Při plánování domu kladli s manželkou Nikolou důraz na to, aby dojem zůstával stejný i po průchodu brankou. Hned za ní se vám naskytne pohled na sladěný domek, jehož obložení je stejně jako ostatní zařízení (nejen plot, ale i terasa včetně sloupů či přístřešky) vyrobeno ze sibiřského modřínu.
„Mohli jsme to nechat udělat třeba ze smrku a každé dva roky to natírat. Ale my jsme se rozhodli pro dražší variantu s vyšší životností než u našich dřevin. Přiznávám, bylo to i z lenosti – sibiřský modřín totiž můžeme nechat zrát a přirozeně stárnout a časem se při pohledu z ulice vše sjednotí.“
Netradičně začínáme příběh domu od konce – povídáním o zařizování interiéru. Pro majitele je totiž velmi důležité, že pocit zůstává neměnný i po příchodu dovnitř – některé detaily z exteriéru se opakují v chodbě a i po vstupu do srdce domu vnímáte krásu dřeva doslova na každém kroku.
V obytné části je podpořena například překližkovými detaily – na kuchyňský stůl bylo třeba slepit dvě desky, aby se dosáhlo požadované tloušťky, ale detail je stejný jako u knihovny nebo obývací stěny, a co nešlo přímo z překližkových desek vyrobit, bylo polepeno identickou hranou, aby dohromady vše hrálo.
 |
Nejen tento nápad vzešel z hlavy pražské designérky Romany Jaškové, kterou objevili v okruhu přátel. Právě její slabost pro severský styl, se kterým oba nadšeně souhlasili, dýchá ze všech koutů domu. Navrhla jim do interiéru praktický nábytek na míru i spoustu šikovných a promyšlených detailů, které uživatelům domu včetně dvou malých dětí, Alberta a Niny, dělají radost, usnadňují život a působí prakticky a harmonicky.
Do koupelny jim poradila ty nejobyčejnější bílé kachlíky, protože trendy věci se brzy okoukají, a také přišla i s tipem na dominantu obývacího pokoje – obraz od malíře Patrika Kriššáka. „Já jsem nechtěl žádné reprodukce bez duše. Raději jsem si pořídil něco jedinečného, v čem je umění a co má příběh.“ Papouška pak doplnila i menší „Trojka“ v čele chodby i další originální díla a signované umělecké tisky.
Jsme oba patrioti a tohle byla fajn koupě
V severomoravském městě, v němž s manželkou oba vyrostli a mají zde rodiny, se zhruba před deseti lety naskytl ke koupi pozemek s malým prvorepublikovým domkem, který mladý pár okouzlil. Koupili ho a pár let pronajímali.
Když se později rozhodovali, že se na místo sami přestěhují, zjistili, že investovat do oprav starého domu by bylo velmi neefektivní a že bude lepší ho zbourat a postavit nový. „Já jsem stará generace. Je mi proti srsti si půjčovat, zadlužit se na celý život a pak se třicet let bát, že onemocním nebo se mi rozbije pračka. Měli jsme se ženou jasno v tom, že do stavby se pustíme, až si to budeme moct dovolit, až na ni budeme mít peníze.“ Zároveň ale věděli, že budou chtít investovat do kvality, která jim vydrží na dlouho.
Přestože s Nikolou sdílí velmi podobný vkus, o stavebním materiálu ani jeden z nich předem jasno neměl. Zásadní roli při výběru nakonec sehrála rychlost výstavby. Přišel totiž moment, kdy na stavbu bylo našetřeno. „Nechtěl jsem dřevostavbu, která bude vyrůstat na místě a do dřeva během té doby může třeba napršet. Takže jsme vybrali montovanou, vyráběnou v temperované hale z co největších dílů, která se poskládá na místě a během dvou tří dnů je pod střechou.“
Luxusní život v praktickém domě u lesa. Majitel zpětně lituje jen jediné věci |
Druhé nejlepší rozhodnutí v životě byl výběr dodavatele
Ve hře nakonec byli dva dodavatelé, ale na jednoho z nich se občas objevily nespokojené reference ohledně různých nedokonalostí. Na druhého všichni naopak pěli chválu, jen připouštěli o něco vyšší cenu. „Tedy bylo na mém rozhodnutí, jestli jsem ochotný si za kvalitu připlatit, nebo ne. Měli jsme strašné štěstí, protože jsme si na první dobrou sedli. Přestože nás dělila nesmírná vzdálenost, proběhlo to úplně fantasticky. Jak stavba samotná, tak i následné servisní práce nebo kdykoliv bylo potřeba něco vyladit.“
Typizovaný projekt si nechali adaptovat na svoje požadavky (měnila se např. velikost oken a hýbalo se i stěnami, aby rozložení místností odpovídalo potřebám rodiny) a ve fázi, kdy se připravoval projekt, přišla do hry i zmíněná designérka Romana. Ani její návrhy a úpravy nebyl problém do něj ochotně zakreslit a finální návrh tak vznikal v těsné spolupráci s ní.
Firma dodala na klíč kompletní dům, investoři si sami zařizovali jen základovou desku a s pomocí lokálního tesaře pak přístřešek pro auta a zastřešenou terasu. „Za dokreslení přístřešku do projektu už jsme nic nedopláceli, to bylo v ceně.“
Viktor si chválí i výběr kvalitních a spolehlivých subdodavatelských partnerů a použité materiály – například osazená okna byla ve své době tím nejlepším na trhu a namísto sádrokartonu mají v domě fermacell, což před pěti lety ještě běžné nebylo.
„Takže když si člověk uvědomil, co všechno je u nich ve standardu, pochopil, že to za tu cenu stojí. V základu jsou totiž rovnou věci, za které si jinde nakonec připlatíte, a vůbec o nic se nemusíte starat. Vše běží podle dokonale fungujícího harmonogramu.“ Nadšení ze spolupráce z něj čiší i po pěti letech.
Každý, kdo staví, by měl mít zodpovědnost k danému místu
Viktor nechtěl typizovaný bungalov, ale s ohledem na to, že stavěl už ve středním věku a „tušil, že bude hůř“, ani patro. Velikost zastavěné plochy se ovšem odvíjela od blízkého vedení vysokého napětí, dokonce bylo ohledně vzdálenosti stavby třeba žádat o výjimku.
„Přizpůsobovali jsme se pozemku. Já dnes s nadsázkou říkám, že je to takový zahradní domek; nemá plochu ani sto dvacet metrů, ale ukázalo se, že nám to stačí. Jediné, co nám chybí, je šatna.“ Nikola ho ovšem doplňuje svým pohledem na věc – ta by uvítala spíše technickou místnost.
Syn bývalého starosty ale s ohledem na svou výchovu řešil ohledně vzhledu svého domu i otázku zodpovědnosti. „Když stavíte, je to závazek. Váš dům bude spoustu let ovlivňovat veřejný prostor. Mně se třeba líbí moderní architektura – jednoduchá, strohá, sklo, beton… ale to sem nejde. Když se podívám doprava, doleva, na tuhle ulici, tak bych se musel stydět, kdybych tu něco takového postavil.“
Zadáním tedy byl neokázalý dům, který má ducha, což se v očích jeho majitelů podařilo dokonale i bez moderních technologií. Jak Viktor se smíchem přiznává, kromě podlahového topení je jedinou další technologií automatická sekačka na trávu Pepina.
Stěhovat se budeme, až bude hotové všechno
Viktor odmítal žít v nedokončeném, s vyhlídkami na „až jednou“. Měl jasno: až bude dům, zahrada i plot. Protože s probíhající stavbou neměl žádné starosti, ve stejné době tedy zařizoval úpravu zahrady. Před plotem se nacházel třímetrový hluboký svah plný náletů, který bylo třeba vyčistit a zavézt. Kdysi dávno tudy totiž tekl potok, po němž tu zbylo vymleté koryto. Původní využitelný pozemek zahrady byl tedy o poznání menší než dnes.
Mladá rodina našla štěstí v jihočeské vesničce. Dřevostavba jim změnila život |
Zadání pro architekta znělo, aby mezi vším tím dřevem vznikla oáza, která bude působit jako divoká zahrada, jako by se o ni nikdo nestaral. To se podařilo dokonale. Na pozemku zůstaly staré lísky a vzrostlé ovocné stromy, ale zbytek plochy byl vybagrován, opatřen netkanou fólii, zavezen kůrou a nově osázen habry a dalšími rostlinami.
S počátkem léta se pak dlouhý šedý plot za bujnou zelení úplně skryje a směrem od silnice není na dům vůbec vidět. Rodina se tak cítí v moři zeleně dokonale odříznuta od okolního světa. „I když jsme ve městě, připadáme si jako v lese. Jak dům, tak zahrada splnily naše představy dokonale a stále nás baví tady žít. Ani po pěti letech bych na nich nic neměnil.“
Technické parametry:
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 134,39 m2
- Užitná plocha: 115,16 m2
- Dispozice: 4+kk
- Konstrukční systém: difuzně otevřený systém DIFUTECH® CLIMA PLUS
- Zdroj energie / teplo: krbová kamna, elektrické topné kabely – podlahové vytápění
- Větrání: přirozené, okny
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,16 W/m2K
- Autor arch. návrhu a projektu: A T R I U M, s. r. o.
- Realizace: 2018
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
