Tereza a Rudolf se pustili před třemi lety do rekonstrukce kuchyně a jsou s ní moc spokojeni. Jenže na ni navazuje obývací pokoj, zařízený ještě nábytkem po prarodičích.
Mohutnou stěnu doplňuje pohovka, z velké části překrytá dekou, aby nebylo vidět popraskané čalounění, a dvě robustní křesla v podobném stavu.
Jídelní kout je zase umístěný u zdi, takže při jídle se mohou dívat jen na stěnu. Odborník našel i několik technických závad. Mezi ty nejviditelnější patřily popraskané spáry mezi panely na stropě nebo špatně nanesená barva na zdi, kde je vidět, i jak stékala.
To jsou jen některé problémy, s nimiž si museli poradit designéři Štefan Šulek a Tomáš Procházka, nové tváře týmu pořadu Jak se staví sen (vysílá Prima 26. dubna v 21:20 h).
Kámen na podlaze je praktický?
Když mladý pár před třemi lety renovoval kuchyň, musel zazdít jedny dveře, aby v kuchyni vzniklo aspoň nějaké pracovní místo. Mezi kuchyní a obývákem však zůstal široký průchod. Jen o něco menší vstup je hned vedle a vede na chodbu.
Dva průchody vedle sebe, ale každý jiný, samozřejmě nevypadají dobře. Autoři proměny si s tím přesto v rámci úprav poradili. Umístili sem velké posuvné dveře. Kolejnice, v nichž se pohybují, nechali instalovat přes celou délku místnosti. Jen na majitelích tak záleží, zda dveřmi zakryjí vstup na chodbu, nebo do kuchyně.
Dveře jsou natřené černou barvou, lze tak na ně kreslit a psát křídou. Nahradí hned několik nástěnek, které zde mladý pár měl na vzkazy. Za pár let je k malování ocení i potomek. S křídou padající na zem by problémy být neměly.
Na podlahu totiž zvolili Štefan Šulek a Tomáš Procházka pravý italský mramor, metr čtvereční přišel téměř na dva tisíce korun. Celkem tak stála podlaha – včetně pokládky - šedesát tisíc korun.
"K přednostem přírodního kamene patří, že je každá dlaždice originální. Neopakuje se stále jeden vzor jako třeba u laminátu," říká Tomáš Procházka. Štefan Šulek zase vyzdvihuje jeho jednoduchou údržbu a prakticky neomezenou životnost.
"Pár tady bude mít jídelní stůl, a když z něj něco upadne nebo se rozlije, snadno se to setře a nikde nezůstane žádná skvrna. A až přijde přírůstek do rodiny, bude se takových nehod stávat více," říká designér.
A co argument, že je kámen tvrdý a studený, což nejsou zrovna vhodné vlastnosti tam, kde poleze po podlaze malé dítě? "V místě, kam umístíme sedačku a kde také bude dítě lézt, položíme na mramor koberec," vysvětlují shodně autoři proměny.
Kvůli jednoduššímu úklidu natřeli stěny omyvatelnými dekorativními barvami. Nejprve však museli seškrábat a odstranit původní nepovedený nátěr, pak podklad vyrovnali a napenetrovali, aby měl ve všech svých částech stejné vlastnosti.
Zvolili barvu s plastickým povrchem připomínajícím pomerančovou kůru. Práce s ní není složitá. Na plochu se nanáší takzvaným natahovákem a válečkem se vytváří samotná struktura. Jen je třeba válečkem pohybovat v jednom směru, aby byl povrch kompaktní.
Tento podklad pak designéři nechali vymalovat do tyrkysového odstínu. Spáry na stropě vyplnili šlehaným tmelem, vyrovnali a strop vymalovali na bílo.
Zůstala televize i staré židle
Tereza s Rudolfem si před nedávnem koupili novou televizi a přáli si, aby ji designéři nevyhazovali. Ti ji ponechali a překvapivě dali druhou šanci i jídelním židlím a některým dvířkám ze staré stěny.
"Podle nás je škoda kupovat nové, protože tady máme staré, tedy ještě dobře vyrobené věci s kvalitní dřevěnou dýhou, kterých je škoda se zbavovat," říká Tomáš Procházka. U židlí přesto nechali nově očalounit sedáky, dvířka stačilo dokonce jen přetřít voskem. A jsou jako nová.
Designéři zcela změnili umístění nábytku v místnosti. Posezení už není uprostřed pokoje, ale přestěhovalo se do rohu k oknu. Bílá pohovka má polštáře ze stejné látky jako jsou sedáky na jídelních židlích. Je dost velká, aby si na ni posadili při sledování televize tři lidé, jeden člověk se na ní i natáhne.
V zrcadle nad jídelním stolem se odráží celá místnost, to majitelé ocení, až miminko poleze po obýváku
Sedačku doplňuje ještě taburet a houpací křeslo. Pokud si mladý pár pozve návštěvu, mohou si pohodlně povídat.
Tento kout opticky odděluje od ostatní místnosti světlý závěs. Zakrývá nejen stěnu s okny a balkonovými dveřmi, ale také část plné zdi. Tím, jak moc závěs roztáhnou či zatáhnou, si budou majitelé regulovat množství světla v místnosti.
Na sedačku navazuje vysoká knihovna a plné skřínky nabízející úložný prostor. Další odkládací plochu poskytuje nízká skříňka, na níž stojí televize. Její nový bílý korpus doplňují právě stará dýhovaná dvířka.
"Dřevo nám tvoří zajímavý kontrast vůči jednobarevné bílé ploše na nábytku a tyrkysové zdi," nabízí Štefan Šulek vysvětlení, proč je použili.
Nízká skříňka pak plynule přechází v lavici u jídelního koutu. Na ni se vejdou dva lidé, a když se přidají tři původní jídelní židle, u stolu může sedět pět lidí. Jak jídelní, tak konferenční stůl vybrali designéři kulatý.
Nad jídelním stolem je zavěšené zrcadlo, v němž je vidět skoro celý pokoj. Podle autorů proměny se to bude páru hodit, až potomek poleze po místnosti. Budou ho mít stále na očích, byť by seděli zády do obýváku.
"Základní koncept této místnosti byl využít věci, ke kterým mají majitelé vztah. Díky nim nebude pokoj sterilní a neosobní, jak bývají v obchodech s nábytkem," nabízejí designéři další pohled na nový interiér.
Originální však může být i nový nábytek. Příkladem je třeba lustr vyrobený z recyklovaných PET lahví nebo bylinková zahrádka nasvícená LED diodami, které v čase mění svou barvu, tím prý podporují růst bylinek.
NákladyStavební práce 39 500 Kč Celkem 211 413 Kč |