„Do Krkonoš patří stavby s mohutnými, strmými střechami umožňujícími kdysi přežít dlouhé zimy. Se seníkovými vikýři, asymetrickým nasazením střechy na nízkém roubení vytvářejícím zápražím, s deštěním ve štítech. S kamennými podezdívkami a dispozičním trojdělením. Právě takovou jsme chtěli vrátit na místo, kam patří,“ říkají architekti Jana Zoubková, Petr Moráček, Pavel Matyska a Eliška Vinklárková.
Cílem návrhu bylo vytvořit autentickou atmosféru chalupy, aniž by se návrh uchyloval k historizujícím prvkům bez jakékoli skutečné historické hodnoty. Autoři se nesnažili do tradičního objemu vměstnat soudobé prostorové principy, ale spíš naopak – vytvořit soudobou stavbu při využití tradičních prostorových principů.
Světnici tak zůstala zachována atmosféra uzavřeného, bezpečného, intimního prostoru. Její dimenzi – a následně i měřítko dalších místností – určil jeden z mála dochovaných prvků: trámový strop. Ten předurčil světlou výšku i celkovou proporci prostoru. Díky kombinaci otevíravých a bezrámových zasklení zůstal zachován rytmus tradiční stavby v exteriéru i interiéru a zároveň se interiér otevřel výhledům do krajiny.
 |
Chalupa s užitnou plochou 306 m² dnes nabízí komfortní prostory pro pobyt rodiny a jejích přátel.
Srdcem přízemí je světnice s pohodlným sezením pod okny a velkým stolem. Do objemu původní chalupy je kromě světnice vložen pokoj pro hosty a schodiště. Toalety přistavěné za socialismu se proměnily v saunu se zázemím.
Mezi svah a původní objem chalupy je vloženo skladové a technické zázemí pro vše, co se na horách může hodit – spíž, prádelna, vybavení pro lyžování a cyklistiku, dílna, technická místnost a umývárna pro psa a kolo v jednom.
Místo televize mají vlastní hospodu. Proměna chalupy po předcích bere dech |
Podkrovní prostory jsou v duchu původních podstřešních prostor velkoryse otevřeny a poskytují soukromí jednotlivým členům rodiny. Pokoje ve štítech nabízejí krásné výhledy na hřebeny Krkonoš.
Technické vybavení objektu je navrženo s ohledem k umístění chalupy. Záměrem nebyla demonstrativní technologická soběstačnost, ale co možná nejjednodušší, funkční a nerušící provoz.
I přes osamocenou pozici v krajině je objekt napojen na elektrickou rozvodnou síť. O vytápění a přípravu teplé vody se tak stará tepelné čerpadlo země – voda s geotermálním vrtem. Vodou je objekt zásobován z nedaleké studánky, splaškové vody jsou likvidovány ve vlastní čističce odpadních vod.
