Vlastní chalupu si Kučovi už nějakou dobu přáli a rok hledali místo. Vidiny chalupaření se nevzdali ani poté, co se na počátku rekonstrukce objevily fatální komplikace.
Na základech bývalé stodoly zastrčené v uličce s vinnými sklepy vyrostla moderní chalupa, která ale respektuje venkovské prostředí.
„Necílili jsme na konkrétní kraj, projeli jsme kus republiky. Nakonec nás to přitáhlo na jižní Moravu, kterou máme rádi a odkud pocházím,“ vypráví Marika a pokračuje: „Jakmile jsme dorazili do Horních Dunajovic a viděli dům, koukli jsme s Jirkou na sebe a bylo nám jasné, že je to konečně ono.“
Bývalou stodolu jedni z majitelů už dříve přebudovali na obytný dům. Po pár měsících opatrného rozebírání konstrukcí, přípravy na betonování a výstavbu podkroví se ale ukázalo, že všechno bude jinak. Marika přiznává, že bez slz se to neobešlo.
A vysvětluje: „Statik se po provedení sond vyjádřil nekompromisně: „Všechno se musí zbourat!“ Rozhodli jsme se, že sen si splníme, i když za jiných podmínek. Abychom dům zafinancovali, jediným řešením bylo připravit jej i na pronájem. Stojí v uličce vinných sklípků, takže jméno projektu jsme měli, Chalupa mezi sklepy.“
Lepší než originál
Začalo se od nuly. Manželé chtěli dům lišící se od okolních, který bude respektovat autenticitu zdejšího prostředí. Nevznikla tudíž replika, ale stavba s obytným podkrovím na původním půdorysu. Projekt zopakoval rozmístění a velikost otvorů (oken, dveří, vrat). Majitelé se drželi myšlenky recyklovat pokud možno vybouraný stavební materiál. Kámen se hodil na terasu a obklad stěny v obývacím pokoji, cihly na vstup do sklípku, dřevěné trámy pro venkovní posezení.
Ze statku vznikla škola, pak chalupa. Skvělá rekonstrukce vás nadchne |
„Stavěli jsme, jak to nejlépe šlo, a dali jsme do toho maximum fyzických a psychických sil, neméně financí. Věcí, které nám dnes dělají radost, je nespočet. Kromě multifunkční obytné místnosti v přízemí se rádi díváme na ,televizi’, velkoformátové okno rámující výhled do zahrady a na vesnici. Jsme hrdí na to, že jsme neuhnuli z naší představy, že jsme hledali cenový kompromis, který by ovšem nenarušil koncept. Ostatně kolikrát za život člověk postaví dům? Toto je hodnota pro naše děti a pro další generace,“ konstatují majitelé.
Kde je dům holubí...
Kuchyňskou linku s ostrůvkem vyrobili na míru v truhlářství Litera. Dvířka jsou z drásaného dubu, vybouraný kámen se hodil na okenní překlad.
Výstavba probíhala necelé dva roky. Zhruba v polovině manželé ukončili spolupráci s architekty a přizvali k ní interiérovou designérku Adélu Lipár Kudrnovou.
To Marika komentuje: „Bylo to nejlepší rozhodnutí. Znali jsme osobně ji i její tvorbu. Společně s další interiérovou designérkou Petrou Stein nám vytvořila útulný kreativní prostor, povedlo se propojit staré s novým. Adéla vymyslela i barevný koncept, mimochodem modré kovové schodiště (vyrobené v kovářství Kučera) je opravdu mistrovským kouskem.“
Interiérová designérka návrh pak přibližuje: „Baví mě, udává-li klient hranice tím, že ví, co se mu líbí, co ne. Kučovi přinesli pár inspiračních fotek a z nich jsme vycházeli. Snažili jsme se, aby i nově postavený dům působil jako chalupa, z níž dýchá lokálnost. Znám Maričin vkus a vím, že nemá ráda výrazné barvy. Já naopak neumím pracovat bez nich.“
Adéla si myslí, že barvy k životu patří a dělají radost. „ Klíčovou se stala modrá. Opakuje se v různých odstínech, z nichž ani jeden není nijak agresivní. S barvami jsem pracovala opatrně. Pokud by schodiště zůstalo ,bezbarvé’, nebylo by nijak efektní. Zvolila jsem optimistickou holubí modř, odstín vlastně působící jako ,ne-barva’,“ objasňuje designérka.
Také svépomocí
Majitelé zvládli s pomocí rodiny vybudovat dřevěnou terasu, venkovní posezení, dřevěný plot či založit zahradu. Na otázku, zda je na Moravě jednodušší sehnat kvalitní řemeslníky, Marika odpovídá: „Měli jsme skvělou prozkoušenou partu, která před pár lety stavěla dům mým rodičům. Speciální profese dojížděly z různých koutů republiky, protože řadu dodavatelů nám doporučila Adéla.“
Manželé se aktivně zapojili do zařizování interiéru. Nešetřili na vestavěných prvcích, které se často nemění, dřevěných oknech, podlahách, schodišti. „Většinu kusového nábytku a dekorací jsme pořídili po bazarech či v obchodech antik. Interiérové smrkové dveře z běžného hobby marketu jsme natřeli, aby do konceptu zapadly. Ve finále nás tlačily čas a finance. Jeden týden to vypadalo jako na staveništi, kde se potkávalo pět profesí zároveň. Za pár dní nato jsme dokázali interiér komplet vybavit. Potřebovali jsme chalupu začít pronajímat co nejdříve. V mezičase, kdy není obsazená, ji ale moc rádi využíváme pro sebe, rodinu a přátele,“ připomínají.
Chalupařit s chutí
V domě je nainstalované podlahové vytápění. Litinová kamna na dřevo vytvářejí atmosféru i umožňují přitápění.
Marika a Jiří milují jídlo, vaření, vymýšlejí společně recepty, jsou autory úspěšné kuchařky. Blog o vaření založili před deseti lety, když se přestěhovali do Prahy. O tom, jak by měla vypadat a fungovat kuchyň na chalupě, měli jasnou představu a interiérová designérka Adéla Lipár Kudrnová ji respektovala.
„Chtěli jsme, aby byla prostorná, protože se tu potkává celá rodina. Jsme ve sklepní uličce a v kraji vína, proto jsme nechali do linky zabudovat vinotéku,“ upřesňují. V domě jsou dvě ložnice vybavené čalouněnými postelemi, velký důraz manželé kladli na kvalitu lůžkovin. Pořídili je od české značky Lejaan, u níž vybrali také ručníky do obou koupelen (větší s vanou a oknem na terasu, druhá s prostorným sprchovým koutem).
Pět nejlepších rekonstrukcí chalup v roce 2020. Nechte se inspirovat |
„Stavení jsme přebírali s veškerým vybavením a těšili se, jaké poklady objevíme. Nic takového se nekonalo, i přesto, že jsme vyvezli skoro deset tun odpadu! Bývalá majitelka nic nevyhazovala, vše skladovala doma nebo na zahradě, která byla do poloviny zaházená nepořádkem. Tam čekalo přeci jenom jedno nečekané překvapení, vinný sklípek. Po vyčistění jsme vystavěli nový vstup, přivedli elektřinu, pořídili dřevěné dveře. Sklep teď rádi plníme víny od místních vinařů,“ uzavírají manželé.“
