U ségry to vyřešili tak, že nejmenší místnost je ložnice, pak obývák a největší je dětský pokoj pro 2 holky.

Teda úplně vidím sebe, jak jsem ráno rozespalá, lezu z postele a nohou se zaháknu o to provazové madlo na šuplíku a letím rovnou hlavou na stůl.

K ideálu má ten dětský pokoj pochopitelně daleko, jenže nežijeme v dokonalém světě a tisíce lidí s dětmi a nízkými příjmy, kteří žijí v pronajatých bytech, bydlí vesměs mnohem hůř, jenže o tom se v rubrikách a časopisech o bydlení nepíše.

To jen tak na okraj k obvyklé kritice, která nestane pod každým článkem o rodině s dětmi, která se snaží nějakým způsobem přizpůsobit svým potřebám maličký byt...

Mne by tedy děsilo to množství ostrých rohů, zvlášť když se holčičky, jak píše maminka, často pošťuchují. A lézt na jednu postel přes druhou taky nepokládám za dobré řešení.

Tohle neni pokoj pro dve deti. Nemaji vubec prostor na hrani. Zajimalo by me, co maji rodice za loznicci a jestli by nebylo lepsi pokoje prehodit.

Otázka je, jak v tomhle prostoru umístit dvě postele tak, aby se k nim šlo dostat. Takže na ložnici taky nic moc.

Boj o každý centimetr... Logicky vyplynula tato varianta, pro dvě malé děti asi to nejlepší. S přibývajícím věkem holčiček to už bude větší problém.

na pohled hezke ale velmi nebezpecne. Ty ostre rohy na zabrane...tohle bych si nelajznul.

To mě přesně napadlo na první pohled.

Hezké to je, ale jak se leze na tu horní postel? Asi přes tu spodní, ale to by mi tam vadila ta postranice.

jednak - a jednak třeba v noci "skočí" tomu dítěti na spodní posteli na nohy....?

Jako vypadá to pěkně, co taky na tom prostoru vykouzlit. Dle článku jsou holky malé, tak není problém. Horší to bude za 10 let. Já si myslím, že každá bude chtít mít nějaké to soukromí a tady to jaksi nebude možné.

Tak se holt rodiče přestěhují. 10 let je dlouhá doba.