znalostí technologických postupů (například vnitřní příčku je nejlepší umístit pod nosný trám) a snažil se interiér navrhnout co nejjednodušeji.
„Jednoduchost ve srubu znamená funkčnost. Nepříliš složité věci vždy fungují, v případě srubů to platí dvojnásob. Nemám rád členité domy. Sruby i roubenky měly vždycky nekomplikovaný půdorys – obdélník nebo čtverec – a mělo to své důvody. Členitost přináší problémy, některé principy jdou proti sobě. Je to sice možná výzva pro stavitele, zkusit něco nového, ale stavbě to neprospívá. I konstrukční systém lépe funguje, když máte čtyři až šest rohů.“
Uvažoval by však o jiném způsobu vytápění. „Pokud dlouhodobě nemrzne, stačí zatopit ráno a pak až odpoledne. Topení přes celý den nefunguje příliš dobře, protože je tu buď přetopeno, nebo musíme kamna dusit, což není efektivní. Možná bych srub také posadil výš. Určitou dobu jsem měl pocit, že je dům příliš utopený například oproti silnici, myslím, že mohl být ještě o půl metru vyvýšený. Ale s tím už nic neudělám, a také to není zásadní problém,“ dodává.
Technické ukazatele:
- Zastavěná plocha: 97,8 m²
- Užitná plocha: 86,7 m²
- Konstrukční systém: srub ze smrkové kulatiny, středový průměr 35 cm
- Ošetření stěn: olej, nyní už bez pravidelné údržby
- Teplo: krbová vložka s výměníkem a rozvodem do radiátorů, záložní zdroj – plynový kotel
- Projekt: Ing. Pavel Šedivý, Náměšť n. Oslavou, Jiří Přemysl Urban, Stropešín
- Realizace: Tesařství Jiří Přemysl Urban, www.ju-sruby.cz
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
