S dílem jsou spokojeni tvůrci, ale hlavně ti, pro které se to všechno dělalo, tedy Rebeka a Zachariáš. Oba pokoje jsou součástí bytu ve funkcionalistickém domě z roku 1939 od architekta Josefa Blechy.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
Majitelka bytu a zároveň maminka obou dětí paní Hanka se při rekonstrukci maximálně snažila zachovat v celém bytě funkcionalistický styl, a tak i dětské pokoje, které se po letech konečně dostaly na řadu, neměly z dané linie vybočovat.
Dívčí království
Velký pokoj o rozloze 18 m2 měl připadnout Rebece. „Už jsem nechtěla mít pokoj dohromady s klukem, protože jsem tam nemohla mít všechny holčičí věci,“ prohlásila bezprostředně desetiletá Rebeka.
Hanka brala proměnu jako další krok ve zvelebování bytu a také jí bylo jasné, že věk obou dětí už si vyžádal potřebu soukromí. V dívčím pokoji se Hanka „vyřádila“ nejen s designérem, ale i s Rebekou. Velmi si pochvalovala spolupráci s designérem Ivo Prokelem, který přišel s originálními nápady, jež společně dotáhli k dokonalosti.
Jako designérův patent lze označit skříň s dvojitou knihovnou a šatníkem. Detaily v podobě barevných hran by si zase mohla dát patentovat paní Hanka.
Oba vsadili na to, že se znají profesně i lidsky, a o to lépe se jim komunikovalo. Zásadní je v pokoji skříň sloužící jako knihovna a šatna v jednom.
Rebečiným snem byla palanda, kterou Hanka opatřila nadstandardní matrací a podsvíceným plexisklem. Velký pracovní stůl efektně doplňuje klasická thonetka. Dekorace v podobě květin a černých koček vytvářely společně maminka s dcerou.
Pokoj malého stavitele
Původní pokoj pro služku sloužil léta jako pracovna i „trucovna“ tatínka. Nastal ale čas, kdy bylo potřeba přenechat pokoj další generaci.
Pro úzký prostor místnosti bylo nutné nejprve vybrat dominantní barvu, která by byla vhodná pro chlapce a zároveň by místnost osvěžila a v žádném případě nezmenšovala.
Designér vybral žlutou, k ní přidal bílou. Obě barvy se místy postupně doplňují dalšími, které spolu v pokojíku pěkně „hrají“.
Dominantu pokoje představuje závěsná knihovna s posuvnými předními panely. Aby nepůsobila chmurným dojmem, je opatřená LED podsvícením, což v malém prostoru udělalo hodně.
Pod knihovnou je postel pro Zachariáše, která má v zadní a ve spodní části úložné prostory. Střed místnosti patří místu pro hraní, pod oknem najdete pracovní stůl s atypickými žlutými policemi. Tento prostor Zachariáš vzhledem ke svému věku zatím ještě moc nevyužívá, ale za rok už půjde do školy, a pak bude vše jinak. Celý pokoj oživuje výrazná grafika a barvy na textilu.
Může se hodit Domy Dubečnice - luxusní vily či dvojdomky u Prahy. Další domy k prodeji v nabídce na Reality.iDNES.cz |
Oba dva pokoje jsou barevné a hravé, ale nejsou zahlcené množstvím hraček běžným pro standardní dětské pokojíky. Hanka totiž striktně dbá na to, aby měly děti jen tolik hraček, s kolika si opravdu hrají. A když mohou hračky sloužit zároveň jako dekorace, je to prý ideální. Důkazem toho je pandí rodinka v Rebečině pokoji či obří lego kostky u Zachariáše.
Názor architekta
„Dokonalou souhru, která panovala mezi mnou a majitelkou, bych označil jako sen každého designéra. Společně jsme naše představy dále rozvíjeli a vzájemně se posouvali dál. Něco vymyslela ona, něco já. Vybrala si mě asi také z toho důvodu, že nejsem jen dekoratér, ale přemýšlím o prostoru komplexně,“ vysvětluje Ivo Prokel.
Prosvětlená knihovna s posuvnými panely a barevnými hranami dává celému úzkému prostoru úplně novou dimenzi.
Věděl, že Hanka má ráda jednoduchý styl, smysl pro detail a vyhledává kvalitní materiály. Pomyslná červená nit měla proběhnout celým interiérem. Prvním bodem bylo navázat na charakter domu, potažmo bytu, který vynikal určitou strohostí.
„V Rebečině pokojíku jsme se odrazili od repasované parketové podlahy, k níž jsem vybral bílou barvu, kterou Hanka doladila detaily, jakými jsou třeba barevné hrany nábytku,“ popisuje Ivo Prokel.
Dalším úkolem bylo vytvořit velké zázemí pro spoustu knih, které Rebeka má, ale zároveň bylo nutné vyřešit i šatní skříň. Tak vznikl solitér, v němž je uprostřed ve dvou modulech za sebou knihovna. Po otevření obou křídel dveří se jednoduše vysune přední modul a Rebeka má přístup i k druhé části knihovny. Po stranách knihovny má skříň šatní prostory se standardní hloubkou 60 cm.
„Ležení jsme pojali jako palandu, kde je dole sofa s širokou matrací, která slouží k příležitostnému spaní pro návštěvy. Horní lůžko je odcloněné plexisklem s LED osvětlením a s velkým ́pozorovacím ́ kruhem. Tvar kruhu měl být také dalším jednotícím prvkem, který se v bytě několikrát opakuje. V pokoji jsme jej tedy použili na palandě a na dveřích knihovny,“ říká designér Prokel.
Snem pro mnoho dětí je palanda, která v tomto případě slouží jako útočiště a pozorovatelna pro Rebeku i příležitostné lůžko pro návštěvy.
Okno lemují atypické žluté police, desku pracovního stolu zvýrazňuje žlutá hrana. Pracovní židle je zatím provizorní, protože stůl chlapec zatím moc nevyužívá.
Ač vždy pečlivě vybírá sedací nábytek pro děti, tentokrát k pracovnímu stolu vybral klasickou jídelní židli Era od společnosti TON. Designově se tam krásně hodí. „Následně mě potěšilo, že tuto volbu schválil i ortoped. Rebeka je totiž dost ́živá ́ a na klasické pracovní židli na kolečkách se pořád točí a nesoustředí se tak dobře na práci u stolu. Tvrdá židle jí neustálý pohyb neumožňuje,“ vysvětluje Ivo Prokel.
Také u druhého pokoje navázal s Hankou na funkcionalistický styl domu. Prosadil si tam žlutou barvu, která k malé místnosti a industriální tematice sedí. Opakují se tam podobné principy jako u Rebeky, tedy barevné hrany, kombinace s bílou barvou či LED podsvícení posuvné knihovny.
