Sochařský pár se seznámil během studia na vysoké škole, na Akademii výtvarných umění. Začali spolu bydlet v menším bytě v Praze a do práce jezdili do sochařského ateliéru v Libni. Asi něco shůry je ovšem zavedlo na úplně jinou cestu a pořídili si starou hospodu ve vesnici poblíž Českého Brodu.
„Našla jsem tento dům, když jsem jela autobusem do Jesenice. Zajímalo mě, jak se cenově pohybují nemovitosti za Prahou, zadala jsem tedy adresu vesnice, kterou jsme projížděli, a vyskočila mi ta naše,“ popisuje Dana začátek cesty k vysněnému domovu.
„Říkal jsem, že jestli to bude mít dobrou střechu, protože to je velká investice, tak by to možná stálo za úvahu. Poměrně nová střecha tady byla, a dokonce i okna. Pustili jsme se tedy do opravy všeho najednou, protože nemá smysl to dělat postupně po místnostech,“ přidává se k ní její partner Martin.
Dlouhá historie domu
Bývalá hospoda, původně Belzova, za sebou má dlouhý příběh. V roce 1928 ji postavil pan Belza, který byl podle všeho i řezníkem, jelikož byl v domě původně i malý koloniál pravděpodobně s řeznictvím. V domě také nechyběl chlév pro koně a jiná zvířata.
 |
Za války byl ze sálu hospody vytvořen sklad pro německé uniformy a místní švadleny je zde přešívaly. „Když jsme ji rekonstruovali, snažili jsme se zapojit co nejvíce místní a využít jejich schopností. Půlka z nich říkala, že je to škoda, že se hospoda zrušila, a druhé půlce to nevadilo. My jsme viděli původní stav a nebylo to nic pěkného,“ prozrazuje sochařka.
Složitá mezifáze rekonstrukce
Nemovitost partneři koupili před čtyřmi lety, k vysněnému domovu je tehdy čekala ještě dlouhá cesta. V původním bytě jim ale neprodloužili smlouvu, a proto se přesunuli na pár měsíců do svého ateliéru v Libni. „Sekal jsem třeba mramor a létalo nám to sem tam až do postele,“ vzpomíná se smíchem Martin.
Vzhled domu zachovali víceméně původní, ale vložili do něj spoustu práce. Ani jedna stěna v domě nebyla bílá, přes velké vrstvy dehtu z kouře cigaret šla vidět jen černá barva. Většinu zdí museli přetřít barvou proti dehtu.
Z předchozích let zůstal z původního výrazu domu jen ochoz v aktuálním sochařském ateliéru a dveře s obložkami, Dana s Martinem se snažili při rekonstrukci vše zachovat a dát domu původní ráz. Jelikož se stavba nachází těsně vedle nádraží, spoje do Prahy jsou vyhovující. „Přesunuli jsme se de facto po kolejích. Jezdí tady Masaryčka přímo na Libeň,“ souhlasí Dana.
Dva v jednom ateliéru
Jednu z největších výhod vidí partneři ve spojení ateliéru a domova. „Vyhovuje nám, že máme vše pod jednou střechou. V Praze jsme dojížděli čtyřicet minut do ateliéru, a teď máme ve stejné vzdálenosti Prahu. Brali jsme to nejprve jako benefit, že nás to donutilo vstát, obléct se a jít do práce. Báli jsme se, abychom neřešili prokrastinaci, ale spíše naopak, přišli jsme o dvě hodiny dojížděním. Když třeba dělám večeři, tak si jenom odběhnu a Martin ještě dodělává,“ vysvětluje Dana jejich aktuální životní rytmus.
Dům Alexandra Saláka skýtá dostatek prostoru i výhledy do zeleně |
Ačkoli mají společný ateliér, každý tvoří trochu jiným stylem. I pouhým okem jde rozeznat, která půlka ateliéru je Dany a kterou má Martin. „Každý děláme svoje. Martin pracuje hodně se sádrou, modeluje, dělá figurální sochařství. Já dělám abstraktnější formu z jiných materiálů. Teď mi spíše pomáhá Martin, když máme miminko. Mám teď takovou tvůrčí pauzu,“ popisuje s úsměvem sochařka. Před pouhými několika měsíci přivítal pár na světě syna Jeronýma.
Původní šmrnc zůstal
Nábytek v celém domě je kombinací starších kousků z různých bazarů, ale i moderního vybavení. Například ostrůvek v kuchyni je sice nově repasovaný, ale na původním místě a v původním zpracování jako v dobách, kdy tam ještě bylo řeznictví.
Design místností vyzařuje teplo domova, čemuž napomáhají i malá kamínka v obývací místnosti nebo po celém domě vystavená vlastní autorská díla.
Všude, kde je možnost, má Dana spoustu rostlin a květin, které dokonce zachraňuje „Nabírám doteď nové rostliny. Když nějakou najdu, že ji někdo nabízí, tak to beru,“ usmívá se. Partneři společně také vystavují, loni měli velkou společnou výstavu v Gočárově galerii v Pardubicích. Historie a příběh budovy se partnerům podařilo zachovat a zároveň dodat budově dostatek nové energie pro běžný život mladé rodiny.
